Kuk oknem ke stavu

Rok a pár dní k tomu není moje tkaní hraní, ale tvrdý byznys, který musí měsíčně vydělat na výpalné státu, nakrmit nádrž Traktoru, toho jména Druhého. Vlastně od konce kalendářního roku už Třetího. A taky na materiál. Aby bylo z čeho dělat. A co prodávat. Až zbude i na kafe, to bude blaho, to bude ráj.

Obula jsem se do toho vloni festovně. Taky trošku hloupě rozmařile. Nakoupila jsem opravdu hodně ořezů. Jásala jsem nad sponzorskými dary v podobě odloženého šatstva. To jásám i dál a s radostí z nich dělám.  Stejně tak i ořezy stále dokupuji. Ale už ne po valnících.

Že to u stavu v jednu chvíli vypadalo, jako že trpím  kompulzivní poruchou jsem už na sebe několikrát prozradila. Podařilo se mi protkat se k průchozí uličce od dveří ke stroji. Podařilo se mi uvolnit stav ze sevření pytlů a klubka přestala blokovat pedály. Robě mne potěšilo třemi pytli nastříhaných hadrů. Pytli o velikosti popelnice, co je narvaná tak, že víko nesklopíš. Do toho sousedky pomohly nastříhat Andrein, Mílin, Zuzanin i Romanin sponzorský dar. Jásala jsem v duchu, že žádnej hadr v celku. A rvala si vlasy z tý nepřekročitelný hromady, co se chová jak kaše z hrnku, kterýmu nikdo neřekl dost.

Hromada to byla depresivní. Hlavně díky asi tak tuně nastříhaného černého všeličeho. Slušnou porci smutku i klůcků spolkl sedmimetrový zakázkový běhoun. Pěknou hromádku sežraly klasické dvoumetrové hadráky. Už jsou prodané. Šly z pultu ještě teplé. Když už začal vypadat pokoj skoro normálně, tak zazvonila místní úklidová četa, že vyklízí barák po Nebožce a že obsah prádelníků, na, tady to máš. Ale jo. První dva pytle už mám vyprané a už jsem první kousky použila do zakázky. Díky této zakázce odtály z haldy cárů zelené, žluté a oranžové proužky. Nebo většina z nich. Dle všech fyzikálních zákonů by se kopice tedy měla nějak zmenšit. Nevypadá to tak.

Dnes ráno jsem odtud vytahala všechny modré kousky. Tkám si vodní hladinu a přivolávám si tak pocit prázdnin. U stavu to zase vypadá, že trpím kompulzivní poruchou. Sice podlaha je skoro volná, ale sedačka je zavalena vypraným k natrhání připraveným, křesla zrovna tak. Nevypraná odúmrť v igelitových pytlích, klubka ořezu  padají pod pedály. Představa kopičky fialového, které střádám pro Míliné sedáky je asi fata morgána. Mám pocit, že nekonečná černá se mi chechtá do očí a nějakou čertovinou hromádku, co už by podle vší logiky už opravdu měla nebýt, množí a čechrají a zvětšují…

…. hrnečku, dost! Prosíííííííííííííím.

Advertisements

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice povzdechy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s