Koupila jsem si knihu a nevím co dřív – aneb yarn along forever

Vězím až po krk v práci lektorky – krotitelky přízí. Kdyby mi ještě vloni někdo řekl, že budu učit a že se budu těšit na každou odučenou hodinu, tak bych mu doporučila vyšetření na nejbližším psychiatrickém oddělení. Jsem přece vše, jen ne pedagog.
Ať žijí a nadále pokračují workshopy u Tří ocásků. Také v Industře, samozřejmě.
Protože jsem při cestách do Brün znovu objevila kouzlo železnice (a vyřešila takto parkovací problém), musela jsem najít činnost, kterou vyplním náhle uvolněnou hodinu strávenou na cestě tam a druhou při cestě zpět. Protože vlak drncá, protože při zanedbání nedůležité konstanty pí je i jasné proč drncá a cestující v sedadlech prostě MUSÍ nadskakovat (no schválně: zkusili jste si někdy kutálet čtverec?)je na nabíledni, že háčkovat rukavice, se kterými jsem stále ve skluzu, je vyloučené. Zbývá četba, pletení a civění z okna.
Pokračovat v projektu Winterhilfe zatím nemohu, čekám na pošťáka s balíkem vlny z Norska. Adeptky umění krocení přízí mne zahltily dotazy na všechny možné způsoby pletení ponožek. Tak ve vlaku střídám pletení rukavic s pletením fuseklí způsoby obvyklými a ti těmi „ano, i takto lze“.
Odskakuji si odpočinou si ke stavu a také hromádka opravitelných svršků začíná narůstat. K herduli se začínají nebezpečně přibližovat pavouci.
Zjistila jsem, že přestávám při práci snít.
Při průletu Orlí ulicí jsem zaskočila na čumendu do Katrincola yarn. A uviděla JI. Prolistovala. Vrátila zpět na stolek. Znova vzala do ruky. Laskala ji, hýčkala. Smutně vrátila zpět na místo. Provrtala si koleno, prodala překupníkovi s náhradními díly kus jater, půlku plíce a celou ledvinovou pánvičku, vyndala platební kartu a s knihou v kabelce jsem snila z Orlí až na Moravské náměstí a z Moravského náměstí až do Stepi a sním krajkové sny i teď.
IMAG2521
Kniha – The magic of Shetland Lace Knitting by Elizabeth Lovick
Projekt(y) – pletené rukavice z příze zn. Lima;
– krajkové rukavičky z příze Kordonet č. 80
– hadrákový koberec z tkalcovských ořezů a pruhů z bavlněných látek „co dům dal“

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a přadeny a tak píšu o lidech a zvířatech a přadenech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice šmodrchání. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

11 reakcí na Koupila jsem si knihu a nevím co dřív – aneb yarn along forever

  1. Witch napsal:

    Všechno doroste, hlavní je potěcha srdce a přínos pro nás všechny 😀

    To se mi líbí

    • oldwomen napsal:

      Ach, ta kniha je tak krásná. Nástin historie i s pár dobovými fotosy aranžovanými 🙂 a na skleněné desce zvěčnělými.
      Drobná nalejvárna pro začátečníky. Co, proč, jak, s čím…
      Obsáhlý vzorník s názvy jako je třeba ptačí oči, kočičí stopa, kotvy… Porovnejte se slovanskou lidovou krajku a názvy prvků vraňátko, kočičí tlapka, krivinka…
      Ukázky projektů (cifix tohle slovo v tvůrčím slovníku bytostně nesnáším) pro každodenní nošení.
      Tenké, zpravidla jednonitky, příze (kašmír, merino, případně skané do dvounitek s hedvábím) a z nich upletená pavučinková nádhera.
      A dost. Háčkovat musím 😦

      To se mi líbí

  2. jolana88 napsal:

    právě jsem odhalila, že „ložnice“, „postel“ atp. jsou jistě slova u Vás zbytečná 😉 Na těch 12 vteřin spánku – poněvadž jinak si neumím vysvětlit, kdy a jak všechno stíháš – stačí postát u futer 😆 njn. kecám a závidím, ale přeju! to zas jo. Člověk má stihnout, co to dá 🙂

    To se mi líbí

  3. Sedmi napsal:

    ty jo, nechapu 😀 btw zajimalo by me, jestli jsi tohle delala uz treba jako mala? nebo proste k tomu dospela casem?

    To se mi líbí

    • oldwomen napsal:

      Háčkovat jsem začala někdy v pěti, pamatuji si, že ve třetí třídě jsem měla celkem solidní panenkovský šatník a panenky jsem si vlastně i háčkovala. Souběžně s háčkováním jsem začínala i vyšívat. No jo, babička ze staré školy. Pletení jsem začala pokoušet, jako samouk někdy v deseti. Babička plést neuměla. Máma ano, ale byla všechno, jen ne trpělivá a pedagog. Háčkované krajky mě pohltily v pubertě a někdy v patnácti, šestnácti jsem poprvé potkala paličkovanou krajku a zamilovala se do ní. Jen to učení jsem odkládala na pak, protože to zrovna jinak nešlo. Od vyšívání je to k šité krajce krůček a od ní k tkaní na kartonu a na rámu jen malé přešlápnutí…
      Vidíš to. Paprsky do stavu mám doma v páru už od léta a stejně tak dlouho se těším na vyzkoušení si dvojbarevného tkaní a oboustranné tkaniny a vůbec všechny fígle se čtyřmi listy na stavu v plátnové vazbě. A co myslíš? měla jsem za tu dobu volný víkend jen sama pro sebe bez vyrušování, abych se mohla zahloubat a experimentovat s nitěmi? Správně. Neměla!

      To se mi líbí

      • Sedmi napsal:

        aha, tak to jsi zenovy mistr krajky 🙂

        To se mi líbí

        • oldwomen napsal:

          Zdaleka ne. Jsem stále na začátku a stále je co se učit 🙂 Skvělé krajkářky jsou třeba (z těch ještě žijících a těch v našich věkových kategorií) jsou třeba paní Prošková, Domanjanová, Davidovičová, Malátová, Brožíková, Malinová………… Těm se válím u kotníků a olizuju prach na jejich botách 😀

          To se mi líbí

  4. Marcela napsal:

    Tak kniha vypadá úžasně, stejně jako ty krajkové rukavičky natažené přes ty zimní. Taky se ráda kochám nad knížkou , ve které je tolik krásy ručních prací.

    To se mi líbí

    • oldwomen napsal:

      Ta knížka je úžasná. Jsem z ní unešená. Dokonce jsem i donutila manžela, aby si jí v rámci vítacího kafe (čtyři dny je v práci a tři dny doma) prolistoval. Podivné. Nic to s ním neudělalo. Že by to bylo tím, že neplete? 🙂

      To se mi líbí

  5. Ella napsal:

    Vubec nechapu jak to vsechno muzes stihnout ale jak je videt tak to mas vse pod kontrolou.Preji aby kurzy byly plne nadsenych lidi kteri se od tebe radi priuci.Jsem rada ze jsi si koupila tu knihu a neco o ni napsala ,ja uz po ni delsi dobu pokukuji a ted jsem se rozhodla ze si ji koupim kdyz vim ze jsou tam krasne navody.

    To se mi líbí

Napsat komentář