Ohlížecí

Asi už mám v poště veskrze pozitivní mail od WordPressu gratulující mi k asi, odhaduji, dvojnásobnému zaplnění hlediště slavné australské hudební síně. Jasně, že oproti předchozímu roku mám méně publikovaných příspěvků, jedno zda jen psaných anebo jen obrázkových. Blog jsem letos celkem flákala. Je to znát i na úbytku čtenářů.
A tak bych chtěla poděkovat svým věrným čtenářům z české Kotliny i moravského Úvalu, o Stepi, Městu i Městysi a Půlnočních horách ani nemluvě. Chtěla bych poděkovat mlčím čtenářům ze Slovenska a mlčícím i komentujícím z ze Spojených Států, Holandska, Irska, Austrálie, Německa, i těm z Evropské unie (fakt se budu muset doučit zeměpis, leda že by byl z Belgie vyjmut Brusel a ostatní europarlamentní ouřadovny), nakukovačům z Bulharska, Thajska, Kanady,Francie, Japonska, Španělska, Ruska, Polska, Francie, Rakouska, Řecka, Brazílie, Itálie a Ukrajiny. Nemohu opomenout poděkování za návštěvu bootům. Jejich vstupy padaly spolehlivě do spamového koše. Je mi naprosto jasné, že návštěvníky z Egypta, Turecka, Saudské Arábie, Albánie, Thajska ke kliknutí přivedlo zadání mého nicku do vyhledávače a že čekali značně pikantnější obsah než je plkání o šmodrchání a stepní fauně a floře – jedno zda divoké či dvorkové. Návštěvníci z Estonska, Finska, Švédska, Brazílie a Kréty šli najisto. vlastně šly. Tkadleny. Taky občas musí kroutit hlavou, co za exotiku jim to chodí listovat blogy.
Mám za sebou rok únavný, vysilující, plný přehodnocování a hledání cest, rozmotávání vztahových uzlů i roztínání uzlů gordických. Trošku jsem zeštíhlela počty i druhy zvířat, o které pečuji. Na druhou stranu jsem si přibrala prací z ranku textilního. Něco se mi povedlo, něco ne. S něčím jsem se zde svěřila, něco tutlám. Buď to už není zajímavé, nebo si hlídám nápad před šlohnutím, vopajcnutím a tak podobně. Kdo dělá i hlavou, ví, jak je to s ochrannou duševního vlastnictví. A kdo ne, tomu je zbytečné popisovat.
Nechala jsem se zlákat ke spolupráci s internetovým magazínem a rychle jsem tento projekt i opustila. To, hlavní co mi tam vadilo je příliš niterné. Ale říkala jsem si, že jde o dobrou věc a dobré věci je nutné podporovat a že nejde hledat na všem hnidy a že…. Pak mi spadl počítač a už se nepostavil. Odešel do křemíkového nebe a s ním i přístup do autorského zázemí magazínu. No jo, dyk já vim, zálohuj, zálohuj, zálohuj, kup si notes a tužku tvrdosti HB a poznamenávej si a zapisuj si a kup si ty notesy rači dva. Po trapně dlouhém žádání o obnovu, přesně dle vzoru „jeden o voze, druhý o koze“, jsem sice dostala odkaz, kde mohu tedy znovu…, leč bez upozornění, že link funguje jen v řádech hodin. Či snad jen hodiny? Už je to jedno. Když jsem šla po pár dnech na onu stránku poslat příspěvek, byla již nefunkční. Ale v čase nemožnosti publikovat a ještě ochotě spolupracovat, jsem si uvědomila, že mi vadí redakční úvodníky s pravopisnými chybami, absence korektora a bdělá přítomnost cenzora, který má problém pochopit psaný text. Že si pán prostoru plete vizi s koncepcí. A to vražedná mise. Usoudila jsem, že nemusím být všude a že jsem v realitě i virtualitě ráda tam, kde je mi dobře. Plus, že stejně jako svou fyzickou osobu nechci spojovat s názory , se kterými vnitřně nesouhlasím, nechci svůj nick spojovat s tímtéž ve virtuálním prostoru.
Co mě čeká v budoucnosti? Pokud jde o nejbližší minuty, tak příjemně strávený večer se šampaňským, chlebíčky, výběrem z filmotéky, štrikováním v ruce a jezevčicí na klíně. Pokud jde o nejbližší dny, tak nějaké to uklízecí domácí žvýkání, první porody u koz, příprava líhně na první várku slepičích vajec (od února do června pojede v kuse), kurzy textilních technik tu i onde (jsem lektor), kreativní řádění za stavy, roztáčení kolovrátku, nic co by naznačovalo, že rok 2016 je rokem převratných změn. Nezakřiknout, neuřknout, nezaplašit.
Dávám si nějaké předsevzetí? Ne!
Budu psát (nejen blog) víc a častěji? Já nevím. Leda byste někdo už konečně vypátral, jak je to s tím fyzickým naklonováním se. Nebo kdybyste mi někdo poslal na pár hodin sekretářku. Že bych jí, při své jiné práci, diktovala. To bych pak zvládala minimálně román. Každý měsíc.
Právě uplynulý rok byl takový jaký byl. Přála bych si, aby i ten, do kterého se ještě před svítáním probudím, byl alespoň tak dobrý. To zlé je již na smetišti dějin. Vám, mí vážení čtenáři, ať už mne chodíte číst odkudkoliv, přeji totéž.

Advertisements

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice jak to vidím. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

10 reakcí na Ohlížecí

  1. Martin přeji Ti pevný krok, správně pracující mozek, netřesoucí ruce, dobrý zrak, zdraví jako skála silné a těším se na Tvé psaní. I já strávím večer s psíčkama na klíně a tácem jednohubek a asi jehlicema v ruce a brýlema na nose! A mé myšlenky poletí přitom tam všude, kde si jeden vzpomene na druhého, v té pravé chvíli, poslední noci tohoto roku! tak nashledanou, tady i u mne v tom příštím….Marcela

  2. Alena Vyskočilová napsal:

    :-)))
    Mlčiaca Slovenka .

  3. Witch napsal:

    Letošek prý má néíst bouřlivé změny a kdo zaséval, mohl by se dočkat dobrých sklizní. Tak mi to řekla dáma, která mi drží palce a občas rozevře ochranný deštník. Mám pocit, že je v tom veliký kus pravdy a oprávněných nadějí. Kéž tomu tak bude. Jen si říkám, že někdy se přání plní, každému se dostane, po čem toužil, ale nějak ne vždycky tak, jak si představoval.
    Tak jen dobré úrody z poctivé sadby přeju 🙂

  4. jura napsal:

    Já přeji všem, tedy i vám, OW, všechno dobré. Vím, že pro mnohé je dobře „jenom“ za tři, ale čím dál víc mám pocit že NEJlepší… nemusí být v životě nutně to nejlepší. 🙂

  5. kecka zpod komonca napsal:

    ať se daří v tom novém roce a hladký start 😉
    přejí zpod komonca

  6. jerina napsal:

    Uspesny rok Vam vsem Jerina. Jezevcice je nadherna….nase se bohuzel odebrala po patnacti letech do vecnych lovist. Mejte se fajn .

    • oldwomen napsal:

      Zdravím a děkuji.
      Věřím tomu, že mé na věky odešle psy přijal svatý Hubert do své smečky. A že je jim tam fajn. Je tu po nich prázdné místo. Nejvíc, když se z ničeho nic objeví kdysi oblíbená hráčka. A taky se bojím, že Starej pes Richard se už pomalu chystá se také připojit. Opouští ho zuby, je stále víc senilní….
      Jezevčice je tříletá dračice všudypřítomná. Občas vykazuji vůči ní ponorkovou nemoc.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s