Zadělala jsem na kostlivce – yarn along, kolikátý že to?

Na začátku je vize. Co? Obyčejná vize? Ne. Na počátku je Sen.
Můj sen jsou pletené šaty. Žádný vytahaný pytel akrylové, kolem vlny pouze prošlé, pleteniny. Šaty měkké, lehké, nemačkavé, splývavé, držící fazónu i po několikátém vyprání. Šaty pro zimní měsíce v chladném domě.
Seděla jsem v domě U kašpara vedle Markéty z Kančích hor a šeptala jí svůj sen. Markéta pletla aramejský šál z krásné tenké šedostříbrné pravé vlny a byla ve správném atelieru. Já namotávala paličky a byla zde rušivým elementem. Pan Knapp správně vycítil další pletařku praštěnou krajkou a sváděl mne k pletení adventní šály. Byl předvánoční čas.
„V pletenejch šatech ti bude hic a nakonec je ani nebudeš nosit,“ ustřihla Markéta křídla mé touze.
Vrcholí léto. Horka jsou úmorná. Hospodářství obstarám brzo ráno a pak až v podvečer. Sluníčko vylejzá do koruny ořechu, já zalejzám do chladivého domu. Dřít na panském. Čti plést a háčkovat rukavice. Ulítávat na vlastních nápadech s jehlou vyšívací i tkací a i tou do šicího stroje. Snít s jehlicemi v ruce.
A tak jsem, propadlá snění, nahodila na potencionálního kostlivce.
Zcela nenápadně.
Dvě a půlky jehlice, dvacet čtyři očí, půl metru stále rovně a jen hladce.
Šaty, pletené od krku, raglánový rukáv, bezešvé. No jo, u raglánu je třeba tvarovat průkrčník. Ono by to šlo. Zkrácenými řadami. Jenže ono by to chtělo udělat si střih. Jsem líná. Upravuji za kmitání jehlic plán. Nebude čtvercové sedlo, které vznikne u raglánového střihu, a rozhalenka, bude sedlo kulaté. A z rozhalenky se hravě stane rolák.
Mám na jehlici sto deset očí průkrčníku a jsem plná radosti. Plním si sen. Uplést řadu, to je hned, to je fous. Přidávám poprvé – každé druhé oko. Pak podruhé, každé třetí oko. Pletenina přibývá. Přidávám naposledy. Každé deváté oko. Na kruhové jehlici mám nahozeno tfujtajblovských pět set čtrnáct očí a uplést jedinou řadu je boj. Marně si říkám, že už jen sedm, šest, pět…centimetrů a že od průramku k průkrčníku je to třetina normálního svetru a že už mám hotový límec a začištěnou rozhalenku i s légou. Že jak to pak rozdělím na rukávy a přední a zadní díl, že to už zase bude sranda, protože rukávy se zužují a tělo je už jen rovně. Ubíjí mne nekonečnost řady. Pohání mne Touha a Sen.
Poslechla jsem Markétu. Tenoučké hřejivé merino či alpaku a nebo dokonce angoru jsem vyměnila za směs bavlny (48%), čisté vlny (39%)a polyamidu (13%). A pro prosvětlení sedla jsem přidala čistou nebělenou bavlnu.
Šaty mám před očima. Sedmi osminové rukávy, abych si je při práci nemusela vyhrnovat. Délka šatů – kam až vyjde vlna.
Jasný základ kostlivce. Velký projekt. Nedostatek času. Monotónní práce.
Zatím je Sen barevný. Vím, že zešedne a já práci odložím. Pak se uprostřed noci probudím, vytáhnu kostlivce z koše a dokud bude sen oživlý……….
Někdy je pletení terapie, někdy se promění v úmornou dřinu.
Sem tam vítězí vůle nad rozumem.
IMAG2290

Reklamy

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice povzdechy, šmodrchání. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

9 reakcí na Zadělala jsem na kostlivce – yarn along, kolikátý že to?

  1. oldwomen napsal:

    🙂 už mám rozděleno…

  2. Sedmi napsal:

    obdivuju, na to bych nemela ani nervy ani sikovnost…

    • oldwomen napsal:

      Já zase neslyším v cizím jazyce. Vlastně ani nemluvím. A přistihla jsem se, že se už i ke čtení musím znásilňovat. Jak já v dobrém závidím polygotům…

  3. jolana88 napsal:

    vyhrnuji ze zvyku i zkrácené rukávy… Kdysi dávno – pletený komplet – svetr s podrhnem, úzká sukně, návleky, zkouška – raglánový vršek zúžený do sukně (záměr – vršek delší, povytáhnu sukni, bude „přepadávat“ – nebude vidět spoj.) Řešení – koupila jsem úplet a ušila 🙂 Já bych pletla i ze spaní 😀

  4. Markéta napsal:

    Jéžišmarjá! Já jsem se v úvodu úplně zděsila, že jsem zlikvidovala jeden sen (a to NESNÁŠÍM!!! Znám to z domova.), ale teď je mi jasný, že všechno dobře dopadne! Posíĺám z Kančích hor pozdravy a trpělivost dosnít až do konce. Ale což – důležitá je cesta a ne cíl! Tak spoustu krásnejch prosněnejch štrykovacích chvil!

    • oldwomen napsal:

      Mám dlouhý rozhodovací proces. V okamžiku, kdy se rozhodnu, není cesty zpět a je snazší holým tělem zastavit rozjetý tank, než mé rozhodnutí zvrátit. Vznesla jsi správný postřeh. Děkuji zaň.

  5. vlaďka napsal:

    Držím palce a přeju trpělivost. Šaty jsem pletla jen jednou (myslím dospělácké). Byl to nádherný střih z tehdejšího časopisu, teď nevím jestli Dona nebo Mona nebo tak něco. Krásné, s kolovou sukní, v pase útlé, bylo mi kolem dvaceti. Galanterie toho moc nenabízely. Koupila jsem kilo vlny, co se nazývala angorská. Už jsem z ní jeden kousající svetr měla, ale stejně mě to nepoučilo. Šaty jsem dopletla a se zatnutými zuby i nosila. Bez spodničky to nešlo. Sežraly by mě zaživa. Vydržely mi jednu dvě sezony a pak jsem do nich ztloustla. Dlouho visely ve skříni, protože párat je, na to jsem neměla srdce. Asi jsem je někomu nakonec darovala. Z toho, že už nevím komu, usuzuju, že je nenosil. To mohla jen pletařka, co věděla, kolik úsilí to stálo 😦

    • oldwomen napsal:

      Princeznovské pletené by se mi taky líbily, jenže k hrobu blíž než ke kolébce, postava slovanský archetyp, zbytky soudnosti se ještě sem tam objeví.
      Sedlo je čistá bavlna. Pletenina ve mne evokuje zimní tepláky někdy z půle šedesátých let. Ty co měly vytahaná kolena a zadky snad již z výroby. To hnědé flekaté je ponožková příze. Nekouše ani trošku, na těle je příjemná. Již ji mám vyzkoušenou.
      Střih jsem si vymyslela jednoduchý. Sedlo je už hotové a oproti fotce nedoznalo výraznějších změn. Rukávy každou pátou řadu mínus dvě oči – až těsně pod lokty, pak patent dvě hladce dvě obrace tak do půle předloktí. Tělo pod prsa rovně, pak zase patent dvě hladce dvě obrace až k začátku boků, pod zadek žerzej a pak se uvidí.
      S nějakým bavlněným či flanelovým „kombiné“ pod ně počítám. Aby se pletenina při sezení nevytahovala.
      Na Angoru si pamatuji. Také jsem nalítla. Děda choval angorské králíky a vlnu posílal někam na zpředení a máma z toho pak pletla. Hebké, nadýchané, hřejivé. Tak v návalu vzpomínek – svetr. To kousalo i přes triko a košili. A dobrý hryzačky byly i vlny z Fezka.

  6. lukrecia napsal:

    Jak dávno tomu, co jsem naposledy uchopila jehlice s nekonečnou řadou oček z jahodové froté vlny. Byl to můj první, tehdy pubertální, pokus o zhotovení svetru metodou „od krku“. Na kostlivce nedošlo, vznikla nedokončená, froté teta přidala k vlně vypárané ze staršího svetru a objevil se tehdy supermoderní melír.Jak já ho ráda nosila! A jahodovou mám ráda dodnes.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s