Po bradu v akutní chandře

Postihla mne krize. Tvůrčí. Že mi to přestává psát, je už dlouho zde zřejmé. Říkala jsem si, že jedna nemůže mít všechno. Že vyprávím příběhy poskládáním barev a vzorů a na skládání písmen do slov a řádků nezbývá čas.

Poslední dny jsem se probouzela tak nějak napůl. To je normální. Když jedna pár neděl jede jak na speedu, tak pár hodin útlumu je normální. Nějak se mi vytratila z žití radost. A takový to sebeuspokojení a pocit štěstí. Ne, nespokojenost a zoufání si a tak podobně blbě jsou stále zamčený v Pandořině pokladnici. Ale jako kdyby klíčovou dírkou pořvávali ven.

Probudila jsem se do obzvláště protivna.

Vzpomněla jsem si, že náladu ovlivňuje i prostředí. Když nemůžu dělat, zkusím dělat.

Celou půlku odpoledne jsem tomu věnovala.

Pavoučí mámy na mne žalují u velké Pavoučice, že jejich asi trilión dítek zmizel v požeráku vysavače. I s jejich pečlivě vysnovanými obydlími a externími spižírnami.

Skřítci Domácníčci jsou na mne naštvaní, protože drobečky fuč, ulepené lino kapkami toho či onoho taky fuč. Teda lino ne, jen ty kapky. A na polituře jim to klouže.

Starej pes na pokraji kolapsu. Asi o dva mikrony jsem pohnula s jeho křeslem.

Drbny mne mají zase plné huby, protože po mém nájezdu jsou zvony na sklo a plast plný.

Kredenc pro horu nádobí nejde dovřít, v dřezu v prádelně ani jeden hrnek, ani jedna lžička. Jen smrad desinfekce přebíjí vůni pracího prášku.

Přísavka závislácká jezevčíkoidní Bára osciluje mezi nenávistí za likvidaci zásobáren na horší časy a braním na milost za uplácení piškotem. Ach, já zlá. Ve finále jsem jí bez pochvaly vyhodila právě skolenou myšku, která se chtěla ubytovat pod podlahou kuchyně.

Sumace. Přízemí domu se blýská jak psí kulky a je náhle prostornější, než bylo. Nenálada nezmizela. Stojím nad stavem se vzorově napnutou osnovou, civím na haldy textilu ke zpracování, nůžky v ruce a v hlavě vymeteno. Nevím jak začít. Čím začít. Uklizené okolí nepomohlo. Dostávám se do panického stavu. Protože jsem vyprodána (ano, stalo se, už z předposledního trhu jsem se vrátila a viděla zpětným zrcátkem a na poslední jsem moc doplnit nestihla a prodej byl ještě větší, než před tím) a tuze významný trh přede mnou. Zítra. A hned další víkend třídenní tržní akce. Ach jo. Chce se mi umřít a už nevstat. Jen si tak ležet a nechat čas i věci kolem plynout…………..

Advertisements

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice jak to vidím, povzdechy, šmodrchání. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Po bradu v akutní chandře

  1. Sedmi napsal:

    drž se, bude líp 🙂 asi trochu vyhoření? tak holt dodělat co slíbeno a nové zakázky chvíli nebrat?

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s