Archiv pro rubriku: jak to vidím

Buď to bude totální průšvih, nebo parádní den. V každém případě nezapomenutelný dlouhý den.

Už dlouho se mi nepodařilo zaspat. Dílem je to tím, že dělám doma a tak odpadá budík a píchačky a tak podobně, protože svou denní dávku povinností si prostě a jednoduše splnit musím, a dílem je to tím, že čím … Pokračování textu

Rubriky: Až já budu velká ...., jak to vidím, někdy strašně kecám, šmodrchání | 4 komentáře

O čem jsem chtěla psát, a nestihla to, aneb němé ohlédnutí za létem i pozdní jarem

Rubriky: Až já budu velká ...., jak to vidím, někdy strašně kecám | 3 komentáře

Nostalgická

Skončil dvoudenní trh. Deštivý panáček zvolna odtáhl cisternu za kopce a nebe se začalo čistit. Klasika zaměstnanecká. Víkendové počasí na draka a sluncem prozářeným pondělním ránem hurá k píchačkám! Mám sbaleno. Chvíli vyhodnocuji cestu před sebou a usuzuji, že díky … Pokračování textu

Rubriky: jak to vidím | Napsat komentář

Vzkaz pro Martina Stránského

Stojím v neděli ve Velkých Karlovicích ve stánku přímo proti Informačnímu středisku a jsem tuze zpruzelá z počasí. Od božího rána leje a do večera nemá přestat. Fusekle na zakázku mám dopletené, do dalších se mi pouštět nechce, ráda bych … Pokračování textu

Rubriky: Až já budu velká ...., jak to vidím, povzdechy | Komentáře: 1

Baví se prací?

Někde, asi na Novinkách, no jo ranní probouzecí kafe bez prolítnutí tištěných drbů a co se kde šustlo ve virtualitě by snad ani nechutnalo, že český podnikatel tráví prací sedmdesát hodin týdně. Neodolala jsem a rozklikla jsem i diskuzi. Propíraní … Pokračování textu

Rubriky: jak to vidím, povzdechy | Komentáře: 1

Po bradu v akutní chandře

Postihla mne krize. Tvůrčí. Že mi to přestává psát, je už dlouho zde zřejmé. Říkala jsem si, že jedna nemůže mít všechno. Že vyprávím příběhy poskládáním barev a vzorů a na skládání písmen do slov a řádků nezbývá čas. Poslední … Pokračování textu

Rubriky: jak to vidím, povzdechy, šmodrchání | Komentáře: 1

26.7.2017

Drahotušská pouť byla třešničkou na dortu hektického netkacího týdne.  Pondělí – nějaké to dopolední domácí žvýkání (čti pokus o úklid) a  urychlený přesun do Brna, protože odkup celoživotních zásob přízí (týjo, fakt jsem nečekala, že budu někdy v životě ještě … Pokračování textu

Rubriky: Až já budu velká ...., jak to vidím, povzdechy | Napsat komentář