Občas stačí zapomenout

V jednom ze svých nevyzrálých pokusů o samostatné bydlení Robátko skočilo na špek developerskému počinku a pronajalo si celkem temnou, a jak se v podzimních dnech ukázalo i nevytopitelnou, místnost v pavlačovém domě. Pronajímalo si samo na jaře, svět byl zářivý, jeho kus pavlače toužil po zkrášelení, jenže čím, kam pak se zelení v zimě… začalo sbírat šutry a kupovat si pidikaktusy.
V průběhu léta zjistilo, že samo nájem neutáhne a že spolubydlícího by nebylo kam uložit a ani uskladnit. Polkla jsem „já ti to při první návštěvě říkala“ a pomohla mu odnosit věci do dodávky a odvezla jej domů.
Čas pokročil. Robátko chvíli denně dojíždělo, chvíli bylo na ubytovně, chvíli zase dojíždělo a zkoušelo samo bydlet a vůbec, rodiče mláďat vylítávajících z hnízda dobře znají a rodiče již zahnízděných mláďat nezapomínají, i když by občas raději zapomněli.
Sbírka pidikaktusů mi zbyla na věčné časy a nikdy jinak. V průběhu let přežili jen nejodolnější jedinci. Pár pichláčů skončilo při letnění v kozí hubě, několik jich zlikvidoval první mrazík.
Jak jsem se od loňského podzimku prala se bakteriemi přemnoženými tu v ledvinách, tu v plících, a zase v ledvinách… až do letošního máje, tak to se zbytkem kaktusů vypadalo velice bledě. Uklízela jsem je v podzimních lijácích již skoro hnijící a nacucané vodou jak houby. Sice jsem měla poznamenáno v diáři „koukni se o vánocích i na kaktusy na verandě“, ale nějak se nepovedlo.
Minulý týden se mi, s pomocí robátek, podařilo doopravit kozí ohradu. Skončilo volné potulování mlsných drzých umečených hub. Začala jsem vymýšlet, co z verandy vystrkat ven, dílem na vyhození, protože to nepřežilo zimu (fakt jsem tentokrát péči o venkovní květenu vypustila) a dílem na pokus o záchranu (pnoucí muškáty přežily a vypadá to, že příští rok z letošních zoufalců budou úplný rakouský vodopády).
A tak jsem se provyhazovala a propřesazovala až do kouta kaktusového zapomnění. Nejen, že přežily všechny, ale ono i:
IMAG2206
Taky všechny.
Některé již odkvétaly, dalším se tvoří poupata. Plně nakvetlá je momentálně tato růžová mammillaria.

Reklamy

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice Až já budu velká ..... Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

5 reakcí na Občas stačí zapomenout

  1. Sedmi napsal:

    to jsou odolné teda 😀 (a rodiče koukám taky…uf to mě teda čekají zajímavé časy… a když si vzpomenu na sebe… no potěš kaktus :D)

  2. jolana88 napsal:

    krásnej pud sebezáchovy 😀

  3. kecka zpod komonca napsal:

    snaha o pozornost, strach z likvidace – dají do toho všechno, aby se zachránily

  4. Kutil napsal:

    Neříká se taky něco o největších bramborách a líném sedlákovi? 🙂 Mimochodem – víte, jaká je nejčastější příčina chřadnutí pokojových rostlin? Ano, máte pravdu, příliš časté zalévání.

  5. oldwomen napsal:

    Myslím si, že kaktusy se na podzim „nachlastaly“ požehnaně. Na verandě, letos jsem se neobtěžovala zapnout radiátory, bylo mezi pěti a deseti stupni. Ideální mexická zima. Samo že už jsou venku a že dostaly zálivku, ale takové to nafukování se kaktusu před očima se nekonalo. Hm, ani s voskovkou (hoya) se na verandě moc nekakám. Hnojím stájovou kulturou, co mi odpadne od holinek (hodím to do truhlíku) a zalévám, když už se tváří, hoya, že si jde pro vodu sama. Přes to z holin spadlé. Roste jak blázen a kvete hlavobolně 🙂
    Líný sedlák… dnes se mi klovou káčata. Pod kachnou. Nějak jsem si nestihla všimnout, že zahnízdila 🙂 a už má žluto pod křídly.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s