Ponožky od špičky, díl první – povzdychací, bez fotek

Ano, nechala jsem se vyprovokovat.
Ano, zkusila jsem je uplést.
Ano, zvolila jsem tu nejnemožnější barvu příze k učení – černou.
Jsem za patou první ponožky a jdu pokořit druhou.
Zatím mohu k práci sdělit, že špička není taková hrůza, jak se při počátečním nahazování na dvě jehlice současně zdálo. Zejména od chvíle, kdy jsem zahodila (na chvíli) knihu a nahodila, jak jsem zvyklá.
Drobným nedostatkem se mi jeví nutnost výpočtu počtu řad k počátku přidávání na patu. Nerada počítám a nerada měřím. U ponožek pletených od lemu je toto jednodušší. Pletu holeň a ve chvíli, kdy mám pocit, že stačí (buď se mi už zdá dlouhá dost a nebo propadnu panice, že budu mít málo příze k dokončení), tak začnu s patou, která se plete suma sumárum tak na dva a třiceti řadách. Toto u ponožek pletených od špičky neplatí. Pata se začíná plést pomalu v půlce chodidla.
Dalším „přidělanou prací“ divem je vypracování vlastní paty. Plete se ze dvou částí. Zakulacení (ať žijí zkrácené řady hladce i obrace) a uzavření – opět, zahodila jsem knihu a zapojila inženýrské myšlení. No nic, příští fusky budou ze silné světlé příze a budu fotit. Step by step 🙂
Sumace:
Na tradičně (od lemu) pletených ponožkách se mi pata líbí víc – je taková malá a rychle upletená a bez velkého měření. Na ponožkách pletených od špičky, když si odmyslím vopruz s výpočtem, protože léta praxe naučí odhadnout nutnou délku, mi vadí obrovské klínky po bocích. Chápu, že to bez nich nejde. Nějak se oči na nárt přidat musí.
Své dosavadní dojmy mohu shrnout do věty: „Ano i tak lze“. Přesně v souladu s návodem k použití ekologického prášku na hubení komárů „Stačí zrnko!“ Chytnete komára, opatrně jen umístíte mezi palec a ukazovák levé ruky, nejlépe úchopem na nožičky, a pinzetou v pravé ruce mu na záda, mezi křídla vložíte ono nepatrné zrnko jednodruhového insekticidu a komár bezbolestně dobzučí. Že ho můžete, když už jej držíte, vesele rozmáčknout? Ano, i tak lze. 🙂

Advertisements

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice Až já budu velká ...., povzdechy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 reakcí na Ponožky od špičky, díl první – povzdychací, bez fotek

  1. Witch napsal:

    hlubokýhlavysklon!!! Co se pamatuju, jsem sprostá už při pletení dětské šálky. Ale na druhou stranu jsem už zase štupovala jak blesk, tak to se mnou není v růčo pracích tak hrozné 😉

  2. oldwomen napsal:

    Jsem si natáhla rozpletené….
    ….. a budu párat. Vlastně komplet, než se chytat s krajkovými oky, to je rychlejší začít znova.
    Výpočet sem, výpočet tam, snaha byla… Empiricky zjištěno, že klasická pata je v ose Y kotníku, ale pata s klínkem = začni přidávat ještě před půlkou nožní klenby. V ose Y kotníku už musí být přidáno na nárt sakumprdum všechno.
    V každém případě – je to zajímavý postup.

  3. jolana88 napsal:

    a čemu se tak, kromě opakování matiky a poměřování končetiny, věnuješ? 😀 kecám – nejdu do toho, beru komára

    • oldwomen napsal:

      Taky bych brala komára.
      čemu se věnuju? Ále znáš to, takové to domácí žvýkání 🙂 Detaily tajím, jednou jsem se neuhlídala a nastínila to nejpodstatnější a kolega bloger se zhroutil, že prý motáky z gulagu 😆 🙄 👿

  4. oldcrow napsal:

    U některých věcí si říkám, že taky nemusím mít „fšecko“. Dospěla jsem k závěru, že ač profesním zaměřením technickým (představit si a spočítat si konečný tvar výrobku není problém), tak tuto metodu pletení fusekliček jsem odsunula do pomyslného regálku „nemusím“. Zůstanu u svých dvou jehlic a v případě hodně krutých mrazů nechám nožky zahřívat domácím mazlíkem (a to by bylo, aby 30 kg psího klubíčka nehřálo jak rozhicovaná kamínka).
    Nicméně se těším na průběžné reportáže z tvorby tohoto skvostu a morálně Vás na dálku (30-35 km?) podporuji.

  5. vlaďka napsal:

    Po dopletení prvních ponožek (pletla jsem obě naráz) podle této knihy jsem si to v hlavě shrnula naprosto stejně, jako ty. Pak jsem ale narazila na několik ponožkových časopisů, kde se také začínalo od špičky, ale klínek a pata se pletly jinak. Zkusila jsem to a našla si nakonec své vlastní způsoby. Pletu ponožky shora i zdola. Na těch pletených shora se mi líbí to, co jsi mi tenkrát sama připomněla – dají se opotřebované vypárat a znovu doplést. Na těch zdola se mi líbí pěkná špička a moje mamka si je chválí, že ji nahoře neškrtí lem.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s