Chápu důvod, nikoli způsob

Brněnské středy jsou fajn. Středeční ráno je sváteční samo o sobě a středeční odpoledne a večer trhá dokonale stereotyp týdne. Dámy v Pohyblivém svátku vždy něčím překvapí, zaskočí, donutí mozkové závity k pohybu. Plus nikdy nevím, jaké psí uvítání mne čeká. Jezevčík dovede být velmi uražený i velmi natěšený zároveň.
Úterní odpoledne bylo ospalé a poklidné. Prohazovala jsem útek osnovu, staré tranzistorové šumítko, puštěné jen pro pocit že nejsem sama, jsem vlastně ani moc nevnímala. Hlasatelova slova o dění v Uherském Brodu po mne nejprve sklouzla jak voda po kačeně. Informaci mozek okamžitě zařadil k reportáži o invazi z Marsu. Však Brod je od Stepi na dva plivance a jedno hození šutrem. To ti Marťani jsou pravděpodobnější.
Tkaní plátnové vazby je velice mechanická záležitost. Prohodit, přitlouct, prohodit… odvinout osnovu z válce a navinout utkané na zbožový válec. Levá ruka bere tkací jehlu od pravé ruky a zase, po změně polohy hřebenu, zpět. A znova a znova a znova. Mozek má čas zpracovat a přijmout jen obtížně zpracovatelné a přijmutelné.
Bála jsem se přesunout k počítači. Bála jsem se otevřít přehled denního tisku. Pár emocemi nabitých vět od kamarádky v soukromých zprávách. Chodila do Brodu do školy. Nebyla jsem schopna nijak reagovat. Zavolala jsem jí až ve středu odpoledne, na cestě do Brna. Už bylo lépe. Všichni známí jsou v pořádku. „Chápu jeho důvody, nikoli způsob,“ řekla. A Zlo se vrátilo.
Poklízím stáj, hladím krávu, raduji se z telete, okukuji kozí břicha a odhaduji podle vemen KDY mne překvapí umečnou poskakující nadílkou. Likviduji sajrajt klouzavej do podsedáků a trošku se mi ulevilo, že nejvyblitější nejhnusnější a od pohledu nejzapranější (chacha výrobce úpletu byl při míchání pigmentů fest zvrhlík) úpletoví hadi jsou z haldy pryč. Utírám prach, vysávám podlahy, prohazuji paličky nad herdulí a mám radost z krajkového ptačího hejna a placatých kraslic. Odpočívám při pletení rukavic v projektu winterhilfe. Postavila jsem si v sobě hradbu a uzamkla se v soukromé diaspoře. Nutím se uvědomovat si každodenní zdary a radosti. Nepřehlížet je jako samozřejmost. Zatím nejsem schopna jít do konzumu, na náves, do hospody. Téma nutného hovoru je mi odporné.
Skládám klubíčka a poznámky do tašky. Jedu do Brna. Těším se.
Jenže tam někde vzadu, v hlubinách šedé kůry, se shlukují neurony a skládají neúprosně puzzle střední Evropy někdy kolem roku 1925.
Karty už jsou rozdaný velice podobně.

Advertisements

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice jak to vidím, povzdechy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 reakce na Chápu důvod, nikoli způsob

  1. Sedmi napsal:

    … taky mi to prosakuje vsim a do vseho i kdyz se snazim si to nepripoustet 😦

  2. jolana88 napsal:

    a to ti takhle, kolem půl páté, zavolá vedoucí, že:“vezu ti kluka do města, u vás se prý střílí“. Šla jsem si zapálit, bez ohledu na běžící pracdobu a nedovolení šéfa. Zásadní neinformování policie (jednalo se „pouze“ o ryze domácí půtku v jedné zapadlé ulici, resp. rodinném domku) zavinilo „akorát“ paniku na sídlišti :/

  3. Witch napsal:

    Jo. Většina se odstřihla od tradic, paměti a sebeobstarání na všechen způsob. Přišel čas 😦

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s