Jaký tkalcovský stav je nejlepší?

„Jaký stav je nejlepší?“ zeptala se mne v červenci Kroměříži paní do sítě z vlněných pavučin lapená. A dodala, že nemůže mít jednu místnost obsazenou jen a pouze stavem. Neporadila jsem jí. Nevěděla jsem. Neporadím a odpověď neznám a nejspíš ani nikdy znát nebudu.
Začínala jsem koketovat s tkaním na dětském stavu IGRA. Půle osmdesátých let minulého století? Vyblbla jsem se na něm do alelůjá. Edukačním procesem „pokus – omyl“ jsem zvládla prosté plátno, střídání barev, ale i ažuru a řetízky v tkanině. Pak mi praskl list a bylo po srandě. Někdy kolem devadesátého čtvrtého (už jsem byla na Moravě, ale ne moc dlouho) jsem v hračkářství narazila na podobný stávek, přežil jednu šálu a praskl mu pro změnu rám. List z něj používám dodnes.
Tkaní je časově náročná zábava. To sice háčkování a pletení také, o vyšívání ani nemluvě, ale košík s klubky a rozpleteným svetrem lze snadno „kopnout“ za křeslo a obývák zase vypadá katalogově a neobývaně. Tkací úlety se v interiéru musí přiznávat.
Začala jsem hledat malý stav vhodný „na fšecko“. Chtěla jsem tkát a pořádně jsem nevěděla co. Měla jsem vizi tkaných prostírek zdobených paličkovanou či drhanou krajkou z osnovních nití. Znáte ty věčné návraty k počátkům. Chtěla jsem tkát sem tam šálu, jednoduché gobelíny vhodné na tašky a polštáře. Možná sedlo k haleně. Vlastně jsem nehledala přímo stav. Skládací rám bych si zbastlila sama, brzdění válců také není obtížně řešitelným problémem. Hledala jsem vhodný materiál na hřebeny. Tedy listy. Asi je klika, že jsem se nepročetla až k nitěnkám (ehm, to není jen živé krmení pro akvarijní rybky) a že nezadržitelný vývoj vpustil do domácností tyhle ty internety, který bych teda rozhodně nezakazovala. Toto životní období mi přineslo fůru času, horu dřiny a příjem limitně se blížící nule. Takže i cena hrála významnou roli.
Po dlouhém rozvažování a děrování kolenní čéšky jsem zvolila stolní stav s pevným listem. Zdál se mi pro mé budoucí tkaní ideálním. Pořizovací cena snesitelná, možnost dokoupení listů i jiných hustot, než je (samostatně neprodejný) se stavem dodávaný univerzální, možnost za pár korun proměnit stav s jedním pevným listem na stav se dvěma pevnými listy a mít tak možnost tkaní bezešvých sáčků, dvojité šíře a tak podobně v prosté plátnové vazbě. V současnosti je k tomuto stavu možno dokoupit i přídavný osnovní válec a list s několika hustotami osnovy. Takže je možné tkát na osnově s rozdílnou sílou a tažností příze. Kreativcovo srdce plesá. Stav s pevným listem (pevnými listy) sice není stavem „na fšecko“ tkaní, ale je velice variabilní a pro odpočinkové večerní a víkendové tvoření je více než dostatečný. Jako veliké plus hodnotím možnost jeho pověšení na zeď – i s rozpracovaným projektem. Ano, rypsy, vícevrstvé tkaní a tak podobně v základní sestavě nejsou, ale když si navážete nitěnky třeba na tužku a nezapomenete tento další „list“ včas zvednout …
Nevýhody? jeden konec opřený o stůl, druhý o břicho – tkáte sice v sedě, ale zároveň i v předklonu. Celkem dost trpí záda. Kelimové vzory nutno přitloukat pečlivě vidličkou – další zátěž zad. Trika a tak podobně do hadráku na něm jdou zpracovat také, ale je to dřina, opět se řada po řadě přitlouká vidličkou a musí se fest zabrat, ale tkanina je i přes veškerou snahu řídká. Nízká produktivita práce.
Prošmodrchala a prokydala a prodojila jsem se k poznání, že personalisté bydlí v Záhrobí a že zaměstnanecký poměr je pro mne značně iluzorní záležitostí. A že je čas začít myslet na důchod. Jestli v normálním věku s normální výší důchodu, nebo v pětasedmdesáti s minimálním… Sen o mléčné farmě narazil na mé fyzické limity a trvalé sabotáže ze strany nejbližšího. Zredukovala jsem stádo i hejno, přestala věřit slibům i stavbám vzdušných zámků, uvědomila si, že vražda není civilizované řešení, provedla další audit svých dovedností a možností domu a rozhodla se pro pořízení dalšího tkalcovského stavu. Takového, do kterého se nebudu muset bát praštit. Teda ne pěstí nebo tak podobně, ale při přitloukání útku. Ano, chtěla jsem, aby i tento stav byl co nejvariabilnější. Chtěla jsem, aby mne tkaní na tomto stavu uživilo a zabezpečilo do budoucna. Věděla jsem, co na něm budu tkát nejvíc. Dlouho jsem s výrobcem stavu diskutovala. Nebyla jsem neústupná. I když jsem si chvílemi připadala tak trošku podváděná. Ve smyslu tvrzení „to nejde“. Omlouvám se výrobci. Měl pravdu. Fakt by to nešlo. Byznys plán jsem si postavila na hutném poctivém těžkém hadráku, který bude sloužit po dlouhá léta. Tento typ tkaniny vyžaduje jednoúčelový stav. Mám jej skoro rok, tkám na něm denně několik hodin, není dne, kdy bych neděkovala výrobci za trpělivost se mnou při zadávání zakázky.
Mám dvoulistý tkalcovský stav. Mohu na něm tkát pouze plátnovou vazbu. Toto omezení (stav se dělá i čtyřlistý – tkaní jednoduchých rypsů, dvojitá šíře tkaniny atp) ve vazbě je bohatě vyváženo vyšší světlostí prošlupu a i velice silný útek se snadno protahuje. Bidlen je dostatečně hmotný, aby pevně přitloukl i čerta. Hadrák na tomto stavu utkaný je přesně takový, jaký jsem chtěla tkát. Hutný, těžký, trvanlivý po dlouhá léta. Stav se obsluhuje ve stoje. V pohybu je celé tělo. Jsem dost vysoká, tak se při ručním vkládání odstřižků musím trochu předklonit. Takže sem tam bolí záda. Ale ačkoli tkám několik hodin v kuse (občas si škrábnu šestnáctku – dvě hoďky po probuzení, hoďka obíhání zvěře s rozednením, tkaní do oschnutí rosy, dvě hodiny plus mínus sekání trávy a práce kolem zvířat a pokračování v tkaní až do „ouplně malejch vočíček“; chleba s něčím ukusovaný mezi prací, stejně tak upíjené kafe a čaj), tak práce není únavná. A to ani po několikadenním tkacím maratonu. Jó, deficit spánku, to je jiná.
Nevýhoda? Nutnost samostatné místnosti.
Když jsem kupovala výše popsaný velký stav, tak jsem přespala u rodičů. Maminka tuto koupi zcela zjevně neschvalovala. Bezelstně jsem se přiznala, že šetřím ještě na jeden. Šokovaně vykřikla, že snad nemusím mít každý stav, co se kde dělá. To vskutku nemusím. Ani nechci. Nevěděla jsem, jak bych vysvětlila. Pokusila jsem se o příměrem, že když mám tři a půlky jehlice, na kterých pletu nejčastěji, tak ten zbytek mohu ze šuplete vyhodit, protože jsou vlastně zbytečné. Maminku jsem tímto opět ujistila, že jsem praštěná a že patřím na uzavřeném oddělení a do klecového lůžka nejlépe.
Aktuálně mám objednaný další, skoro jednoúčelový, stav. Stolní čtyřlistý. Se skládacím podstavcem. Chci na něm tkát (opět) hadráky, umožnit utkat si vlastní hadrák zákazníkovi přímo na jarmarku. Zde mi nižší prošlup nevadí. Kromě odstřižků a cárů látek na něm chci tkát i hrubou ručně předenou vlnu. Výhodou stavu bude jeho velikost a skladnost (pohodlně se vejde na přední sedačku automobilu), možnost u práce sedět.
Současné životní období je plné práce, příjmů nenulových, ale zůstatků „k výplatě“ limitně se blížících nule. Je plné zcela nových prožitků a zážitků. Dovedete si představit, jak dokáže naspeedovat paní, která přeruší vyndavání zboží za auta, jestli si pamatuju, jak se ošívala a zvažovala a nakonec teda koupila a se zakoupeným zacházela celkem brutálně (dva měsíce sloužil jako karimatka při cvičení jógy na písečné pláži, samo že i šplíchance slané vody byly) a teď se pere o onen hadrák, se kterým to opravdu  neudělalo vůbec nic,  se synky, kteří se po něm válí v pokojíku a jestli kdyby si synci nastříhali trika a tak ulevili i šatníku… Nedovedete. To se musí na vlastní uši i duši.
Stále nejsem schopna se rozhodnout, který stav je nejlepší. Nejsem schopna určit, kde koupit. Jestli tuzemský nebo zahraniční. V rozhodovacím procesu, který stav koupit, je nejdůležitější si uvědomit, co a z čeho a jak často mám v plánu vlastně tkát.
Mám velice pro osnovu i útek variabilní stav s pevným listem – jsem omezena možnostmi vazby.
Mám velký dvoulistý stav pro tkaní jediného typu tkaniny – je to moje volba.
Mám objednaný stolní čtyřlistý stav – hustota osnovních nití určuje zpracovávání jen silných útků. Opět, ke to moje volba. Čtyři listy mi umožní i jednoduché vzorování osnovou.
Šetřím na stolní stav s dvanácti listy. Abych mohla tkát i ze šicích nití. Abych mohla tkát barevné prostírky. Abych mohla tkát prolamované krajkoví.

Reklamy

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice jak to vidím, šmodrchání. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 reakce na Jaký tkalcovský stav je nejlepší?

  1. Ella napsal:

    Tak to je velice hezke rozjimani a je pravda ze to neni jednoduche si vybrat ten spravny protoze kazdy je jiny a udela jine veci.moc hezky jsem si pocetla.

    • oldwomen napsal:

      Každá dostaneme do fáze, kdy by to chtělo o list víc 🙂
      Pro rekreační tkaní jsou HR Ashword skvělou volbou, velkým plusem je i konstrukce z bukového dřeva a tkací jehly také z tvrdého dřeva. Vypadá to jako detail, ale je velice podstatný. Mám i jehly z měkkého dřeva a celkem rychle je bavlněná příze poškozuje. Jasně, pár tahů smirkovým papírem a je zase dobře, ale bukové jehly není třeba nijak hýčkat a hladit, Drží neporušené zaoblení snad i při návinu struny. Tak máš vlastně kliku, že to máš k Ashwordům co by kamenem hodil a zbytek doplaval 🙂

  2. Witch napsal:

    … a na ten s tenkými nitěmi dostanete ode mne několik továrních špulí se zbytky příze… 🙂
    Ten dětský stav z osmdesátých taky mám. Kdysi jsem si na něm natkala manžety a límec na milovaný černý flaušák. Dala jsem ho potom těhotné švagrové, ale se zlou jsem se potázala, protože mi tchyně vyčetla, že jsem jí to neměla dávat, že si na něj nedávala pozor a nedbala, že z těch originálních nášivek se tahají nitě… Já to měla dvě sezony bez chybičky, ona jednu s bríškem a i když nebyla schopná si něco zapošít, taky se ho nechtěla vzdat. Jo, to byla doba…

    • oldwomen napsal:

      Myslím si, že uniformní nabídka v obchodech nás ke kreativitě ponoukala. Na druhou stranu, když se mi teď dostane do rukou něco z té doby na recyklaci, tak zírám, jak kvalitní látky to byly a jak jsme na ně nadávaly. Ne, o dederonu, krilanu acetátovém hedvábí a tak podobně nemluvím. No jo, pokrok nezastavíš… a Érovo jinak nastavené priority jsou nesmrtelné, neusmrtitelné a v běhu staletí nestárnoucí 🙂 plus mít jednu (jednoho) takovou (takového) doma je děs. Kdykoli. Kdekoli.
      add nitě: Děkuji, děkuji, děkuji. Příze není nikdy dost. Ehm, Stařík to sice jeden čas viděl jinak, ale provozně oslepl.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s