Plivník

S plivníky je to těžké. Každé dítě v mém rodném kraji ví, že je to skřítek veselý, s kapsou plnou cukrlat, ale že se dovede také rozzlobit a být potměšilý a zlomyslný, dokonce i přímo a úmyslně škodit. Nastavuje lidem zrcadlo. Vrací jen to, co dostal.
Plivníci přichází na svět z vajíčka. Jeden by si až myslel, že to je tedy plivník ještěrka a nebo pták. Hbitý je, rychlý také. Ale v Klíči určení živočišných druhů taxom nemá. Plivník je skřítek.
Vajíčko, ze kterého se vylíhne, musí mít bílou skořápku bez poskvrnky a musí je snést černý kohout. O denní a noční době snesení tohoto vejce se vedou již po staletí spory, stejně tak vlivu konjunkce planet ve chvíli snesení na budoucí povahu plivníka. Osobně si myslím, že postavení hvězd a ani vše ostatní, co se kolem snesení vejce černým kohoutem děje, na morálně volní vlastnosti plivníka vliv nemá.
Toto vejce pak musí hospodář, či hospodyně, po dvacet jedna dní nosit v podpaží a dbát, aby nebylo neopatrným pohybem rozmáčknuto, nedejbože aby nevypadlo.
Čerstvě vylíhnutý plivník musí být nakrmen mléčnou kaší nebo vaječnou míchanicí. Druhý den po vylíhnutí je již v plné síle, pomáhá tomu, kdo jej po tři týdny nosil a zahříval v jeho povinnostech a zůstává u něj, i v ouvej chvílích, až do prvního zlého slova. Pak uražen odchází do světa a na rodné hospodářství se nikdy nevrací. Neodchází nenápadně. Při hodně zlé urážce dokáže i stavení podpálit. Ale zpravidla pustí kočky ke krajáči se smetanou, hodí hospodáři brejle do žumpy, zašantročí klíče.
Tohle všechno ví v mém rodném Prácheňsku každé malé dítě. Ovšem, co se mezi lidem obecným ví jen velice málo, pokud vůbec, je, že plivníci neumírají. Možná právě proto se stali čistě černí kohouti vzácností a vejce už nesnesou ani o novoročním novoluní. Po odchodu z rodného stavení se rychle ubytují v jiné domácnosti, nebo po úmrtí hospodáře, který jej „vyseděl“ (to zůstávají na rodné chalupě), se stávají prakticky neviditelnými. Druží se ostatními domácími skřítky, potajmu jedí zbytky z kuchyňského stolu, sbírají si na zahradě ořechy, sem tam seberou v kurníku vajíčko, dělají si zásoby sušených hub, borůvek s cukrem a jsou vyhlášení svými hruškovými křížalami.
Při poslední procházce po břehu Otavy jsem plivníka zahlédla. Mlsal na mezi pupavu-
Step mi dovolila pustit hlavní kořen. Vím, že s ní srůstám. Jenže se mi stejně stejská. Po letmých vůních. Po melodii řeči. Po starodávných nápěvech. Po potůčcích vytékajících z blat.
Skřítci domácníčci si všimli. Poslali telegram. Plivník Břicháček se nechal vidět a chytit ve spížce v dalekých Dobřanech. Hospodyně Šija (http://www.fler.cz/sija) jej opatrně a pečlivě zabalila, aby v pošťáckém autě neměl nepohodlí a plivník se posadil na parapet v mé pracovně. Zatím se rozkoukává. I on si musí ve Stepi zvyknout. Uvyknout neustávajícímu větru. Seznámit se s novými vůněmi a barvami a melodiemi všedního dne. Zatím se mu nestýská. Celou noc si s kostlivcem knižním Bartolomějem utahoval z klubíčkové babičky Růženky a nad ránem s ostatními domácníčky obdivoval větrné koně dešťového panáčka Jíry. Dokonce začal i trošku čarovat. Vytáhl bolavý zub starému psovi (a nechal mne na něj stoupnout bosou nohou) a pošeptal jezevčici, kam s ulovenou myší, abych měla krásné probuzení. Na břicho, radil Břicháček.
IMAG2373

Reklamy

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice Až já budu velká ...., někdy strašně kecám. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 reakce na Plivník

  1. šija napsal:

    Krásné vyprávění. Ani jsem nedoufala, že se ještě legendy tak drží. Sama jsem se bála výsměchu, a napsat o zrození plivníčků. Tak děkuji. A to jsem se ještě poučila – u nás se jim totiž musí do mističky podstrojovat mléko – lépe smetanu. Běda, když lakomá hospodyně začne ředit vodou.
    Tak já vyrážím na houby a pak sušit a… a třeba se zas nějaký ukáže… třeba ten z vašeho kraje…

    • oldwomen napsal:

      Myslím si, že báje a legendy jsou nesmrtelné. Ti, kteří se jim smějí se nesmírně ochuzují a jsou duševně velice ploší.

  2. jolana88 napsal:

    jo, taky se mi zasteskne. po úsloví, hláskách, intonaci, výrazech… lesích, co šumí a voní, blatouchách a upolínech, kamenitých stráních .. šotkové, raraši, víly, domácníčci – byli, jsou a budou

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s