Piknik na cestě

Dotkala jsem osnovu v metrové šířce. Ze sto padesáti metrů zbylo jen, aby se nevyvléklo z nitěnek. Pečlivě zatkáno za bidlenem a volně zauzlováno z druhé strany. Podrbala jsem se za uchem, naťukala číslo do strmilovské tkalcovny, domluva skvělá, vše klaplo, jak mělo, stav byl osiřelý jen dva víkendové dny. Stejně bych v ten čas netkala, tlačil mne termín odevzdání katalogu hodové výstavy do tisku a stále byl ve fázi „a jo, co furt, dyk to mám v počtě“. Byla jsem nadšená, že nemusím osnovní válec posílat nějakou přepravní společností a děsit se, jestli ho někde neštípnou, neodrazí, fatálně neponičí. Těšila jsem se na krátké popovídání s Mistrem tkalcem, na fantastickou kávu z místní pražírny. Robátka, když se dozvěděla, že si jedu pro osnovu, tak si o pár balíčků kafe rovnou řekla. Že si hned po tom, co jsem jim stavem zabrala obývák, koupila mlýnek a chytrý kávovar, protože jim bylo hned zřejmé, že je jen otázka času, kdy jim budu chtít přivést dárek z cest pro nitě. To dobrý kafe hlavně.
Řekla jsem si, že když výlet, tak výlet. Že když čtyři hodiny pauzy ve Strmilově, tak piknik někde na stráni a panoramata a jihočeský nebe a užívání si krátké dovolené koukáním se na Vysočinu. Nakonec jsem zaparkovala u cedule s nápisem Přírodní rezervace, vzala tašku s obědem a termoskami, deku a košík s klubky a usalašila se na břehu rybníka. Hodně velkého rybníka. Chovného rybníka. Prohřívala jsem se kávou i sluníčkem, nabíjela se klidem vodní plochy, fixovala si sváteční chvíle pro ouvej čas.
Lebedila jsem si a snila s rozpracovanou krajkou v rukách.
Vyrušil mne porybný s nejapným dotazem, jestli mám nahozeno. Však musel vidět, že pletu. Bezmyšlenkovitě jsem mu odpověděla, že ano. Že jsem začala na jedenácti očích a že jsem asi tak na sto osmdesáti. Zpracovával informaci. Zamumlal cosi o pytlácích. Vytřeštila jsem na něj oči. Jak? Ted? Když se chystají trdlovat? A jakšto, chytat na chovným? Taková prasárna. Češtinu jsem v rozčilení míchala s písečtinou a hanáčtinou. Omlouval se, že viděl auto s exotickou espézetkou. Že jsou horší jak kormoráni.
IMG_1238[1]

IMG_1239[1]

IMG_1243[1]

IMG_1247[1]
Osnovní válec je navinutý „po špunt“. Sto osmdesát metrů pro šíři tkaniny osmdesát centimetrů. Zbožový válec se opět utěšeně plní. Ráda bych v sobotu jela do Šternberka s první várkou nové šíře. Předpokládám, že koncem června pojedu na jihozápad znova. Panem Kubákem navinutá osnova je pěkně utažená, pravidelná, tkát na ní je radost. Na hadrácích je to znát na první kouknutí se.

Advertisements

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice Až já budu velká ...., jak to vidím, šmodrchání. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 reakce na Piknik na cestě

  1. Ella napsal:

    Zase hezke cteni ,rybari jsi to dobre vysvetlila a satek je nadherny.

  2. jolana88 napsal:

    Jsem si představila, jak by „brouk“ usedal 😆 Moje představa – lehnu a čučim 😉

  3. kecka napsal:

    není nahozeno jako nahozeno

    • oldwomen napsal:

      Důležité je, že mám už zavedeno (osnova) a protkávám se k nutnosti potrestat se (důvod se najde) bafnutím nůžek do ruky za účelem nanudličkování darovaného bývalého ošacení 🙂 a pohled ke stavu naznačuje, že už netrpím kompulzivní poruchou, ale jsem jen obyčejnskej bordelář.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s