Zvířátkově bilančně

Těžko se mi píše o zvířecích spolubydlících. Ano, představit nového obyvatele dvora je snadné. Jenže pak je to furt dokolečka a to samý. A, jak v letitém vztahu, i veselé příhody sklouzávají do stereotypu. Nuda. Je radost podělit se o skotačení drobotiny, ale již se jaksi nehodí dělit se i o detaily porážky. Stejně tak se na kecacím blogu dost dobře nejde svěřovat se s průběhem léčby ochořelého zvířete, s příčinami onemocnění, vypisovat detaily pitvy a přikládat fotodokumentaci.
On je chovatelský rok pěkně v kruhu, jako jsou roky pěstitelské, školní, většina pracovních. První roky jsou nadšené a objevitelské a tak trochu udivené. Následuje čas pýchy nad vlastní dokonalostí a všeznalostí, pak udělá příroda: tůdle nůdle všeználku, blb seš, a přichází čas nekončící pokory, soustavného dovzdělávání se a vzdávání díků za každý drobný úspěch.
Takže starej pes Richard se úspěšně prospává do třináctého roka(lidským měřidlem počítáno). Stále využívá člověčí nepozornosti, aby mohl pod nohami vběhnout pootevřenými dveřmi na ulici a prohnat ty zlotřilé cyklisty s motykami a konvemi na řídítkách, i nákupními kabelami, o motlitebních knížkách a pugétech nemluvě. Jenže stále častěji jen s halasným štěkáním vyběhne, zastaví se, kouká, kde je, a najednou neví, tak ještě dvakrát štěkne, jen aby se neřeklo, zvedne nohu u kandelábru a šouravě se vrací do oblíbeného křesla.
Jezevčice Bára asi Richardovi o pár let život prodloužila. Když k nám, po úmrtí Monkwayice, přibyla, Richard už nechtěl žrát, byl apatický, toužil odejít za svou smečkou k svatému Hubertovi. Drzé štěně ho donutilo věnovat se misce, rozhýbalo ho. Bylo to až komické, jak se před slečinkou nakrucoval a prováděl jí po dvoře, ukazoval tajné skrýše i díry v plotě. Bára dál prohání přelítlé slepice. Nezakusuje je. Úprkářku chytí za křídlo a smýká s ní po dvoře, dokud pipina jeví známky odporu. Slepice se pak vzpamatovává v bezpečí kurníku a Bára chodí kolem drůbežího výběhu a vítězně poštěkává. Stává se z ní stále lepší pastevec. V lese je odvolatelná ze stopy. V pracovně si neomylně vybere k uložení právě tu hromadu ořezu, příze, odstřižků…, z čeho právě tvořím a odmítá se dělit. Jistě, mohu jí vyšoupnout za dveře. Jenže máte vůbec představu, jak dlouho vydrží jezevčík – závislák na člověčici – za dveřmi brečet a smutnit a nadávat? Kdo se při této zvukové kulise dokáže soustředit, ať mi pošle bůra.
Svině Svině je svině a chová se dle své přirozenosti. Je to každodenní souboj mozků. Která kterou přechytračí. Pro Svini hraje síla v rypáku a spousta času. Mé trumfy jsou akumulátorová vrtačka a prasečí hračky. Také ocelový kartáč a sprchový nástavec na zahradní hadici. Ne, žádné hororové scénáře typu zdivočelé prase sežralo chovatele s celou rodinou. Jen touží po drbání a povídání si a procházce sadem a také po mazlení. Svině je rozkošnice. V říjném čase je schopná potichoučku rozebrat chlívek na prvočinitele a dojít si, stejně potichoučku, pro podrbání do lidského obýváku. Dubnová inseminace se nepovedla, pak jsem neměla možnost se dostat pro semeno, v sobotu a v neděli by měl být opět vhodný čas. Mám na pátek objednané tři dávky genetických informací pietraina, zahraju si na kance a uvidíme. Buď budou koncem listopadu selátka a nebo zabijačka.
Z původního stáda bílých koz mi nezůstala již ani jedna. Poslední, Cigaňa, odešla minulý týden. Ale mám po ní loňské i letošní dcery a kříženky holanďanek s bílým kozlem vypadají nadějně. Vlastně je už začátek říje na spadnutí. Kozel se začíná parfémovat, chodí kolem stáda a flémuje. Letos má šest nevěst doma a kolik si jich přijde zašpásovat ze sousedství je těžké odhadnout. Jeden kozlík uhynul, nejslabší z trojčat, druhý den po narození, jednoho jsem darovala pro radost, na čtyři raubíře čeká nůž.
Siroteček rozmazlený kravička Tereza. Tak ta je momentálně zasušená a březí. Kdy se bude telit, ví jen ona sama. Neříjila se a neříjila. S veterinářem jsme se míjeli pomalu rok. Ono, když zvěř nechoří, a to nechořela, a prevence je hotová, a to byla, tak týden sem či tam, však o nic nejde. Nemělo by se, stalo se. Někdy mezi říjnem a prosincem, podle polohy plodu, má termín. Dost dobrý. Takže jsem v klidu až do nalití vemene. Protože nalití vemene je známka blížícího se telení. Do druhého dne až měsíce.
Telátko Břetislav se v patnácti měsících dočkalo řezníka. Sto šedesát kilo čistého masa rodinu potěšilo. Morkové kosti z polévek rozslintávají psy veleúspěšně.
Kterak že jsem se to s veterinářem na dvoře nakonec pomalu po roce setkala? Ano, správně. Ulehlá Cigaňa a hořící termín státní zakázky preventivního vyšetření krve skotu.
Vlastní kuřata letos nemám. Vlašky nejsou kvočny. Sice jsem počátkem dubna plně nasadila líheň, leč zdechlo mi teplotní čidlo – a Svině měla hody.
Káčata vylíhlá pod kachnou jsou již přepeřená. Začínám mít potíže rozeznat rodičovský pár od potomků.
A králíci nakonec. Po úspěšném rozjezdu jsem si donesla z výstavy rýmu. Králičí rýma se léčí sekyrkou. Pak se nedařilo a nedařilo a nedařilo. V říjnu jsem si koupila tři odstavené samičky, sestry, F1 hyla x kalifornský černý. Samo, že když se nedaří, tak se prostě nedaří. Stejná péče, stejné ubytování, stejně do týdne jedna zdechla – a nevím proč. Zbylým dvěma jsem pořídila no name plemeno samce. Dle věku samic i samce, jsem s prvními králíčaty počítala koncem března. Ano, hnízda se objevila, známky porodu byly také zřetelné, ale králíčata nikde. To se stává. Prvničky to dělávají. Kozel mi chodil do králíkárny vyhazovat závěsné zásobníky a hodovat na vojtěškových granulích, nemohu vyloučit ani pobíhající myši, vlastně ani potkany. To, že je nevidím, ještě neznamená, že nejsou. Tak buď rušené samice mladé sežraly a nebo se o ně postaral potkan – turista. Byla jsem smutná i spokojená současně. Smutná, že nejsou mladí, spokojená, že samice i samec jsou v pořádku. Pak kozel vyhodil (opět) dvířka se zásobníkem, samec (opět) zdrhnul (chovatel mi ho dával jako chronického emigranta) a Bára ho (opět) přitáhla za ucho odněkud z kouta dvora. A samec šok z lapením (opakovaným při každém úprku) do psí mordy (poprvé a definivně)neprodýchal. A byla jsem (opět) namydlená. V květnu jsem samicím koupila druhého fešáka, mládě velmi dobré a nadějný typ povídal posuzovatel, hodila je všechny do společného kotce a děj se vůle boží, snad se králičí pubescent brzo vzmuží. Vídeňský šedý se pochlapil vcelku brzo. Před třemi dny jedna samička porodila a druhá je velmi, ale opravdu velmi, kulatá. Při ošahání hnízda jsem si myslela, že je v něm sedm drobků. Ó, nikoli. Čtyři černí cvalíci s bílými špičkami uší. Druhá samička si začíná zlehka protrhávat chloupky na hrudi.
Proč vlastně bilancuji uprostřed léta? Protože chovatelský rok začíná a končí v srpnu.
Mám před sebou další pochyby, zda jsou kozy březí a nebo vyžrané. Mohu se těšit na vánoční kozlení a nebo budou kozy moudré a opět porodí do zeleného? Mám před sebou úprky v noční košili do stáje, protože TEN divný ZVUK, panebože telí v nepřirozené poloze, a návraty do tepla postele, protože vše je v pořádku. Mohu přijít ráno do stáje a koukat na suché a napité tele, ale také mohu bojovat o život krávy i telete. Opět budu nasazovat vajíčka do opravené líhně a těšit se, možná marně, na odchovnu plnou uřvaných mohérových klubek. Hážu si korunou, zda k plemennému králíkovi pořídit samici stejného plemene a zase zkusit výstavní králíky, nebo nějakou kaliforňačku či jinou větší střední a výsledné F1 potomky baštit. Ono jestli kříženec a nebo výstavní kus, na talíři je to fuk. Zcela jistě mne Svině převeze a já budu jen zírat, co prasečí mozek zvládne vykoumat.
Mám před sebou další rok plný radosti nad novými životy, boje s Tou-s-kosou doprovázenou bakteriemi, viry a parazity, smutné nutnosti brakace.
Sedmý rok přemýšlím nad kmenem angorských králíků……..

Reklamy

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice bašta ze dvora, jak to vidím, povzdechy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

8 reakcí na Zvířátkově bilančně

  1. jolana88 napsal:

    Bilančně optimisticky nevyrovnaný boj – .. mě napadá, jak já si to „hospodářství“ hezky uživám – když to někdo jiný odpracuje … jedna z těch chvil, kdy mi dojde, co všechno už „nedávám“ – ale nešť. taky mě napadá (asi špatné období), že brakaci by mohli povolit u i rodu homo… Svině Svině – joo, inteligence má různé podoby a formy. Když nám – kdysi – vychcípli králíci – po x-té – rozštípali jsme králíkárnu .. Tak zase někdy, jdu nabídnout Celestýně vodu a povyprávět, jak si jiná zvířata žijou 🙂

    • oldwomen napsal:

      Ono je to takové vyrovnané. Jeden rok se daří jednomu, druhý rok jinému. Každý rok něčím překvapí. Příjemně i nepříjemně. Jsou okamžiky touhy se na vše vykašlat, jenže pak, zpravidla v téže vteřině, se stane něco, co tě zase postaví na nohy.
      Vidíš to. Králíkárnu jsem měla dva roky prázdnou, pak jsem do ní zavírala slepice pro kontrolu snášky, zatoužila jsem jí zlikvidovat, to když jsem si koupila pět sester z jednoho vrhu a horkotěžko sehnala samce stejného plemene. Všechny samice byly bacilonosičkami jaterní kokcidiozy a rezistentní na běžně dostupná léčiva. Chovatel preventivně ucmrdával vrhům určeným na prodej z výstavy antikokcidika do napájecí vody… zabít ho zmetka.
      Už od „cizího“ nekoupím. V králících se švindluje už pomalu víc, než u psů a koček.
      Dneska jsem byla koupit granule pro kojící ramlice a ptala se v prodejně i ve skladě, jestli náhodou neví o chovateli vídeňských šedých, že bych jednu, dvě, tři samci nepříbuzné samice……
      Někdy víš proč a ruce by sis usekla, jindy tě podrazí příroda, pak tě svině bafne za sukni odtáhne k hadici se sprchou a koupel si TAK užívá, že jí odpustíš i pár rozebraných hrazení dopředu 🙂
      Jdu štrikovat. Za prvé leje a za druhé mne to ještě pořád působí euforický stav, tak aby se kostlivec stal alespoň anorektikem.

  2. Sedmi napsal:

    jak to tak ctu, tak nevim, jak to jednou dopadne s tim mym snem, ze az odejdou deti, poridim si mensi domek a spoustu zvirat… ja bych asi nedovedla chovana zvirata pak nechat picnout a snist… (pokud by teda nedoslo k nejake zasadni zmene a neslo o jedinou moznost obzivy, to bych asi zmenila nazor…) pritom vim, ze je to paradox, protoze u takovych zvirat alespon clovek vi, ze se predtim mela dobre atd., coz u masa z obchodu nejspis bude jinak… njn…

  3. vlaďka napsal:

    To jsem ráda, že to to u vás probíhá tak nějak jako u nás. Tím nechci vyjádřit nějaké opovržení nebo přání něčeho zlého. Jen jsem si poslední dobou připadala jako břídil, kterému by se zvíře nemělo svěřovat do rukou a jak to, když ostatním to tak pěkně bez problémů jde? A my jsme u veta dvakrát do měsíce? Podle tvých fází se nacházím v té – tůdle nůdle všeználku, blb seš. S každou svěšenou zvířecí hlavou se jdu „vyděsit“ na různá diskuzní fóra, zburcuju rodinu, akčně se vrhám na veterináře a posléze s různými přípravky na zvěř, aby se nám na dva tři týdny ulevilo a my si pak mohli podumat, jestli nám těch pár litrů mléka a maso, co naše potomstvo ani nejí, stojí za to. Když už jsme zase ve fázi uspokojení, jak všichni pěkně papají a vůbec jsou veselí a živí, zas někdo svěsí hlavu, stane se netečným, kákne řídkého a začne to nanovo. Opět zaléčíme stádo, mléko se vylévá psům a kočkám, jako na potvoru si kozy řeknou, tak teď trhnu rekord v produkci, chce se mi z toho až brečet, ale zatnu zuby, za týden bude líp, zase si naleju krajáč mléka a přikousnu sýr.
    Tak teď jsem naštěstí ve stadiu „je to dobrý, všichni žerou s chutí“ 🙂 Ale nevznášet se moc vysoko, abych si zase nenabila…
    Přeju co nejmíň trampot!

    • oldwomen napsal:

      Vlaďko, je to ve všech chovech naprosto stejné. Jenom problémy každý drží pod pokličkou. Všimni, jak na chovatelských fórech jsou i pečlivě vybrané momentky, aby zvířata na nich vypadala co nejideálněji.
      Zkus se po antikvariátech podívat na Zdraví zvířat v drobných chovech. Je to takový útlý lexikon s nejčastějšími onemocněními psů, králíků, drůbeže, koz a ovcí. Začíná to popisem zdravého zvířete, následují nepřenosné choroby, pak přenosné jen mezi daným druhem, pak přenosné i na jiné druhy a nakonec na člověka.
      Na začátku jsem se snažila vše udržet za každou cenu na živu. Pomáhala jsem slabým kuřatům ze skořápky, vstávala a míchala náhradní výživu samicí vyhozeným králičatům, o nedochůdčatech přežvýkavců nemluvě. Dostala jsem se postupně do stavu, že to, co umře do druhého dne po narození/vylíhnutí, je v pořádku, protože se to narodilo s vadou a lépe úhyn hned, než po iks dnech intenzivního opečovávání. Nečekané úhyny pitvám. Popravdě: vše byly masivní infarkty. Jo a u hybridních slepic zánět pobřišnice ze zadrženého vejce. A u hromadných úhynů – akutní acidoza, když mi neznámý dárce nakrmil stádo poloplesnivým a polosuchým pečivem (našla jsem tři roztrhané igelitové pytle popelnicáky (opravdu ty, co jimi vystýlá popelnice a až do toho se háží ty z odpadkových košů) ve výběhu), pak klostridiová infekce, u kuřat Markova choroba v akutní formě, u králíků infekční rýma a rezistentní kmen jaterní kokcidiozy. Ale nemocné králíky jsem vyvraždila sama.
      Také, když vidím, jak se zvíře odděluje od své skupiny, je méně zvědavé, pohyblivé, prostě jiné než obvykle, zpozorním. Někdy stačí dieta, někdy pomůže veterinář, někdy změna prostředí, někdy se stavíš na hlavu a stejně je to marný.
      🙂 včera jsem viděla kozla naskakovat na kozy. Jsem v klidu. S vánočními kůzlaty nepočítám. Předpokládám, že zase budou, kozy, v listopadu jak koule z vyžrání, já znejistím, co kdyby a budu podezíravě hysterická, ale rodit se začne kolem Velikonoc. Spíš si drbu hlavu, kdy tele…..

  4. vlaďka napsal:

    Já mám ten problém, že když je nějaká lapálie, začnu hledat informace a najdu s železnou pravidelností vždycky jen to nejhorší 😦 Naštěstí muž je kliďas a staví se k věci podobně jak ty. Zatím jsme všechno zvládli dietou a odčervovadly, ale to vidím dost problematicky kvůli ztrátám na mléce. Vzhledem k jedné malé pastvině to vypadá, že se s pravidelným odčervováním a tím pádem občasnou ztrátou mlíka musím smířit. Jakpak to asi dělali naši předkové? Pomohla babka kořenářka? Zkoušela jsem kozám nutit česnek nebo cibuli, že jako proti parazitům, ale projevily silný nezájem až odpor. Vylízáno všechno kolem, jen meducínka zůstala.
    Je to takový věčný boj.

    • oldwomen napsal:

      Je fakt, že když se vyskytne zdravotní problém a nezmizí sám a rychle, tak pak člověk hledá patologii v každém přirozeném projevu. Kdysi jsem měla přebytek červené řepy. Zavařeno na sto let dopředu včetně čalamády se zelím, jen tak vařené a posolené a pomaštěné máslem jsem už byla přecpaná a zdravá strava se mi začínala drobně přejídat a zajídat. Na hnůj vyházet přebytky mi bylo líto, rozdávat už nebylo komu, tak jsem bulvy i s chrástem házela na zabavení slepicím. Slepicím to chutnalo převelice. Žloutky se staly sytě oranžovými. Beta karoteny se projevily. A pak se mi na palec v sandálu vydělala slepice a já propadla panice. Krvavý slepičinec. Zápach nebyl, hustota ukázková, bílá čepička moči také, ale to co je normálně „hořčicové“, to bylo krvavé. Koukala jsem slepici, civěla na hejno. Žádná nejevila známky skleslosti, načepýření, počátku nějaké nemoci, zadky si vejci strhat mohly, tak ani pokles snášky nebyl. Propadla jsem panice, protože krev ve stolici značí masivní napadení kokcidiemi a objevuje se vlastně až před úhynem. A když jedna v hejnu, tak celé hejno. Běžela jsem domů pro sklíčko na odběr stěru, panika největší. Když jsem měla hovńajz ve zkumavce pro veterináře a stěr na sklíčku jsem cpala do mikroskopu, abych měla informační náskok, tak mi to secvaklo. Červená řepa! v množství větším než velkém 🙂
      Předkové měli možnost obecní pastvy, spásání úhorů a po sklizni strnisek. Takže pozemky střídali. A nechtěli po zvířatech rekordy. Ani v nádoji a ani v rychlosti růstu. Díky pestré pastvě a možnosti ožírat volné stromky a keře se zvířata sama odčervovala. Tedy, spíš si vytvářela v těle prostředí pro sajrajty záškodnické nepřátelské. Pelyněk, ořeší – antikokcidika; duby – proti průjmové a pomáhají při nastolení bachorové rovnováhy při překyselení po nacpání se ovocem, šrotem, obilím; kůra stromů – třísloviny a dlouhá vláknina podporující pohyby žaludků i střev; sláma – jalové krmení, které ale zvyšuje tučnost mléka…….
      Z bobku se stal nebezpečný odpad 😦 místo vítaného hnojiva.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s