A jak vypadáte? Jako topol. Jako topol štíhlej? To spíš jako dub…

Samozřejmě, že se mi věkem mění postava. Obvod pasu přibývá, obvod stehen ubývá,už dávno neplatí, že kolik kilo vážím, tolik centimetrů v pase měřím. Nestěžuji si. Je to moje tělo, slouží mi skvěle a mám ho ráda. Mohla bych ho víc rozmazlovat, jenže to mne neba…
Žiju v tomto těle přes půl lidského století a mám spolehlivě v oku do čeho se ještě vejdu a do čeho už ne. Vím, že jsem smolař, jehož peněženka při nákupu nových kousků do šatníku nepozná blaho vietnamské tržnice. Ve vší upřímnosti, nabídka kamenných obchodů věhlasných značek je na tom obdobně. Milovala jsem firemní prodejnu prostějovských Oděvních závodů. U nich jsem s prodavačem poskládala kostýmek padnoucí dokonale a šaty mi krejčí upravil buď na počkání a nebo do druhého dne. Bejvávalo.
Jediná část garderoby, kromě ponožek, kterou si mohu v tržnici koupit jsou spodní kalhotky. Nedělám si iluze o čisté bavlně v úpletu, co také chtít za pět a dvacet kaček za kus, ale vybrat si jde a slušně.
Vyrazily jsme s robátkem – holčičkou provětrat účet. Robátko potřebovalo cosi viditelného na sebe, já neviditelného, taky na sebe. Butiky jsme minuly, robátko nakouklo do sekáče, já trvala pro sebe na nepoužitém textilu. Stejně jsme skončily v tržnici. Já začala plenit oddělení kalhotek. Měla jsem trošku splín a toužila jsem po drobném úletu a vzpouře proti konvencím. Zaujaly mne gaťky s jakýmsi šklebíkem na zadnici i na trojúhelníku předního dílu. Kontrola šířky a pružnosti, dobrý, šup s nimi do košíku. A najednou nade mnou stála prodavačka v lidském fyzickém věku vrstevnice a začala mne prudit, že to mi bude malé. A že mám vybírat z támletoho regálu reformek a bombarďáků. Ubezpečila jsem ji, že vím zcela přesně, do čeho se vejdu a co je pro mne vhodné a k bílým gaťkám se šklebíkem jsem přihodila ještě šedé s tím samým šklebíkem a začala jsem se probírat méně zdobnými modely té samé velikosti. S již mlčící bábou dozorkyní prudilkou za zády.
Skládám vyprané kalhotky do zásuvky, brýle na nose, kontroluji švy, přeci jen tržnice. Mám v ruce ty, co vyvolaly takovou nelibost u regálové kápině. Vyťukávám číslo robátka – holčičky. „Tý jo, představ si, jak jsem si kupovala ty potištěný, vono je na nich kráva hodně ze předu. To je boží, já mám kravský stájový kalhotky. Kbybych to byla tušila, tak jsem jim to probrala víc. Já myslela, že je to nějakej šklebík ze Simpsnů, jak je to hodně žlutý a vono to žlutý je kravskej nos, no ty sou prostě parádní…“ Robě mne neurvale přerušuje: „Ja vim. Vono to jsou dětský kalhotky“.
Kalhotky s krávou se staly toto léto mými nejoblíbenějšími. Netáhnou, neškrtí, skvěle padnou. Proporce svého těla mám v oku skoro dokonale.
Přemýšlím, jak asi vypadá cca dvanáctileté dítě, které má velikost zadku 44-46.
Vysokej jako topol, rozložitej jako dub.
Obře, máme pro tebe nevěstu. Jmenuje se Stáňa.

Reklamy

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice povzdechy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

11 reakcí na A jak vypadáte? Jako topol. Jako topol štíhlej? To spíš jako dub…

  1. Sedmi napsal:

    To je dobra historka 😀 taky mám teď problém, co na sebe… všechno mi je jaksi malé přes pas, co má najednou 99cm..asi půjdu omrknout tržnici v pha, tady žádné nejsou…

  2. oldwomen napsal:

    Tvůj stav je dočasný. Já se svou konfekční disproporčností budu muset dožít 🙂
    Ehm, horní oblečení 52-54, dolní oblečení 44 a ještě stále celkem úzký pas. 😀 včera jsem zainvestovala do Burdy. Je v ní padesát dvojka střih na princes šaty plus celkem šikovný dělený tričkový. V týdnu bych ráda do Brna. Nejen na kafe a pokec. Tkát ještě nemůžu, pletení jen po pár minutách, paličkování a ostatní také tak. U šicího stroje vydržím o chvíli déle. Tak jsem v čase indispozice už pozašívala co se dalo. Když bych narazila na jednobarevný bavlněný úplet, mám tu historické zbytky letní košiloviny, léto by bylo pohodlné a veselé. V kravskejch spoďárech dokonale rozchechtané. Plus by smysluplně ubylo u hromady nasysleného.

  3. jolana88 napsal:

    prudilka dolejzavá … vzor ve mně vzbudil těžkou závist, kravču ještě nemám, problémy stejné. Můžu Tě ubezpečit, že vlastnit „dívčí“ velikost je taky problém.. lůžovoušký tričíčko – i bez kočky – mě prostě neláká 😀

    • oldwomen napsal:

      Kolegyně měřila s bídou metr padesát (148 cm přesně). Také brečela, když potřebovala nové oblečení. V konfekci pro dospěláky měla smůlu a v dětském narazit na obrázkem „nezkrášlené“ cokoli hraničilo se zázrakem.
      🙂 i váhově spadala do povinnosti sedět v dětské autosedačce. Chechtali jsme se jí, že si bude muset nechat nastavit pedály a prodloužit volant, aby mohla vozit děcka na kroužky.
      Jestli narazím na další kravské kalhotky, vezmu o jedny víc. Sběratelské vášni rozumím.

  4. Witch napsal:

    Kam vejdu, tam pro sebe nic nevidím 😦 Celkem ušla prodejna vše za 35 na Florenci, tam mi není líto brát a zkoušet – a mívali věci z čisté indické nebo ruské bavlny. Teď mne čeká hon na botky.

    • oldwomen napsal:

      Boty. Druhá noční můra. Letos mne čekají kozačky 😦 Vím zcela přesně, jaké potřebuji. V jednačtyřicítce to bude problém.

      • jolana88 napsal:

        nestrašte už v červnu – začnu se klopotat až začátkem záři .. představu mám – minimálně základní – s pidihaksnou zapnu i přes lýtka. Sakra – pro koho korporace vlastně vyrábí? 😀

  5. lukrecia napsal:

    Moje rozměry jsou absolutně!!! nekonfekční a navíc jsem vysoká, což výrobci neuznávají už ze zásady. Pokud se stane zázrak a já vecpu svůj pas do čehokoli, je mi to vždycky! krátké! Pokud jsou mi kalhoty na délku nohavic, končívají v podpaží, ale to se mi povedlo ještě za komančů u kaliopek. Vzor elegance, to Vám povídám. A plavky, za totáče módní výkřik z umělotiny, normální populaci tenkrát stačily žabičkové. Plavky jsem namočila v řece a zvětšily svůj objem dvojnásobně. Doma jsem zapracovala, ale ty potvory to při dalším namočení provedly zas! Zábava na celou sezónu. A spoďáry? Ty s nízkým sedem mě přivádějí k bráně od blázince. Úžasná lahůdka nakonec: punčocháče, na kterých je přiznána mimořádná délka, leč realita je jiná. Jste ve městě a ty mrchy se sunou a sunou… Kam jinam, než dolů. Za totáče jsem mívala devětatřicítku botu, noha je pořád stejná, leč najednou mám jednačtyřicítku. Soudím, že v Číně mají extra měřítka, protože jejich výška bude jinačí, možná v tom figuruje časové pásmo, poledníky a kdoví co. Čínské hodně x je pro našince snad jen dvě x, to je potom radost.

    • vonrammstein napsal:

      Snadná pomoc. Obraťte se na EU s tím, že se jako nadstadardně vysoká žena cítíte diskriminovaná nedostatkem vhodného oblečení. Mějte trpělivost. Do roka zasedne poradní orgán EK, který nařídí všem obchodům s konfekcí mít na skladě sortiment pro všechny osoby nad dva metry výšky. A šířky.

      • lukrecia napsal:

        Semtínskou lípu zatím nenahrazuju, ale při vstupu do jakékoli oděvoprodejny – včetně tržnice – zírám, protože hubenky, jó, ty se maj! Na ty se šije furt. A my, krapítko viditelnější, můžeme toužit a pobíhat. Kdyby to záleželo na EU, možná nás nechají úředně zkrátit a osekat do přijatelného tvaru, nebo nás vyřadí jako ohnuté okurky, jestli se pamatujete. Tak nevím, jestli chci být ouředně narovnaná a zúžená.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s