Ono to tak nevypadá, ale uklízím

By zněla pravdivá odpověď na otázku, co u kafepauz dělám.
Ano, protkala jsem se k šicímu stroji. Protkala jsem se k herduli na pantagrafu nad šicím strojem. Protkala jsem se ke krabici s pidiklubíčky vln i, a to hlavně, nevln. Židlí v pracovně mohu šoupat po libosti. Až jsem z toho drobně nesvá a nervózní.
S pletením jsem se dostala do stavu po rozptylu. Jsem všudypřítomná. Kromě koupelny a toalety není v domě a jeho okolí místa, kde bych nepletla. Pletení si beru i na pastvu. Uvědomila jsem si, že na tkaní tapisérií je zbytečné syslit klubíčka kdovíčeho a lákat na ně moly. Stejně tak širokou barevnou škálu, kterou bych potřebovala ve zbytkové vlně nenastřádám a stejně se k tomu v nejbližší době nedostanu. A když jo, tak mám slušně zásobený vyšívačský kout a dokoupit pár přadýnek moulinky, i kdyby to měla být nekřesťansky drahá DMC či Anchor je jednodušší.
Měla jsem při pobíháním a postávání v přízemí domu neustálý pocit studené nepohody. Ve válenkách se mi špatně tká. Nemám v nich cit v chodidlech. U velkého stavu se tká po stojačky. Vzpomněla jsem si na dávný pletařský dril, kterak se zbavit strachu z pěti jehlic. Had Zádveřák. Lehává na prahu, hlídá a nepouští domů lezavo a od podlahy chladno. Dělá šedivá inverzní rána veselá a barevná.
Křečová žíla volala po chvíli usednutí s nohama na stole. Nebo minimálně na druhé židli. Vím, že je vhodné jí naslouchat. Dovede být zlá a protivná, když si jí nevšímám. A umí se spaktovat se zády. Bolehlavová kombinace.
Přihodila jsem na vrch krabice ze Syslírny Kecčin sponzorský dar, vytáhla ponožkové jehlice a propadla se do minula. Bloudila jsem léty devadesátými i sedmdesátými, sem tam na mne juklo i pár decimetrů vzácné lístkové poválečné. Poznávala jsem některé příze po hmatu, podle vrzavosti a neochoty se poskládat do ok vzoru. Kadet, Crilan, Valaška, Gloria, ó tahle je pašovaná z Maďarska, bulharskej mohér z jednaosumdesátýho, panebože, tohle je kousavej tvíd z Fezka, Perleta, Lada, Yeti… Navazovala jsem k sobě klubka bez výtvarného záměru. Jen aby síla byla plus mínus stejná. Když se mi pod ruku dostalo „moje“ klubíčko, vybavilo se mi, co jsem z něj a kdy a kde a komu pletla. Včetně tehdejších vůní a pocitů. I prvních reakcí nositele úpletu.
Jasně, že jsem Zádveřáka neumotala jedním vrzem. By mě tolik vzpomínek a vyvalených emocí taky mohlo zabít.
Jasně, že nezůstalo u jednoho. Pidiklubíčka jsou fuč. Pokračuji méně pestrými plazy – z přaden akrylu nejrůznějších obchodních značek. Nacpávám je dutým vláknem z Bárou rozsápaných polštářů. Úklid na druhou. Vlastně na třetí. V těch polštářích sídlí zlé vzpomínky, které nevybledly ani po několikerém vyprání a které nevyfoukal ani opakovaný horký dech sušičky. V Zádveřácích se rozlezou po světě, naředí se.
Pletu dalšího Zádveřáka a koukám se přes brejle na klubko jeho skoro hotových kámošů. Chybí jim knoflíkové oči a dovyšitý výraz. Vybavuje se mi scéna z filmu, kde senilní a mlčící žena roztává a mluví, jen když jí přinesou krabici s odstřižky látek. Bere klůcek po klůcku do ruky a vypráví, kde látku koupila a na co a pro koho a kdo oděv nosil a podědil. ky
Podivné. Proužky v pletenině jsou jen proužky v pletenině. Kouzlo v čase vracecí je pryč. Mohu se jich dotýkat jak chci – a nic.
Přemýšlím, jak to mají muži. Jestli i jim běží životní filmový pás před očima, když přerovnávají skříňku s barvami, třídí matky a šrouby a vruty, vezmou do ruky hoblík po dědovi…..
Kolegové blogeři, náhodní kolemjdoucí čtenáři, prozraďte, co spouští lavinu vzpomínek v pánském světě?

Reklamy

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice Až já budu velká ...., někdy strašně kecám, šmodrchání. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

10 reakcí na Ono to tak nevypadá, ale uklízím

  1. Sedmi napsal:

    tak jsem se poptala muze a pry vune a jeho sbirka pamatecnich tricek, ve kterych chodil na ruzne parby a nebo koncerty 😀

    • oldwomen napsal:

      🙂 Tak jsem se zkusila zeptat. Drahý napřed pohlédl jak umírající laň a pak zaujal obrannou reakci. Ale má TAJNOU škatuli. Oprava krabičku od doutníků.

  2. jolana88 napsal:

    Jsem se chtěla fikaně a nenápadně optat … Obočí se protáhlo do nevídané výše, brýle zatměly i při dvacítce žárovce … Čekala jsem krátké sukně, vysvědčení, koprovku, Nirvánu .. NIC. U nás funguje naprosto spolehlivě Logik 🙂 Prej když se na něj podívá, hned se mu vybaví, jak jej kdo vychovával, kontroloval – jak se bavil, co dělal po venku i doma

  3. vonrammstein napsal:

    Většinou vůně. Poslyšte-vy opravdu strpíte, aby Vám čokl cupoval polštáře?? Kdyby to udělal můj, ten jeho první by byl zároveň poslední.

    • oldwomen napsal:

      Není můj. Jen mi visí na achilovce, symbiont jeden. Polštáře už dlouho necupuje, likviduji poslední zbytky štěněčích dní. Ono ty polštáře byly jen umělé rouno v takovém tom papíru. Drahý si to odvlekl z asijských cest. Tak jsem byla vlastně ráda, že došly újmě. Ale to je interní záležitost.

    • jolana88 napsal:

      🙂 snad byste neměl něco proti „loštomilouškejm ťeňátkům“ 😛

  4. jura napsal:

    Už v 15 letech, na brigádě v Svitu u kruhu, jsem se naučil „odpoutat“ od skutečnosti a být myšlenkama někde na jiném místě a v jiném čase. Moc se mi to pak hodilo v noci, na stojce u muničáku. I v patnácti, nebo dvaceti má člověk svoje vzpomínky. Vždycky jsem si při tom vzpomněl na Motýlka, který byl na střední naší kultovní četbou. Nebaví mne „drobné ruční práce“. Nemám na to dost trpělivosti. Raději jsem byl vždycky, když za mnou bylo vidět co nejdříve „velký kus práce.“ Takže při jakékoli monotónní práci, na kterou nemusím moc myslet, ale protož se rád toulám, tak skoro každé místo, každá věc, na kterou se podívám, ve mně vzbuzují vzpomínky a přehrávám si kus života. 🙂
    Ano, i se mne se stal „kolega bloger“. 🙂 Ale jsem moc velký neumětl a moc líný na to, abych si zakládal svoje stránky, nebo využíval WP. Jestli chcete, tak mrkněte sem:
    http://jurcak.blog.idnes.cz/

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s