Šla provětrat hadráky na Helfštýn

Přijala jsem od pana Prokeše ze Studia bez kliky pozvání na hradní pouť na Helfštýně vlastně bez nadšení a předpokládané radosti. Ono je totiž poctou a uznáním být pozván předvést řemeslo na Helfštýně. Jenže Hradní pouť se konala o víkendu, na který jsem již měla domluvenou brigádu na svoz sena a ještě v naší vsi byly hody. Kývla jsem na pondělí červencového prodlouženého víkendu vlastně jen proto, že měl pan Prokeš takový smutný voči a chtěla jsem mu udělat radost.
Shrnutí svátečního dne by bylo krátké. Přijela, viděla, pobyla, nezvítězila (čti neprodala). Detailněji – byl hic. Celý víkend se jevil tropickým a všichni jsme se těšili na blížící se žně, protože o těch vždy prší a vždy se ochladí. Letošek je výjimkou.
Milé bylo, že po konci dne (a celého víkendu) helfštýnský hospodář odepsal výběr za pronájem prodejních míst. Jediný, kdo měl tržbu, byl krčmář. Limonáda tekla proudem, pivo nikoli. Byl hic.
Návštěvníci znaveně stoupali tržištěm do hradu a těšili se na pobyt v hladomorně a ve sklepeních, protože vlhký chlad lákal účinněji než zpěvy Sirén. Po prohlídce hradu pak prchali nádvořími do stínu lesa pod hradem. Nedivím se jim. Chovala bych se stejně. Pokud bych se vůbec přinutila z vepřovicového domku ve Stepi nahoru do kopců vydat.
Bylo mi líto koní a rytířů. Souboj v odpoledním žáru – už jistě byli na teplotně lepších mejdanech, ale na jejich výkonu to znát nebylo. Bylo mi líto pěších lukostřelců i účastníků husitského tažení. V jejich táboře nebylo stínu. Bylo mi líto i potulných kejklířů, kteří, horko nehorko, učili umění roztančit prapor před tělem, nad hlavou, opravdu předváděli neuvěřitelné věci s prapory. Sice byli stíněni korunami listnáčů, ale i tak…
Bylo mi líto hradních zbrojnošů. Džbery plnili hasičskou stříkačku (nestředověká, rok výroby, jestli si dobře pamatuji, 1911, ve výzbroji hasičského sboru Veselíčko používaná, opět ta paměť, do roku 1952, pokud čte někdo, kdo ví přesněji, prosím o reakci, chyby opravím), aby mohl být, k radosti dětských návštěvníků, vyhlášen požární poplach na hradě. Třikrát se pumplo pumpou šesti mužnou, vystříkl proud vody, drobotina se roztančila pod obří sprchou a bylo po legraci. Opět řetěz kýblů, požární poplach, duha v koruně javoru a řetěz kýblů… Ano, hasičská stříkačka byla ten den nejoblíbenější a nejnavštěvovanější atrakcí. Zaslechla jsem kacířskou větu, že by takhle mohlo hořet i častěji. Samozřejmě, že od toho, který vodu do cisterny nelil a ani ji nenosil.
Sepředla jsem dalších pár hrstí rouna, zanadávala se sousedními řemeslníky na počasí, poměry a tak podobně, jak si už cizí, ale na jedné lodi cestující, mezi sebou navzájem ulevují.
Z místa, které mi bylo určeno k rozbití hadrářského tábora jsem viděla toto:

Jedou z horního hradu

Jedou z horního hradu

Věž dolního hradu

Věž dolního hradu

páv

páv

vojenské ležení a místo zoufalých animátorů a dohlížitelů nad bezpečím při hrách dětských návštěvníků

vojenské ležení a místo zoufalých animátorů a dohlížitelů nad bezpečím při hrách dětských návštěvníků

umořeni sluncem

umořeni sluncem

hoří

hoří

na hradě hoří

na hradě hoří

strojník a opatrovatel hasičské stříkačky v jedné osobě

strojník a opatrovatel hasičské stříkačky v jedné osobě

už vyjedou?

už vyjedou?

natáhnout luk je větší námaha, než se v kině ukazuje

natáhnout luk je větší námaha, než se v kině ukazuje

vyjíždí

vyjíždí

Mimochodem, Studio bez kliky….
…. aktuálně až do konce srpna v Olomouci, v pevnůstce Křelov, probíhá interaktivní výstava dějin kinematografie. Kamera obskura, první filmečky, promítačky od tetičky Meopty zářící uhlíkovým obloukem i xenonovou výbojkou. Mnohé možno osahat, vyzkoušet si, nadchnout se. A znovu opakuji – je to v pevnosti. Silné zdi, zima celoročně. Aktuálně mají uvnitř plus mínus dvacet čtyři stupňů. Lepší jak v jeskyni či sklípku 🙂

Advertisements

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice jak to vidím. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

5 reakcí na Šla provětrat hadráky na Helfštýn

  1. kecka zpod komonca napsal:

    to muselo být žůžo, vezmeš mně příště s sebou?!?!

    • oldwomen napsal:

      Budu-li pozvána, tak klidně. Ale je to celodenni, jako fakt od rána až do podvečera, akce. Hm, ale v pracovně je kanapicko a polštářek a povlečená deka a je to nejstudenější místnost v domě…

  2. vonrammstein napsal:

    Jo, Helfák je legeneda. Hlavně pro šermíře a pro kováře. Ale v tomhle hicu ztrácí půvab úplně všechno. Krom mojí krásné paní, pochopitelně 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s