Že by už léto babí?

Když jsem jela prvního července do Šumperka, Step se topila v mlze. Žádný ranní opar a sem tam rusalčin cár nad mokřinou naznačující zrod slunečného dne. Regulérní časně podzimní hustý mlíko výše jak přízemní. Nebylo vidět, kde končí vlhké bílo a kde začíná modro oblohy. Zmizelo, jak mávnutím proutku až na krčmaňském kopci. Díky změně nadmořské výšky. Pohled do zpětného zrcátka mne ubezpečil, že jsem netrpěla v počátku cesty vlčí mhou. Step dole byla stále přikrytá bílou dekou. Cesta vede stále výše a výše. Jak jinak, když se z nížiny jede do podhůří a pomalu až do hor. Kde byl průhled z cesty do krajiny, bylo vidět, že ranní hustá mlha se týká všech nížin a údolíček. Kopce se pařily do houbových žní jen ojediněle.
Věděla jsem že právě dnes začínají letní prázdniny. Jenže podvědomím mi dunělo letité Hejno vran (Když nad pasekou vzlétne hejno vran, hejno vran, hejno vran, je léta pel již vyprodán…. kdo zná, notuje si, kdo ne, ten gůglí) a někde mezi C1 a C2 se mi usídlil baboletní čas. Ano, ještě přede žněmi.
Následující dny se mne snažilo počasí přesvědčit, že jsem pomýlená a praštěná. Tropické noci a horké dny. Psi rozvalení na hliněné dlážce odmítající vystrčit čenich na dvůr. Kozy spokojené ve stínu a chládku stáje. Slepice zahrabané pod keři.
I letošní připomenutí příchodu Cyrila a Metoděje bylo žhavé. Podvečerní přeháňka s nočním lijavcem potěšily příjemně chladivou nocí. Spalo se krásně. Zaspala jsem obvyklou hodinu začátku denního kolotoče a skoro jsem tomu byla ráda. Ranní krmení jsem si připravila už večer, auto jsem měla nabalené z předchozího dne, kafe si nám až na místě, je to kousek. Vzácně mohu zaklapnout dveře domu skoro až v osm a být na místě mezi prvními. Ano, mikinu jsem z prádelníku vyndala a připravila si jí ke dveřím, že jak půjdu…
… tak jí minu bez povšimnutí.
A litovala jsem toho po celý dlouhý den. Protože vítr byl nepříjemně studený, sluníčko zářilo z azurové modři, ale hřálo jen vlažně. Z hradeb bylo vidět do daleka. Den vhodný na pouštění draků a pečení brambor v ohýnku z nati. Jenže šestého července?
Tak nevím. Kozel flémující počátkem června, chladna z rána měsíc před svatou Annou. Několik zim nezim v řadě za sebou. Tráva rostoucí jak šílená, i když je vlastně stále sucho; prší jen vzácně a krátce. Znamená to snad, že letos dorazí zima záhy? A že dohoní, co několik roků po sobě zanedbávala?

Advertisements

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice jak to vidím. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 reakce na Že by už léto babí?

  1. Přesně jsi to vystihla. Tady mám stejný pocit, každý den od rána venku navlečená triko plus mikina. Slunce pouze tehdy, když zapadá, po celodenním poprchávání a někdy i slejváku, i s ledovýma krupkama. Léto bylo asi v květnu týden, jsem se stihla i opálit kůži trochu. Za to nyní sem tam přemýšlím večer, zda nezatopit v krbu. Asi nás zima letos překvapí.

  2. Tuutiki napsal:

    Já osobně se letos přimlouvám za babí léto v trvání 4 až 5 měsíců.
    A pak za zimu se sněhem a sluníčkem.

  3. Sedmi napsal:

    Je to divný to počasí poslední dobou… A ty vedra navečer, zatímco po poledni je to na dlouhý rukáv…

  4. Martina - bourek napsal:

    Poslední týden mě každé ráno na zahradě „liští“ pavučina po tváři – taková ta baboletní… takže pocity velmi podobné…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s