Se šípkovou! Se zelím! Už se poprali? Já to věděla, že si čuni rozbijou…“

Růžu a Pepu shodil pan farář na třikrát z kazatelny. Sláva byla ohromná.
Jeden rodinný klan dal chalupu po strejdovi, druhý zaplatil vybavení domácnosti. Pepa je pracant, ani Růža neposedává. Byli k sobě jak dvě hrdličky. Až do křtin prvorozeného. Mladá paní se snažila. Koláče nachystala, husu s dvojím zelím a trojím knedlíkem upekla. Chutnalo kmotře i kmotrovi, chutnalo hostům. Pepa se ve své porci trošku nimral, ale snědl. Z hostiny zbyla bandaska husího sádla a hora špinavého nádobí.
Hosté odešli, Růža se postavila k dřezu, ještě neměla umytou první skleničku, když Pepa spustil, že taková ostuda a takhle zkazit tak výjimečný oběd a ….
…. a vypukla první manželská hádka. Bouřlivá a bolestná a bez rychlého smíření. Hádka zbytečná, jak už tak bývá. Hádka o huse. Tedy o tom, jak se husa peče.
Růža polykala slzičky, že maso šlo od kosti, ale nebylo ani blátivé a ani vysušené, kůžička že měla křupavou kůrku, ale nebyla spálená a že i děda František, co si zapomněl zuby doma snědl vše, že pomalu ani kostí pro psa nezbylo a že slaná i kmínovaná byla tak akorát a že neví, co se Pepovi nezdá, však také snědl všechno a bez poznámek, tak co ho teď čerti berou.
Pepa hřímal, že husa se přece peče celá a porcuje až na stole a ne že se husa porcuje ještě syrová.
Růža už brečela na plné kolo, že kachna se peče v celku, kuře se peče v celku, o holoubatech a křepelkách ani nemluvě, ty se pečou v celku a ještě nadívaná, ale husa, husa se vždy peče jen a pouze minimálně rozčtvrcená a ještě lépe kolik strávníků, tolik kousků v kuthanu.
Pepa se zacyklil ve svém hněvu a ustlal si v obýváku.
Víc týden bylo v domácnosti mladých rodičů dusno a nemluvno.
Pak se zastavila Pepova maminka podívat se na vnouče. Růža se opatrně ptala, jak se správně peče husa. Syrová celá a před dopečením, dokud je maso tuhé, naporcovat.
Pepa potkal v autobuse Růženinu maminku a mezi řečí se zeptal, jak se peče správně husa. Naporcovaná.
Pepova teta porcovala husu až na stole.
Růžina teta husy nepekla, protože strejdu zlobí žlučník.
Kde je pravda „prasklo“ až o Vánocích. Růženina prababička servírovala ke slavnostnímu obědu husu s jablky a pohankou. Pepovi méně známá úprava chutnala a ptal se na recept. Prababička se rozvyprávěla. Pepa chtěl mít jasno do posledního detailu. Naporcovaná a nebo celá?
A prababička bezelstně povídá:
„Ale to máš, Pepíčku, fuk. Já mám ještě po babičce hliněnej kuthan a von je na husu malej. Ale nejlíp se v něm upeče. Tak jí musím naporcovat a jak se speče sádlo, tak už je to tak akorát. Huse je jedno, jak jí pečeš. Hlavně aby se ti vešla do trouby.“

Reklamy

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice někdy strašně kecám. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na Se šípkovou! Se zelím! Už se poprali? Já to věděla, že si čuni rozbijou…“

  1. kecka zpod komonca napsal:

    a o tom to je!

  2. Jáňa napsal:

    To mi připomnělo jedno „ponaučení“ o logice.
    Mladá paní peče štrúdl. „Máňo, proč jsi tomu usekla okraje?“ – „Dělala to moje máma, tak to dělám taky.“
    Mladý pán je na návštěvě u tchýně a dostane štrúdl. „Maminko, proč jste tomu usekla okraje?“ – „Inu, dělala to moje máma, tak to dělám taky.“
    Mladý pán dostane na návštěvě u manželčiny babičky štrúdl. „Babičko, proč jste tomu usekla okraje?“ – „Mám malej pekáč.“

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s