Na Velký pátek a Bílou sobotu

Je to ale psina, jak i nekřesťané znají a používají pojmenování dní Svatého týdne. Vlastně momentálně prožíváme každoroční „aintopf“ oslav návratu slunečních dní, čas setí, rození, pučení a z hrobu vstávání.
Tchán si vždy touto dobou prozpěvuje „marec, marec, poberaj sa starec“. Ano , je to obdoba úsloví „svatba v máji, brzké máry“.
Letos si jara užívám niterně i komerčně.
Niterný je jasný. Radost z pohledu na kůzlata řádící po dvoře i vysávající matky až do sucha je nesdělitelná. Chvění při pohledu do líhně na klovající se kuřata a káčata je také nepopsatelné. Kdo by v tuto chvíli myslel na brakaci a řeznický nůž a na čas pozdního podzimu.
Komerční prožitky jsou pro mne nové. Vloni jsem byla vytažena s hadráky do světa, tedy do Čelechovic, a spadla jsem do toho, že se až chvílemi topím.
Je mi fyzicky zle z davu. Na poutě, trhy, demonstrace a ostatní lidové veselice jsem chodila jen v sebeobraně a přinucení. Asi mám poněkud větší intimní zónu. Zjistila jsem ale, že chráněna stánkem jsem vlastně v pohodě. Zjistila jsem, že zabarikádovaná hadráky, se nestávám prodavačkou. No, to je další povolání, ve kterém bych asi velice rychle zdechla hlady. Zkusila jsem, taky v sebeobraně a donucena (tentokráte životní sitací), ale duševní zdraví mám jen jedno a touha inzultovat zákazníka byla tak silná a častá…. Zabarikádovaná hadráky a s nějakým šmodrcháním v rukách a klíďopíďo usrkávající kafe nemám pocit musu a křeč, že jsem v práci. Zjistila jsem, že mám radost z pochvalných komentářů. Že si vlastně ráda povídám o tom, že tohle to to už bylo, protože prababička povídala… Že vražedný pohled vyslaný na tazatele „zavádět osnovu je blaho, že jo“ vyvolá nakažlivý záchvat smíchu, protože se ptá bývalý tkadlec z už neexistující továrny. No jo. Kopce nad Stepí byly textilácké.
Zjistila jsem, že když vyjdu před sloupce natkaného a jinak našmodrchaného, že se dozvím o městě, ve kterém právě jsem hodně zajímavého, v průvodcích nepsaného a informačními centry tajeného.
Zjistila jsem, že jsou města, kde je trh svátek a dlouho očekávaná událost, ale že jsou města, kde jsou pořadatelé trhů lehce zaměnitelní se správci parkoviště.
Ve Šternberku zahajovali trhoveckou sezonu právě na Velký pátek – a bylo to velký. A bylo to nádherný. Byla to i společenská událost. A kdo z okolních nebyl, může jen litovat. Pestrý pelmel vůní a barev umocňovala cimbálovka, která hrála vlastně po celou dobu trvání trhu. Chvílemi muziku netvrdila basa, ale pobrukující si postávající a okolo jdoucí. Na šternberském trhu je znát, že je srdeční záležitostí pořadatelů. Dýchá to z pečlivého značení kudy tudy pro přespolní, z logického rozdělení stánků, z toho, že každý trh je jinak tématicky zaměřen. Nejde popsat, nutno zažít.
Dost slov. Momentky od hadrářského stánku níže. Jdu si užívat Bílé soboty mezi kůzlečí demoliční četu.