Trošku mne doběhlo tělo. Teda doběhlo… Sečetlo mi všechny hříchy v životosprávě za posledních minimálně čtyřicet let a donutilo zabrzdit. Asi za minutu dvanáct.
Trošku víc mne doběhla touha zalézt někam do nory a nevystrkovat nos a zejména myšlenku. Zde je iniciátorem bezpečnostní a politická situace v tomto státě a jeho okolí.
Blog je apolitický. Je o Stepi, zvířatech a lidech v ní. Ze zvířat zbyla Odborný poradce vtěrka symbiont Bára uštěkaná a jedna stařičká koza s pastruky na dožití. Já místo práce na záhumenku (přátelé, nejsem schopná ani posekat trávu a kopřivy, koza to udržuje ve výšce kolen), sušení a svážení sena a mazlení se s přežvýkavci (se mi stejská hodně moc) buším celý den do stavu a snažím se doplnit stále skoro prázdný sklad hotových výrobků a snížit hladinu haldy hadrů, co se rozkládá u ústí Černé díry, která žere metry, nůžky, zaváděcí háčky, přitloukací vidličky, ale plive do prostoru trika a kapny a košile a vůbec veškerý textil, co posbírá v Blízkém i Vzdáleném vesmíru. U ostatních stavů se vliv Černé díry neprojevuje.
Víkendy trávím buď někde na řemeslném jarmarku nebo v dělostřelecké pevnosti Fort XVII v Křelově (Olomouc). Byla mi jí část zapůjčena na zřízení ateliéru. Přátelé, to je dar z nebes! Je tam ticho a není tam signál. Teda asi je, ale zdi jsou tak silné, že nepronikne.
V Křelově budu všechny stávající víkendy do konce června.
Oldwomen's Blog 
Tak ať je líp, zdraví je nejdůležitější…
To se mi líbíTo se mi líbí
Mé problémy jsou v porovnání s tvými marginální. Tuze moc ti přeju, aby byly holky co nejdřív zdravé a ukotvené.
Zajímavé. Bylo čtyřicet pět, když jsem přišla o zaměstnanecký poměr a svět se najednou změnil v kolotoč i houpačku zároveň. Pevnou půdu pod nohama cítím zas až teď, na prahu šedesátky. Jsem o patnáct let starší.
To se mi líbíTo se mi líbí
Děkuju… Doufám že je to fáze a bude líp… ale teda jestli ta fáze trvá 15 let, tak potěš…
To se mi líbíTo se mi líbí
Určitě tak dlouho netrvá, já věnovala osm let průzkumu slepých uliček a jisto v kramflecích jsem cítila už dřív. Akorát mi Covid podtrhnul nohy. Zas byl čas si nastudovat a posunout se o level vejš.
Robě pubertální tak od čtrnácti asi do pětadvaceti na zabití. S anorexií koketovalo též, chvilku mělo nácíkovské období a chvilku pobývalo v partě páchající majetkovou trestnou činnost, ale tam zafungoval pud sebezáchovy a včas vycouvalo, pár měsíců, to už právně zletilé a zaměstnané, se od nás zcela odstřihlo, nezvedalo telefon… Jsem si říkala, že kdyby se něco dělo, tak mi holt na dveře zabuší policajt a oznámí mi, že jsem bezdětná a že když nebuší, tak se nic neděje. A dost mi tenkrát, v pubertě dítka pomáhala Betty Mac Donald popisem puberty jejích dcer a taky viktoriánská Anglie. Ve třinácti nejpozději pošlou dceru buď do Indie nebo z Indie do Británie do církevní školy, dcera se vrátí ve třiceti a je dokonalá mladá dáma, peklo si užily jeptišky, matka se věnovala tou dobou charitě.
Sedmi, to bude zase dobrý. Všechno.
To se mi líbíTo se mi líbí
Děkuju…
To se mi líbíTo se mi líbí