Snad konec dobrý…

Jaké jsou možnosti moderní komunikace spíš jen tuším, než že bych nových možností využívala. Komunikaci mezi lidmi mám na mysli. Nikoli chodníky, silnice, pakety svištící po sběrnici, výměnu informací mezi buňkami a tak podobně. Komunikace je významově celkem nafukovací slovo.
Nejraději komunikuji pěkně tváří v tvář. Mimika, hra těla a intonace hlasu dodávají slovům tu správnou šťávu. Případné šumy a ruchy jdou odstranit okamžitě. S krátkými testovými zprávami jsem se nespřátelila nikdy. Raději zatelefonuji. Než si jít pokecat prsty na klábosnici v chatu, to raději mlčky nad napěněným půl litrem sledovat cvrkot v místním výčepu. Jasně, že jsem se nevyhnula internetovým sociálním sítím. Jasně, že občas zírám, kolik že to mám přátel a nechápu, jak jsem k nim přišla. A ještě udivenější jsem z toho, že se známe i z reálného světa. V kruzích, jejichž jsem členem, si na soukromé zprávy moc nehrajeme. Bývám proto udivena, když na mne po načtení stránky bliká ikona „tajné zprávy“.
Včera jsem byla udivena na kvadrát. Blikající obálkou poprvé a osobou pisatele podruhé. Psal již dospělý syn kamarádky, co se ze Stepi odstěhovala již před lety do předhůří Jeseníků. Tedy psal… Takové zdvořilé šťouchnutí to bylo. Chvíle zdvořilostních koleček a frází, proč byl syn posazen do role mluvčího matky nevyslepičím.
Od „Ahoj teta, máma se ptá jestli žiješ“ jsme se prokousali až k jádru pudla. Tedy ke křížence labradora s čímsi dalším obrovským. K vysoko březí feně, co už měla včera slehnout a stále nic. K feně, co i přestala žrát a jen leží a pije. Popsala jsem fáze porodu a predikovala, že do rána to bude.
Dnes odpoledne jsem se, opět pro mne netradiční cestou soukromé zprávy na sociální síti, dozvěděla, že ještě nic, jen fena začala zvracet. Napsala jsem první opatrnou otázku, pak druhou a třetí. Orosilo se mi čelo. Snad poprvé v životě jsem stiskla klávesu Caps Lock a „okamžitě k veterináři“ jsem doplnila pěti vykřičníky. „Nebo si nabruš rýč a začni hloubit hrob“ jsem psala opět malými písmeny. Nechtěla jsem být zlá a děsit kamarádčina tiskového mluvčího a vlastně ani kamarádku, tak jsem připsala, že první štěně se kouslo v porodních cestách, další přes něj nemohou a už jsou nejspíš udušená a rozkládají se ve feně a že je to fakt vážné, vím, jak daleko to mají na veterinární kliniku i že to bude drahé, ale feně jde opravdu o život.
Když se mi po hodině dostalo odpovědi „ještě nevím, máma teda jela k veterináři“ a po další hodině „máma je furt u veterináře“, probudila se ve mne naděje, že alespoň fena je zachráněná.
Začala jsem psát tento příspěvek, protože mne zvukový alarm upozornil, že mi na stránkách sociální sítě bliká obálka se zprávou. Je to hodně dlouhá zpráva. Fena je po císařském řezu a kastraci současně. Bylo štěně vzpříčené a udušené v porodních cestách. Přijeli za vteřinu dvanáct. Kromě toho mrtvýho v ní bylo ještě osm živých, hele koukej jaký jsou. Připojené fotky štěňat přisátých na struky stále malátné fenky.
Ulevilo se mi. Fena bude v pořádku a i vrh má dobré vyhlídky.
Ach jo. Při povídání si tváří v tvář, mohlo být rodičce pomoženo o den dřív.Nejspíš i méně drastickým způsobem.

Advertisements

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice povzdechy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

10 reakcí na Snad konec dobrý…

  1. jolana88 napsal:

    Lepší se rozhlížet i nad kafem kolem … Hlavně zdraví a výdrž prckům přeju. Už jsem asi stará, málem mě zasedla Pepina, když jsem četla. Vím, že jeden nikdy neví a zmatek a nejistota a tak, ále – promiň – čekat na „zázrak“? nevim 😦 Zřejmě si tu „selskou“ nesu sebou (jako dost jiných) snad i geneticky …

    • oldwomen napsal:

      Že jo. Krytí bylo plánované, den porodu tedy znám. Žádný takový zdrhla fena, mohlo by to bejt asi… Chápu, fena prvnička, u majitelů také první zvířecí porod, nastudováno jen co strejda google vyhodí. Viděla jsem to černě, v duchu jsem odepisovala i fenu.
      Živá štěňata jsou pro mne v tomto případě na úrovni zázraku. Přeju jim dobré nové domovy. Protože udat osm velkých kříženců bude taky zázrak. Podle fotky jsou to puclíci už teď.
      Buďme k sobě upřímné – u každého porodu jde o život. Ve smyslu „konečná“ pro matku i potomstvo. Mám natrénováno hlavně u koz. I proto jsem zlá na Lesany a Domarodky. Bo koza nebo ženská, savec jako savec.
      Hm, kozy. Ještě k nim v noční košili nelítám, ale termíny kozlení nevím. Odhaduji podle břich a vemen. Jednu vidím tak za týden, deset dní; u jedné podílové zakrslé jsem snad včas odchytla zánět v půli vemene, budu jí muset víc hlídat, jestli jí kůzlata opravdu vypijí. Vidím to na protrahovanou porodní sezonu. Únor až duben. Doufám, žádná není prvnička, že letos budu chodit až k hotovému 🙂

  2. Sedmi napsal:

    to nakonec dopadlo jak v pohadce… a co je to za krizence?

    • oldwomen napsal:

      Sama fena je už kříženec, metr v kohoutku.

        • Sedmi napsal:

          Kříženec čeho? Odeslalo se mi to dřív

          • oldwomen napsal:

            Sedmi, nevím. Fena je hladkosrstý kříženec větších plemen, má metr v kohoutku. S čím se spustila nevím, ale podle velikosti štěňat to byl také velký pes. Takže je to rasa vetaj. VEsnické TAJemství. Je to mazel mazlivý na straně jedné a neúprosný kat přelítlých slepic a zdrhlých králíků na straně druhé. I když je to víc obluda domácí než dvorkový ďas. Štěňata mají velkou šanci přežít, jsou na umělé výživě a žerou statečně, fena už má zase jiskru v oku, chuť k žrádlu, štěňata celkem logicky odmítá. Tak šťastný konec. Zdá se. Definitivně vyhráno (pro štěňata) bude tak za měsíc. Fena už vyhráno má.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s