Že prej gruntovala

Zálivka hnojným výluhem z rouna udělala své i v tropickém koutu verandy. Tříletý banánovník se položil, ale zanechal po sobě plný maltovník mladých rostlin. Pokojový jasmín nasadil květy a je to fakt dílo, kam se na sílu jeho vůně hrabe voskovka hoya. Potos zešílel. Filonendron, ty na jaře koupené dva nedělené listy s pupenem naznačujícím, že třeba jednou… ano, správně byl pojmenován po monstru.
Blížící se cesta pro vytoužený stav (dvoulistý kobercový tkalcovský) a vědomí jeho rozměrů určilo celkem jasně průběh počátku víkendu. Smejčení verandy. Hloubkové smejčení verandy. Lítalo všechno, i to co peří nikdy nemělo. Psi skučeli za zvuků týraného vysavače. Uhýbali před hadrem a hmouřili oči před nezvykle intenzivním světlem. Lapali nové pachy. Hluboce mne nenáviděli. Našla jsem jejich kostnici, velice dobře zamaskovanou.
Pila jsem kafe a opájela jsem se jasmínovou vůní, kochala se květy granátovníku, byla jsem nadšena ze všeho toho jasu a třpytu, plácala jsem se po ramenou, jaká jsem dobrá, že všichni pavouci letos dostali výpověď, zkusila jsem i roztočit kolovrat (potvrzeno, dokud je u nás Obluda na prázdninách, tak předení, tkaní a vraždění kohoutů je opravdu nemožnost)a labužnicky jsem se k tomu zula, protože hřejivá měkkost tričkového hadráku přímo vybízela k hlazení bosou nohou. Změnami zblblí psi se mi rozvalili kolem židle a vůbec byl závěr světelného dne barvotiskově lepivej, asi jako ilustrace z obálky Strážní věže. Měla mne ta podvečerní idylka varovat. Nevarovala. Usínala jsem na růžovém obláčku a zdály se mi sny přímo zářivě a krásně vyhlídkové. O teplých nohách i za krutých mrazů. O voňavém bytě bez poskrvnky. O přástkách v džungli s výhledem na kozí stádo a rej skalárů. Ano, i verandová akvária jsem nablejskala, vydesinfikovala a připravila k osázení. Filtry likvidují poslední zbytky nečistot ze štěrku, topítka udržují teplotu vody na nastavených dva a dvaceti stupních…
Usínala jsem a těšila se, jak si v neděli večer, až se vrátí z toulek si nabalit batoh na cestu do práce, Stařík sedne na zadek a oněmí úžasem.
V těch mých snech zrály banány a rouno se lusknutím prstů měnilo v nadýchané česance a i něco na způsob „ubrousku prostři se“ se vyskytovalo a taky úplně chybělo bláto při podzimních lijavcích a kozy byly způsobné a nežraly růže a muškáty a ovocných stromů si nevšímaly a … a pak jsem se probudila.
Označkovaným hadrákem mi Bára vysvětlila, že TADY bydlí ona. Povzdechla jsem si, zvedla oči – a byla zase v realitě.
IMG_0762
ještě z druhé stranyIMG_0756

Reklamy

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice povzdechy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na Že prej gruntovala

  1. jolana88 napsal:

    Občas mne posedne záchvat – porvu se s holčičkama o lopatku se smetákem, začnu z vrchu ometat pavučiny (je to šumák, protože mají zřejmě dobře cvičené zvědy; dřív než přijdu zalezou do spár mezi prkny – to jako aby bylo jasno, že na honěnou hrajou jedině s čičinama po nocích), pochválím nové listy, zaseknu se u fialek a tak bloumám než zjistím, že na lavičce už drobátko táhne – a práce neutíká …

  2. Kutil napsal:

    Pavouk paličkuje krajky…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s