V minulém životě byla Houdini

Dala jsem z nejhoršího vypiplané indické běžce do krabice. Deset jich bylo. Volátka narvaná k prasknutí, hlavičky malátné, po dřímotě, aby lépe trávilo, toužící.
Nebylo možné setřást ze sebe Báru. Tak káčata šla do zavazadlového prostoru a Bára, již tradičně, na místo spolujezdce. Velice intenzivně začínám přemýšlet po psím přepravním boxu. Jsou chvíle, kdy Bára na volantu prostě není to pravé ořechové. Nebo Bára absolutně všude a snažící se procpat se mříží do nákladového prostoru (naopak jsem to zkusila jen jednou – během desetiminutové jízdy jsem přišla o oba pásy), aby ukázala tomu vetřelci, co se tam raději ani neozývá, kdo je v autě šéfem a vetřelce rovnou zlikvidovala, protože to je její prostor, její člověk, žádný dělení se nebude, to si, ty další zvíře, navždy vyhoď z hlavy, tady všude je Bářino.
Ještě jsem ani neotevřela pořádně dveře Traktoru, toho jména Druhého, abych se posadila, nastartovala….. a Bára již stála na sedačce velitele vozu, přední běhy opřené o palubovou desku.
Předvídala jsem průběh cesty TAM naprosto přesně. Tedy skoro naprosto přesně. Bára se chovala, tak jak jsem čekala, že se bude chovat, a čemu jsem chtěla celkem naivním opatřením zabránit.
Utrpěla jsem fixní ideu, že jezevčice připoutaná na krátko bude sice nadávat velice hlasitě, ale jinak šoférská pohoda. Obojek jsem jí připínala snad po půlroce a jevil se mi již škrtícím. Bára neustále posiluje tím i oním a tak jezevčíkovská býčí šíje by nebyla překvapením. Úvaz kraťoučký, aby zůstala ležet na místě. Podrbání na mordě a slib pořízení delšího a krásnějšího obojku. První zatáčka, druhá zatáčka, už celá minuta jízdy za námi a Bára na volantu a za krkem a marně (chachaá, přibralas, lasičko) se snažící se protáhnout do nákladového prostoru a zase žalující na klíně…. Pohled na vodítko s obojkem. Zapínání neporušeno. Protáhla jím hlavu. Ani uši si neodřela.
Cesta zpět – pohoda lesní. Traktor, toho jména Druhý, opět patřil jen Báře a jejímu osobnímu šoférovi. Bára, v pozici velitel tanku, sledovala krajinu a tvářila se náramně spokojeně.

Reklamy

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice Bára. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na V minulém životě byla Houdini

  1. jolana88 napsal:

    😆 zlatíčko (mně se to směje, já neřídila). Celestýna (druhé jméno je Pitralon) předvádí cosi podobného, jakmile dojde k zavření do koupelny. Nevím kudy, ale zpátky v kuchyni je rychlejc než já :/ PS: vidíš – schválně jsem Ti postla návod, jak káčata zklidnit – asi měl ten maník odnož Báry

    • oldwomen napsal:

      Zítra jedu do Brna na celé odpoledne a kus noci k tomu. Jsem rozpolcena. Těším se na půl a kus den bez Báry. Na druhou stranu pípající líheň bez dozoru. Hm, zase budou kuřata mít čas nerušeně se doklovat a uschnout a Bářino ječení si užije Stařík.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s