Zacyklení se

Už jsem se zvládala na židli v tkalco-šicím koutě zavrtět a dokonce s ní i posunout o půl centimetru do všech (horizontálních) směrů. Křeslo u okna, pokud se na něm zrovna nerozvalila Bára, bylo až katalogově načančané. Na kanapíčku jen přehoz z deky.
Moli se rozeřvali hlady a začali sepisovat petice a žalovat mne ve Štrasburku, že poškozuji hmyzácký práva a bráním jejich životnímu cyklu vajíčko-„červ“-kukla-dospělec… . Bandurskou spustili roztoči, že jim vysavačem kradu milované závěje prachu. Prkna podlahy se přidala k protestům. Táhne jim prý na holá záda a žalovala, prkna jedna ošlapaná, na koberec, že si předevčírem v noci také stěžoval, že je nějaký osamocený, ani klubíčko se k němu nezatoulá.
Já jsem byla se stavem nasyslených zásob spokojena. Měla jsem vizi rozvalení se na kanapíčku s pletením v ruce, usrkávání vřelého čaje v křesle u okna s nohama pěkně na přisunuté židli. Byla jsem ve svých snech TAK odvážná. Tamhle do police by se už vešel stoh cédéček, co jsem už neslyšela ani nepamatuji.
Skřítci domácníčci nemají rádi jazz!
Ponoukali, popichovali, jen zřídka kdy vídanou milou mi osobou zatrumfovali.
Vstřebávám radost ze setkání. Nechávám do sebe vsakovat slova rozhovoru. Proklínám, nejen svoji, časovou zaneprázdněnost. Tak málo bylo času, tolik zůstalo nevysloveno, už v náznaku něčím v tu chvíli domněle důležitějším překřičeno.
Vstřebávám radost ze setkání ve stoje. Stojím uprostřed ještě ráno volně průchozího pokoje. Stojím v pracovně do výše kolen zasypané novou várkou tkalcovského ořezu.
Sbohem purpuro, františku, převoněný vánoční čaji, sbohem tajený adventní ostrove, sbohem chvíle snění při Modrém sametu i Borůvkovém vršku.
V koutě se smíchy zalykají Skřítci. Plivník zahlédl Klubíčkovou babičku z jesenického podhůří a zve ji k sobě na parapet na táčky.
Moli smolí další petici. Tohle taky není k jídlu. V tomhle mladý nevyvedou.
Bára se těší, že půjdu natáhnout novou osnovu, posadím se do materiálem zaaretované pracovní židle a začne konečně pořádná pozdně podzimní jezevčíkovská zábava. Neomylně přesné zalehávání hromady, ze které právě potřebuji vytáhnout cancour, kradení tkalcovské jehly, honění špulky s osnovou, špionění z okna, protože na křesle zase poroste běhounková věž.
Tak šup šup sto tkalcovských kilometrů při zavádění osnovy fofrem koukej nachodit. Abys na Nový rok stála v nezpracovaném do půl lýtek, a nebo raději jen po kotníky.

Reklamy

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice Až já budu velká ...., někdy strašně kecám, povzdechy, šmodrchání. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

8 reakcí na Zacyklení se

  1. Sedmi napsal:

    to zni nadherne… krasny podzim a zimu preju 🙂

  2. oldwomen napsal:

    Oh, půl metráku tkalcovského ořezu je vedlejší produkt cesty:-) Podstatně důležitějším bylo. že se na krátký čas propojil svět reálný a virtuální. Zrovna toto setkání je velice zřídkavé a vzácné. Byly to pro mne předčasné Vánoce a lehce opožděná oslava svátku i narozenin v jednom 😀

  3. jolana88 napsal:

    ty máš vlastně „pokolena vzpomínek“ 😉 a tolik! spokojených členů domácnosti 😀 😀 tak nějak si představuju „koloběh života“ …

    • oldwomen napsal:

      Ano, Bára již zahájila sabotážní zalehávání hromádky tričkoviny, kterou k ořezu přitkávám, protože mechanické vlastnosti výsledného utkaného. Estetika je zde druhotná. Co se užitných vlastností týká.
      Plivník, skřítci domácníčci všech jmen i druhů, stejně tak domácí víly a elfové jsou nadšeni. Jen Pán času je neúplatný. Občas mám pocit, že když zalezu do pracovny, tak ještě zlomyslně zrychlí svůj krok.
      Stařík není z nové várky materiálu odvázaný. Zaslechl, když jsem poklad vysypávala, neznámé tiché zvuky, nakoukl škvírou, s bídou na protažení, mezi futry , co teď jdou dveře s velkou námahou otevřít – a ZKYSL. Celkem by mne zajímalo, jaký živý obraz mu jeho vnitřní zrak nahodil, když tu haldu hadrů zahlédl.

  4. Witch napsal:

    Měla jsem velikou radost! Vydržela i přes dnešní hektično, a v hlavě se mi míhají kopřivové možnosti 🙂 I jako námět. Ono by bylo hezké ještě potom koukat po městě a tak, ale už by to nebylo ono, to setkání potřebovalo trochu hýčkat a vychutnávat v klidu… Protnulo se tam víc rovin a světů, ještě odmítám nějak analyzovat… Díky, že jste měla čas!

    • oldwomen napsal:

      Ano, také stále vstřebávám dojmy a strkám si je do šuplat k dalšímu zpracování.
      S kopřivami mám nalajnováno a jasno. V hlavě. Realizaci brání má neschopnost se fyzicky naklonovat. Jedním zadkem na dvou posvíceních současně sedět nelze. Ach jo, těch zadků bych potřebovala minimálně pět – a zaručuji se, že by víc tancovaly, než posedávaly 😀
      Tuze jsem se těšila a jsem ráda, že se nám povedlo.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s