… di třeba na lampárnu…

Sice nevím, kdo jako první poslal otravného tázajícího se a nebo chronického stěžovatele na lampárnu, že tam jeho problém vyřídí k naprosté spokojenosti všech zúčastněných stran, ale zato vím, co je to lampárna. A vím, i proč je brblající zhusta posílán na lampárnu do Prahy, na Hlavní nádraží.
Protože v dávných dobách, kdy se v polích začaly objevovat pešuňgy a na ně dělníci, pozor vdavek chtivé dámy! mnozí z nich nebyli obyčejní sprostí barabové a vošustit vopustit loudilové, byly to slušné a počestné existence pod penzí! kladli dvé šínu železného, po kterých pak vůz s parním pohonem v čele, místo koní, zapřažený táhnul několik vozů pro přepravu p.t. obecenstva i nákladu rozličného.
Formanům pomalinku začal zvonit umíráček.
Jak se přesouvala přeprava zboží z formanských povozů do železničních vagonů a jízda vlakem přestala být extravagantním dobrodružstvím a stala se relativně všední záležitostí, tak vcelku logicky přestalo stačit, že před výpravní budovou stačila jen jedna kolej. Ono tedy i ta výpravní budova již byla málo. Bylo třeba koleje nákladní – a krytého skladu u ní a také místa pro vozy zboží přivážející a odvážející. Bylo třeba koleje, na které by parní lokomotiva mohla dočerpat vodu. Vlastně i vozy určené pro cestující už měly zásobníky na užitkovou vodu. Sice stále do stanice vedla jedna kolej a ze stanice také, proč minulý čas? většina železniční sítě v ČR taková stále je! , ale mnohé stanice se staly schopným kolejovým bludištěm. Přestalo již stačit, že pan přednosta zatytytátoval telegrafem, vyšel na perón, aby strojvedoucímu řekl: „Franto jeď“ a hú a šš hů sloup kouře z komína, pára od kol a jedu vezu důjádůjajou. Plus samozřejmě, že před západem slunce neproběhla liška tratí a neposlala zamáváním ocasu dnešní železniční den do hajan. Vlaky jezdily v každé denní i roční době, za každého počasí…
Aby se vlaky neposrážely už ve stanici a aby se na té jedné koleji položené mezi poli, lesy, sady i rybníky vlaky čelně nesrážely, byla již v těch dávných dobách na dráze promakaná signalizace. Rameny semaforů i praporky za dne a světelná v noci. Pravda. Telegraf pomalu nahradil telefon, pan přednosta měl v kanceláři i v bytě zavedenou elektřinu, ale k ramenům semaforů vedly jen drátovody ovládajících táhel. Jak je postavená výhybka a jestli není na koleji výkolejka a jestli je možné na nákladní koleji popojet – ano, za dne žádný problém. Ale v noci… a v čase, kdy se elektrifikace teprve rodila… Jak a čím bezpečně a povětří odolně osvětlit? Správně! PETROLEJKOU!!!
A tak, v dostatečné vzdálenosti od skladu zboží i od výpravní budovy stávala ještě jedna důležitá bouda. LAMPÁRNA. Bývaly v ní sudy s petrolejem, police s petrolejovými lampami, možná i sudy s olejem na mazání výhybek a táhel. Na velkých stanicích mohly být v lampárně zaměstnány, vzácně, i ženy, zpravidla vdovy, čistily cylindry petrolejek, dolévaly petrolej do nádobek lamp. Do kolejiště je pak roznášeli a rozsvěceli je muži. Ono to byla dost dřina. Velice zodpovědná dřina. Neexistovalo, že by v některém návěstidle lampa dohořela. Jedno zda z důvodu nedostatečného doplnění a nebo krátkého knotu. To by byl ohromný průšvih! Chybějící světlo v rameni semaforu znamenalo, že strojvedoucí bude uveden signálem v omyl a neštěstí je hotové.
Velké nádraží = velká spotřeba lamp = vždy někdo v lampárně je. S vysokou mírou pravděpodobnosti ten nejméně kompetentní, nejvíce nahluchlý, nejhůře vidící a zpravidla i drobně fyzicky postižený.
Na malých stanicích dělal lampáře výhybkář a nebo se o tuto práci dělil se staničním dělníkem (nepleťme si s nosičem či posluhou), ale lampárna byla i tam mimo staniční budovu, to kvůli zvýšenému riziku požáru.
Poslání frfly na lampárnu je synonymem pro poslání k šípku a nebo do háje zeleného nebo tak nějak podobně do temnot.

Reklamy

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice Až já budu velká ...., jak to vidím. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

5 reakcí na … di třeba na lampárnu…

  1. jolana88 napsal:

    když vezmu v úvahu nebezpečnost prostředí – přijde mi to stejné jako otravovi darovat sirky a poslat hrát si do stohu 🙂

  2. jura napsal:

    Nó, nerad bych rušil vaše kruhy, ale nevím zda je tomu opravdu tak. Vámi zmíněná LAMPÁRNA jistě existovala, ale nejsem si jist, že zrovna tam byl dotyčný stěžovatel posílán. Myslím, že původ tohoto úsloví nemá kořeny v dávné historii, ale naopak, vznikl docela nedávno. Na „lampárnu“ se na vojně posílali „holubi“, tedy „příslušníci „prvního ročníku“, ale i jiní vojáčci, když se jim něco nelíbilo, nebo se cítili nějak ukřivdění. Důstojníci se totiž docela dlouhou dobu označovali jako „lampasáci“ a přetrvávalo to od dob R-U (možná i déle, nevím), až do doby nedávné. Jak je tomu dnes, nevím. No a budově štábu se neřeklo na vojně jinak, nežli „lampárna“. Samozřejmě, všichni, kdož znají poměry na vojně, vědí, jak by onen stěžovatel na „lampárně“ dopadl. 🙂 Myslím, že odtud se to přeneslo do civilního života, protože než se po dvouleté službě socialistické vlasti, stal z vojáčka aspoň trochu normální člověk, trvalo nějakou dobu a jeho slovník byl často těmito a ještě mnoha dalšími, většinou těžko publikovatelnými slovními obraty, proložen velmi často. Svoji domněnku jsem si samozřejmě chtěl nějak ověřit. A když jsem pročesal internet přes gůgl a zkusil toto úsloví vyhledat v nějakých historických pramenech a nebo ve starších úslovích a příslovích, neměl jsem úspěch. (http://www.ptejteseknihovny.cz/dotazy/puvod-slovniho-spojeni-stezovat-si-na-lamparne). Můžu také říct, že jsem se s ním nikdy před tím, než jsem nastoupil na dva roky do Prachatic a Mikulova, v normálním životě prakticky nesetkal. Docela by mne zajímalo, jestli se najde nějaký „badatelsky“ doložený“ podklad, který by potvrdil tu vaši teorii třeba někde ve starší literatuře, protože když jsem se ptal nějakých starších pamětníků, vůbec netušili, co to má znamenat. Také si myslím, že když se zeptáte dam, co je to lampárna, budou tápat a některé si logicky odvodí něco o lampách. Ale když se zeptáte chlapů, tak většina z nich, kteří zažili ty „ůžasné“ dva roky přerodu z chlapce na chlapa :-)))), bude mít jasno. Takže bádání zdar. 🙂

    • oldwomen napsal:

      Juro, opravdu je původ u nadrazaku. Do armády se přenesl. Chichi, za vašeho vojanceni se už oficirum říkalo všivaci. Lampasaci to byli zase až po devadesátem. Ono toto označení souvisí s uniformou, kalhotami konkrétně. Jistě si pamatujete, že z nich se dal určit druh vojska. Podle barevného pruhu na bocích. Široký lampas do normalizace, pak úzká všivka a opět lampas.

      • jura napsal:

        No, o lampárně se určitě přít nebudu, ale faktem je, že různých přísloví a úsloví jsem ve svém dětství slýchával mraky (rodiče se narodili na počátku minulého století a místo televize a kompu se lidé scházeli na besedách), ale o lampárně tam nikdy nic nebylo. To, že lampárna existovala na nádraží, nebo v dolech, je také jasné i ze známých veřejných zdrojů, ale lampárnou byla,nazývána, mimo vojenského štábu, také budova policajtská. No a k tomu mi, logicky, to úsloví připadá případnější. Ovšem asi nikdo nikdy nezjistí, kdo toto úsloví vyslovil jako první. 🙂
        Ovšem vím naprosto jistě, že na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let jsem nikdy neslyšel nazývat lampasáky, lampióny, gumy, pošťáky nebo ostatní furťáky- všivákama. Tedy aspoň na ZVO a u tzv. bojových útvarů, běžným vojskem.

    • Kutil napsal:

      Výraz „stěžovat si jdi na lampárnu“ si pamatuju z dětství, ráda ho používala jedna naše soudružka učitelka, která rozhodně nebyla konvenční, a myslela tím, abychom se vydali se svou námitkou na nádraží do Chotěboře, což bylo nějakých deset kilometrů, neb v místě školy dráha nebyla. Když jsem později z chotěbořského nádraží jezíval za dalším vzděláním i za holkama, občas jsem si na to vzpomněl. A snad jsem tam tu lampárnu i hledal… 🙂
      A ve stejném dětství jsme používali i slovo lampasáci – třeba major Záruba z Chrudimi nebo kapitán Culek z Pardubic, kteří do naší vesnice jezdili za rodinami, to byli pro nás kluky vždycky jen lampasáci, byť to byli příbuzní. Nemysleli jsme to tenkrát pejorativně, to až na vojně… 😦

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s