Veveří

Ještě v pátek ráno jsem věděla, že Veveří je ulice někde blíže středu Brna a že Veveří je hrad nad přehradou Prýglem. Na ulici Veveří se mi v akademických časech podařilo zabloudit, nejspíš při hledání nějaké občerstvovny, na hrad Veveří jsem při svých brněnských toulkách nedorazila nikdy. V pátek večer jsem už byla chytřejší. Veveří je Státní hrad a je v městské části Brno Bystrc.

V sobotu o páté ranní jsem do Traktoru, toho jména Třetího, vmáčkla ještě chladící tašku a termosku s vřelou vodou. Chladící tašku, protože jedu přece dělat cvičenou vopici na žrací akci, tak třeba laskominka z výletu (nebo flák svíčkové či vysokého roštěnce z vyzrálého kusu) pro Staříka by se mohla přihodit a aby neutrpěla cestou újmu vyšší teplotou… Termoska s horkou vodou, protože ráno je zima a stejně se probouzím až po třetím kafi a doma jsem stihla jen dvě a v poledním žáru horký čaj osvěží tutově.

Traktor, toho jména Třetí, je v porovnání se svými předchůdci obřík. A taky v kopcích  ufuněný lenoch.  Trošku rozežranec benzínový. Ale od prvního dotknutí se volantu v něm nemám pocit obav. Není to láska na první nastartování, jak tomu bylo u Traktoru Prvního. Je to sňatek z rozumu. Ty prý bývají nejstabilnější. Uvidíme.

Natašu z navigace jsem si nechala kecat do řízení už od samého počátku. Jasně, že do Brün trefím i poslepu, ale měla jsem aktualizovanou aplikaci, tak pro kontrolu a odhad spolehlivosti.  Když jsem minula i sjezd v Ostrovačicích, byla jsem už zjihlá. Sakra, Bystrc!!! Cestou na Veverskou Bitýšku  jsem si říkala, že mám přece dostatečnou časovou rezervu a tak se holt asi vrátím a budu si sypat popel na hlavu za příjezd na poslední chvíli, že se přes to Brno nějak promotám. A pak jsem najednou jela dolů z kopce a pode mnou byl HRAD.

Veveří je obrovský strážní hrad. Krásný hrad. Starý hrad. Trojhrad. Utajený před návštěvníky snad lépe, než Horníčkovo Dobře utajené housle před zbytkem rodiny.

Protože maso a masové dobroty byla až na druhém konci hradu, Stařík vyšel na prázdno. Protože byla celý den svinská zima a vítr k tomu, vřelé vody bylo málo. Protože záchod byl jeden jediný a relativně hodně vzdálený, tak to bylo asi i dobře. Se jedna nenaběhala. A neutrpěla ztrátu důstojnosti. Mohla se zaposlouchat do libé melodie vyluzované potulným muzikantem na loutnu i dudy. Lidi, ten mužskej byl fakt dobrej, včetně latinskočeskýho zpěvu, tak jak středověcí nezbední žáci…

Pořadateli se kouzlem nechtěného podařilo, že vedle sebe postavil letité známé a tak bylo veselo a drbavo. Tak jak na všech žracích festivalech tvořila řemesla křoví a výrobky se míjely se zákazníkem.  Počítala jsem s tím. Upřesnění. Počítala jsem s ohrnutými nosy všudebilních dam, které tohle měly po bábě a už to dávno vyházely i ze skanzenů. Tak ta se nevyskytla ani jedna. Počítala jsem s akčními tatínky děti-pojďte.se-podívat-paní-šije tlačící nebohá robata k tkalcovskému stavu, hlavičky dejte blíž, ať pěkně vidíte, jak se to dělá, hezky očka přesně do dráhy pohybu tkací jehlou. Tak taky ani jeden. Vyskytlo se pár výzkumníků bádajících nad konstrukcí stavu. Několik zvídavců zkoumajících právě tkanou (diamantovou) vazbu. Pár zájemců o zakázku na míru.  Byl zázrak, že se ke mně protlačili. Směrem k příchodu stál vedle mne marmeládový hokynář, který prostě uměl prodávat, a pusu nezavřel a ještě teď mám vymluvenou díru v hlavě a je mi zle při pohledu na sklenici medu a dělají se mi pupínky při zmínce o malinách. Plus mi jeho ochutnávači lezli do pracovního prostoru. Škodolibě a zvrhle jsem občas nějaký ten rozkyslý zadek nabrala zaoblením tkalcovské jehly.

Subjektivní sumace:

Co se tržby týká – nejni denně posvícení.

Společenská událost – jo, povedlo se, tolik zhmotněných virtuálních známých i spokojených loňských zákazníků na jednom místě, to je snad zázrak.

Pořadatelská práce –  na jedničku. Akce Ochutnej Česko logicky byla hlavně o jídle. Pořadatel promíchal zdařile řemesla mezi potravinové stánky a ty, kde hrozily mastný zákaznický pazoury a pivní bryndalce kelímkové umístil hooooodně daleko od textilní výroby. Za mne klobouk dolů, hlavy sklon a ometení cesty krempou.

Návštěvnost –  s ohledem na význam místa, propagaci, samotnou akci ,  opravdu vhodné turistické počasí – nic moc. To se stává.

Tip na výlet – ano, bylo by dobré si vyšetřit čas a výlet si, bez stánku, zopakovat. Prohlídka expozice by nebyla špatná a hrad je ze všech stran fotogenický.

Nezařazené poznámky – příští akce tam  klidně, jen poprosit pořadatele, zda by nemohl určit místo poněkud dál od Hokynáře. Bo duševní zdraví. Diamantová vazba je pro ukázky v plenéru nevhodná.

Reklamy

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice Až já budu velká ...., bašta ze dvora, jak to vidím, šmodrchání. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s