Smítko prachu cestovní peleríny královny Kristýny

Ach ne, syrovina stoupající ze Stepi ve mne neprobudila Chandru a ani jiné temné běsy. To jen Sudety zívly a připomněly stále se opakující děje. Ano, ta zatracená spirála a o level vejš a hrůzněji a brutáněji, protože sofistikovaněji.
Poslala mi přítelkyně odkaz na inzerát. Přítelkyni jsem poděkovala, inzerentovi poslala zdvořilý dotaz.
Stalo se. Získala jsem archiv neznámé krajkářky. Prababička prodávajícího. Nezeptala jsem se na jméno. Škoda. Ještě se pokusím tuto zpozdilost napravit.
Stalo se. Jsem majitelkou cca banánové krabice prešpánových podvinků a světlotiskem okopírovaných vzorů pro protahovanou výšivku na tylu. Nebo v tylové půdici. Tož do tohohle bruselu nejdu, na to nemám. Tyl, voči, brejle, ruce. Podvinky na torchonskou krajku i vsadky všech možných šíří. Interiérová i oděvní pásková krajka. Hektarové výplně lístkovinou. Dobře, celej hektar ne, ale půl měřice zcela jistě.
Probírám se pokladem, šňupu u toho Ventolin, odér studeného cigaretového kouře s kapkou zatuchliny mne přidušuje. To nic, to vyvětrá.
Rozbaluji svitky a představuji si.
Pár týdnů osiřelá herdule mne začíná svádět a lákat. Tak něco malého, jednoduchého. Jen na vyzkoušení. Žádný dlouhý odskok od stavu. Jen tak nedělně…
Připnula jsem na herduli podvinek na krajkovou manžetu. Namotala bílou osmdesátku kordonetku, však je to jen na zkoušku, blůzu si šít nebudu, jen jestli mi ještě neztuhly prsty a nezlenivěl mozek.
Aha, začátek bude tady a je to pásek plátna na očka a kroucené vodivé a krajové páry. Sranda. Připojení háčkem, pikotkoví pavouci. Paličky jemně cinkají, špendlíky poslušně vklouzávají do věkovitých dírek. Ruce hrají krajkářské blues a myšlenky odlétají. Ptám se sama sebe, kdo byla Annaliese Richter. Její jméno je krasopisně zelenou tuší vyvedeno na okraji prešpánového podvinku. Autorka návrhu? Krajkářka pracující na zakázce? Zákaznice? Na čí rukávy byly manžety určeny? Byla krajka bílá nebo barevná? Tón v tónu nebo pestrá? Jaký byl osud neznámé Annaliese? Některé podvinky jsou opatřeny datem. Kupodivu jen se objevují jen dva letopočty. Tisíc devět set třicet pět a tisíc devět set šedesát pět. Nic mezi.
Tak jak ta první část krajky asi tak mohla být zakončená, aby to bylo pevný, ale aby z toho netrčely nitě a neřvaly uzlíky? No jo do řetízku! Geniální. Děkuji, paní Prošková, za buzeraci vopruzem v podobě stříhané krajky.
A ten náznak okvětních lístků začínali kde? Aha. Tady asi. Kolik párů? No jo, tady se to dá odhadnout podle spojek…
… Annaliese Richter se mi vervala do hlavy.
Podvinek má číslo 785.

Reklamy

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice jak to vidím, někdy strašně kecám, povzdechy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 reakcí na Smítko prachu cestovní peleríny královny Kristýny

  1. jolana88 napsal:

    Probírali jsme – kdysi – staré půdy a archivy .. je to fakt, ale, takový zvláštní pocit. Najít Hanelore Eberbach, vidět fotky dávno ztracené, dopisy zapomenuté …

    • oldwomen napsal:

      Viď…
      Tohle jsou „jen“ prešpánové podvinky, většinou bez bližší datace. Něco pochází z krajkářské školy, protože Lehrgang No… . Něco bude asi z krajkářského družstva či dílny, protože se k českému č. … připojuje německy psané gemacht s datem x.x.1935 nebo x.x.1965. Nic před, nic po, nic mezi. Podivné. Příjmení Richter se vyskytuje opakovaně, jen se liší v křestních jménech. Před válkou i po válce. Také příjmení Füsch se vyskytuje. I adresy sem tam jsou poznamenané. Asi zákazníci. Vše dědiny kolem Sokolova. Balík přišel z Nejdku.
      Když studuji jednotlivé kousky, je mi velice podivně. Nemyslím, že by to byly projevy setkávání se s alergenem. Podobně se touto dobou cítím v bývalých dědinách Libavé.
      Skoro by to stálo za dlouhý majl prodejci a malou hru na detektiva. Jenže, co když vypustím z láhve zlého džina? Teď. Na kraji Adventu.
      Týjo. A to jsem ještě nenašla odvahu vybalit ze sáčků a dotknout se holou rukou zjevně léta používaných paliček. Asi hodně dlouho ani nenajdu. Až v plném létě. To jsou i Běsi mátožní horkem a unavení Sluncem.
      Hm, ještě musím naštudovat, co vo tomto dí autorské právo. Určitě budu chtít nějakou repliku dečky prodat…. Tak ať nenarazím.

      • jolana88 napsal:

        kdyby Tě to – náhodou – zajímalo víc – Nejde patří pod Vary – a ve fundusu tamního archivu jsou nejen záznamy spolků a organizací kulturních, ale i dost rodinných 😉

        • oldwomen napsal:

          Zitra ti majlnu soukromý plán pátrácí akce. Dík za tip na karlovarský archiv.

          • Witch napsal:

            Autorská práva lecčeho jsou prý u nás omezena 70.lety. 🙂

            • oldwomen napsal:

              Ale to jo. Naprostá většina podvinků je na běžné krajky. Interiérová i oděvní konfekce. Jenže tím, jak mají své číslo, tak musí existovat katalog k těmto číslům. A hned se líp rekonstruuje, když se vidí, než když se jen podle děr v papíře odhaduje, jak vono asi a jakou nití.
              Prešpánové podvinky se běžně prodávaly, třeba jako pamatujeme střihy družstva VKUS.
              Jenže u jedné velké interiérové krajky mám pocit, že jsem narazila na okopírovaný (světotisk) návrh Milči Eremiášové…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s