Šťastný domov (název článku ukraden Jaroslavovi Haškovi)

Byla jsem nedávno nařčena, že jsem alergická na domácí tvořivost mladých, i ve vlastních očích věčně mladých, hospodyněk. Není šprochu, aby v něm nebylo pravdy trochu. Jsou tvořivé dámy i kreativní pánové, před jejichž dílem si sednu na zadek s otevřenou pusou a již jen vědomí, že TO JDE, mne nakopne k neskutečným duševním i tělesným výkonům. Své pokusy a omyly prezentuji jen občas a pouze v kategorii „moje slavné prohry“, případně „průzkum slepé uličky – tudy cesta nevede“. Naivně doufám, že tímto ušetřím dalšímu hledači cesty cenný čas.
Samozřejmě, že mám virtuální spřízněné duše rozprsklé po celém světě a že si sdělujeme dojmy a pojmy a finty a triky. Je jen logickým krokem, že se nesetkáváme jen pod osobními blogy, ale sem tam si zdrbneme i na některé ze sociálních sítí. Samozřejmě i na osobní setkání dochází. Párkrát do roka zaplníme v Brně hospodu na celý boží sobotní den.
Jenže se sociálními sítěmi je to jako s ohněm a nebo vodou. Dobří služebníci, ale zlí páni. Kdo dobře a samostatně tvoří, netráví čas civěním do monitoru. Věnuje jej klubkům, paletě, herduli, soustruhu, rašpli po dědovi… a jednou za uherský rok své hotové vyfotí, plácne na Síť – a zase kutí to své.
Bohužel naprostá většina kreativců prezentujících se na všemocném a všeobsažném Internetu je z kategorie mladé paní dokonale popsané panem Haškem. Kdo povídku Šťastný domov nezná, tomu doporučuji jeden večer věnovat jejímu přečtení. Ano, mám kopřivku z jejich výtvorů. Jakkoli chápu, že kdo si hraje, nezlobí, a jakkoli uznávám, že je pouze věcí jedince, co si do bytu narve a nebo co na sebe natáhne, stejně trpím. Zejména když vidím kreativně vyhastrošená mimina i větší batolata, co je ještě nemohou moc bránit a svůj názor jsou schopni projevit maximálně nepochopeným křikem. Pochopila bych, kdyby oděvní „dětské“ kreace korespondovaly s aktuálními pohádkovými hity. Nic proti svetru „ala“ Bořek Stavitel (například). Jenže ony se furt a ímrvére dokolečka vrací ty samé roztomilé hrůzy, co ze sebe s patřičným řevem rvaly už naše se batolící prababičky. Jen kousavou vlnu nahradil tvrdý levný akryl.
Nějakým omylem jsem se ocitla v jedné takové kreativní skupině. No, ocitla… Ještě vloni se tam scházela parta normálních lidí. Zmizeli. Byli překřičeni a převálcováni tvořilkami „dekoratérkou za odpoledne“. Hobbytkami a bydlenkami. Ikea dozdobilkami. Nakukuji tam maximálně jednou za týden. Víc má nervová soustava bez hrozby trvalého poškození nezvládá. Nakoukla jsem dnes. Vyhradila jsem si sebemrskačskou půl hodinu – než dopere pračka. Rolovací kolečko mám celkem rychlé, text očima pročítám také rychle. Je cítit blížící se Advent. Milion pět dotazů „a jak se dělá věnec z tamponů“ (zde jsem s ulehčením zjistila, že se jedná o kulaté vatové odličovací), pět set tisíc tři sta dvacet sedm otázek „jak lepíte to kafe na hrnek a jak ten hrnek donutíte levitovat“ (ach bože, proč to kafe raději nezchroupají ke koňaku a nebo semleté nenasypou do pressa?), asi tak dvě stě čtyřicet jedna zvídavá otázka „jak mám připevnit podzimní/dušičkový/adventní věnec na dveře, když jsou plastové/laminované/dřevěné a přítel/manžel (to v lepším případě, běžnější je příťa a manža) si nepřeje, abych je jakkoli poškodila – zde jsou půvabné rady družek v tvorbě: připíchni rýsováčkem, přilep háček vteřinovým lepidlem, použij samolepky.
Ach, bohémský Jaroslave! Tušil jsi, jak budou tvoje, v touze po opojném doušku (a mnohdy psané pod vlivem mnoha doušků) psané, povídky stále a znova aktuální?

Advertisements

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice jak to vidím, povzdechy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

18 reakcí na Šťastný domov (název článku ukraden Jaroslavovi Haškovi)

  1. jolana88 napsal:

    zač se trestáš? šlehlo by mě, nemůžu… vnitřní žár dosahuje stupně, co by mi zajisté dovolil osmózovat skrze monitor a v podobě kulového blesku provětrat zmiňované makovičky. nejen mluva – celkový přístup … ještě tak dvakrát uvidím tričíčko, křupíky, manžu – a rozvinu praporec „normálové, spojte se“ 😦

    • oldwomen napsal:

      Ad psaný projev: nejen, že bych je nechala vrátit školné a donutila je znovu usednout do lavic prvního stupně základní školy, ale i jejich češtinářkám bych sebrala aprobace a pokutovala je zpětným odejmutím platu za zcela zjevně neodnaučené hodiny pravopisu.
      (ehm, mé větou svobodně věčně putující významové sloveso… sypu si popel na hlavu)
      Ad okrašlovací a jiné taky výtvarné počinky: jsou mi všechny velkou inspirací – kudy rozhodně ne.
      Minulý týden jsem odmítla výuku paličkování. Za prvé nejsem zde ještě stále pevná v kramflecích. Za druhé jsem se opupínkovala při představě krajkových hlav a „rokokových“ figurín, před kterými bych neutekla, o velice volném výkladu autorských práv krajkářskými novickami nemluvě.
      Koukni na FLER. Infantilní šišlání jde ruku v ruce s ukoptěností díla.

  2. MarunaP napsal:

    V paměti mi vytanul jeden výrok z dávné předgooglovské doby: Internet je jako kupka hnoje, kde se dá trpělivým přehazováním najít i diamant.
    Sice google dost nasměruje do toho pravého ořechového, co člověku pomůže se zdokonalit a poučit, ale zase na druhé straně materiálu, a tím i hnoje, přibývá:-)
    Já bych ty mladé paninky nesoudila nijak přísně. Sice jsem nikdy nevyráběla třeba ty chemlonové děsy, ale taky jsme doma něco měli. Pokud to bylo aspoň trochu užitečné, budiž, ale ty „ozdobná“ chemlonová dílka – hrůza. A ještě se to muselo vystavovat v obýváku, aby se tetka neurazila.

  3. čermáková napsal:

    Asi mi něco uniká, protože nic ze zmíněného jsem nečetla. asi přestávám dřív, než to začne být zajímavé. Nechala bych tvořilky jejich manžům nebo čemu a klidně bych si motala svoje. Ať si dívky užívají, vždy´t o nic nejde. Spor o ponožky v sandálech se už táhne drahně let a taky to nezajistilo světový mír. A co trpaslíci? Prototyp kýče – a pořád je máme rádi. Všechno je relativní. Kolikrát žasnu, jak se mění měřítka na to, co je vkusné a co ne, ba i na to, co je ještě únosné.

    • oldwomen napsal:

      Jenže když čtete: „Děvčátka, mám takovou starou soupravičku – objímku s kabelem a vypínačem a když to strčím do zásuvky, tak to normálně funguje, jak z toho mám udělat lampičku, aby to bylo hezký k dětem do pokoje?“ a tvořilky houfně, bez dalších znalostí stavu fragmentu, navrhují kdysi svítidlo omotávat provázky, papírovým pedigem, vatou bavlněnou i sklolaminátem… To už je na Darwinovu cenu. Názory (ano, nebyla jsem sama, celé dvě odvážlivkyně jsme se vyskytly) „vyhoď to, protože tohle už není sranda“ byly okamžitě smeteny jako nedostatečně kreativní.
      Mne z toho celkem mrazí. Nejen proto, že jsem kdysi dávno promovala jako elektrikář.

      • Witch napsal:

        Což mi připomíná tu paní, co šla v paneláku vrtat šroubovákem z Číny do hlavních kabelů, než ji syn zastavil. A to se učil jenom na prodavače…

  4. bududub napsal:

    Teda ve mně hrklo. Fakt někdo dělá věnec z tampónů,

    • oldwomen napsal:

      Jo. Mám pocit, že je to epidemie. A když ne věnec, tak alespoň kytku z rozkošných nikdy nevadnoucích růžiček. Vata, kam se podíváš.
      Velice se mi ulevilo, když jsem dešifrovala, že se jedná výlučně o tampony odličovací. Protože ve skupině, kde se jako vhodný dar pro 40+ mužské příbuzné doporučuje věnec ze špuntů od šampaňského, se lze setkat asi s čímkoli.
      Na mou duši, na psí uši, na kočičí svědomí – budu učit jen řemeslo a všem navrhovatelkám výroby podobných hrůz urvu hlavu.

  5. Witch napsal:

    😀
    Což mi připomíná, že musím udělat objednávku z velkoobchodu. Ony jsou to úúúúžasné pomůcky pro děti, ale vybírám věci pro aktivizační činnosti. Hlavně materiály materiálové, ale jsou tu úžasné, Pouze zatím nevybarvené / nepolepené předlohy a tvary. Co budu líčit: polystyrénová obří koule prům. 14 cm za 26/kus, srdíčka za 170 dvacet kusů nebo jedno deseticent. za 14,-; vatová hlavička za 2.50-3,80; vatové válečky s dírkou 50ks/ 75,- nebo kolíčková lamela 50 kusů za 56,- a dřevěný kolíček celý za 2 koruny,šablona ptačí budka za 105,-(plast), pokladnička z lepenky za 35,-přání s okénkem skládací za 20,-
    To se to potom tvoří! Miluju pořady o kutění 😀 A nedivím se, že je ve školách leckde výtvarná výchova tak drahá – tohle je zaměřené na školy a školky.
    Udělali jsme zase spoustu kytic na hrob, zdobili chvojí i mašličkami z pergamenu a asi by někoho trefilo, že se to nedělalo odborně a humělecky, ale hrob je načinčaný, že se na něj další chodí koukat…
    Zkrátka a dobře: Nedejte se!

    • oldwomen napsal:

      Kdysi dávno onemocněla sousedka v chatové osadě. Jezdila jsem tam tak jednou, dvakrát do měsíce, starou paní jsem měla ráda. Že je po operaci, a tak dále, sdělili usedlíci ve chvíli,kdy se stavovali cestou na nemocniční návštěvu. Byl to čas, kdy už nic a ještě nic nekvete, ale všude je zelený. Prolítla jsem záhony a udělala kytku z mrkvové natě, pár sedmikrásek a nějakého plevele, manžetu z ubrousku jsem omotala ještě nekvetoucím svlačcem. Skoro jsem až styděla, když jsem „koště“ předávala, aby paní pozdravovali. Vlastně jsem čekala, že „kytka“ nebude předána, že skončí v prvním koši na tramvajové zastávce.
      Po celkem dlouhém čase jsem pak paní potkala u Semilasa. Smála se už na dálku a mávala a hned spustila, že jí mrkvová kytka tak moc připomněla milovanou Horu, že to v ní nakoplo hojivý proces.
      Chvojí zdobené pergamenovými mašličkami – proč ne. I umělec znalý řemesla, protože umění není nic jiného než dokonale zvládnuté řemeslo, soubor řemesel, musí mít v sobě cit pro materiál i další umístění své práce. Vsaďte boty, že příští rok najdete pergamen i na sousedních hrobech.

      • Witch napsal:

        Kytice jsem začala já osobně dělat v době, kdy bylo hluboko do kapsy a kolem Dušiček povinné uctění před bohatým příbuzenstvem. Proto kupuju i kytí ve slevě do zásoby. Nebyla jsem líná projít les a z poražených stromů využít větve, často se šiškami, dokonce i stříbrný smrk byl pořád k mání. No a barevné „lýko“ nadělalo parády s tou umělou kytkou, že by jeden nevěřil. Chválili to i tamní sousedi, tak jsem si vždycky oddychla. Na množení pergamenových kytiček moc nevěřte, vietnamci už nasadili tak nízké ceny, že by to byla hanba spoustě lidí nevyužít (rozdíl 80 korun na věnečku na urnový hrob). 🙂

  6. Kutil napsal:

    No, to tedy nevím, paní kolegyně, lampičky, lampičky, dělám taky takové – viz třeba http://dokapsy.blogspot.com/2013/02/jak-vyrobit-lampicku.html – a jsem docela fit a v poho, žádný Chocholoušek. 🙂 Ale vážně: Haškova povídka dokazuje, že tenhle typ kutilství nemá nic společného s režimem, jak se rádo říkává (že za totáče lidi kutili, protože tím utíkali z reality), naopak trvá… Ovšem jestli je to dobře, nebo špatně, čert ví.

    • oldwomen napsal:

      Kutile, jako reflektor a oslňovadlo je to naprosto geniální, kreativní a vůbec dokonalé.
      Leč vzpomínané příslušnice spolku nepochopených tvořilek domácího krásna by Váš kutilský počin bez váhání sepsuly jako strohý, nehezký, nedodělaný, v IP00 by hledaly minimálně zednářské šifry…
      Vybavuje se mi Váš další půvabný život zpříjemňující nápad – stolní klimatizace, co chladí a zvlhčuje vzduch zároveň 🙂
      Kvůli studiu šmodrchacích trendů jsem se zaregistrovala i k zámořským skupinám. Nejsme na tom ještě tak špatně, co se lidové (po)tvořivosti týká. Může být i hůř. Mnohem hůř.

      • Kutil napsal:

        Sepsuly, protože by to nebraly jako vtip, ne kreslený, ale smontovaný, čili humor, braly by to vážně. Ale nevyčítal bych jim to, nejsme všichni naladěni na stejnou frekvenci humoru. Vy to ale spíš myslíte „esteticky“ – taky s tím přicházím do styku a fakt se někdy až divím, co si lidé jsou schopní vyrobit a pověsit do bytu. Nebo koupit a pověsit, to je snad ještě horší. A některé americké weby, to je tedy pošušňáníčko (škoda, že jste nedala odkaz). Jenže buďme shovívaví, oni (ony) se zase hrozí, když vidí, co preferujeme my. (Jedna příbuzná na návštěvě u nás prohodila: No, když si tady ještě pověsíte nějaké obrázky, tak to tady budete mít pěkné. Nevysvětlovali jsme jí, že ta prázdná bílá stěna v kontextu hraje, že je tak úmyslně a že se nám to líbí.) A pak – u těchto „dámských“ webů jde spíš o společné prožívání, komunitu, než o to, co fakticky vzniká. Ostatně podobně jsou na tom i jiné komunity kolem webů či blogů, třeba politických, tam je to nejmarkantnější, tam se souzní, a pokud ne, doškrábou vás. Ale asi to tak má být.
        Takže – pilně tvořte a chubte se!

        • Tuutiki napsal:

          Bílá stěna v očích oné dámy – typický horror vacui. (Už to, že nemáto vymalováno nějakou „veselou barvičkou“ muselo být pro ni nepochopitelné.)

  7. Tuutiki napsal:

    Nedalo mi a vyhledala jsem si, jak takový adventní věnec z tamponů vypadá. Je to nářez.
    Ad drátěné lustry na Fler: kupovat lustr, který tok světla neusměrňuje, je za hranicí mého chápání. Co s designovým kouskem, který není funkční?
    Ad paličkované titěrností na Fler, i jinde: K výtvarné hodnotě se snad tady vyjádřit nemusím. Navíc je drzost zvládnout práci s 5 páry paliček a vyhlásit se za krajkářku. Osobně si neumím představit, že bych paličkovala cokoliv, co by později nemělo také užitkovou hodnotu.

    • oldwomen napsal:

      Lustry doma prakticky nepoužíváme, preferujeme osvětlení pracovních ploch či koutů. Jsme rodina sólistů 😦 a bez malých dětí. Takže mobilní reflektorky na klipsu a nebo „stacionáry“ na zdi. když zvládají i natočení do libovolného směru jsou naprosto dokonalé, minimální požadavek je devadesát stupňů v ose. Ale i tak bych si lustr jako pouhý lapač prachu nepořizovala. I když dovedu pochopit případného kupce Fler- „dyzajn“. Bydlenku, která má z lampy jen objímku a do ní nějak zapojenou přívodní šňůru se spínačem a hodlá z tohoto fragmentu bez jakéhokoli povědomí o elektro i požární bezpečnosti udělat svítidlo do ! dětského!!!! pokoje! již nikoli.
      K paličkování – dost nechápu paličkované náušnice. Proč? Na co? Ke slavnostním příležitostem se mi zdají ušmudlané, pro běžné nošení nevhodné, při sebevětší pečlivosti je na nich ukončení velmi vidět. Nemusím ani paličkované obrázky. Jo, něco malého do pasparty jako přání k nějakému obr výročí veleváženému blízkému klidně spáchám, stejně tak posílám velmi mi blízkým lidem přáníčka k vánocům s vyndavací krajkovou ozdobou. Na Fler krajkářkách mi velmi vadí jejich velice volný výklad autorských práv. Čest výjimkám, Byla jsem v šoku, když jsem v nabídce jedné pětipárové krajkářky viděla kraječky (nácvik spojek) z povinného vzorníku VSUŘ.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s