Každá bába kořenářka ví, že na každé bolení je bylinka. Nic proti pánům bylinkářům, ale vony ty báby kořenářky jsou v našich krajích přeci jen zavedenějšími persónami.  Utrejch z bylinek má účinné složení proměnlivé. Přijde na to, kde kytka rostla a kdy byla utržená a jak byla sušená a nebo do čeho byla naložená a jestli na světle a nebo ve tmě a taky při jaké teplotě… Ne, o heřmánku psát nechci. Jenže ono opravdu každé bolení má svou bylinku.

Homeopatická léčba vyhání čerta ďáblem. Dodneška jsem nepochopila, jak může jediná molekula vrbové kůry obsažená v pixle cukrových antiperlí zlikvidovat „nádchu“. Nevěřím. Víra mne nikdy neuzdravila. Acylpyrin jo. Holt je v něm těch molekul z vrby víc. Samo, že vím, že původně přírodní léčivá látka obsažená v bílých tabletách ze Slovakofarmy Hlohovec (chachá, bejvávalo) vrbu a ani chininovník neviděla ani z rychlíku. Ale potřebuji se odpíchnout a nějak dostat do textu léčbu bolení bylinou právě tohle bolení způsobující. Léčím stejné stejným.

V kterékoli čekárně vesnického či sídlištního obvoďáka můžete studovat poutavé plagáty a nabrat si k domácímu samostudiu letáčky plné naučení, že koupel v horké vodě škodí srdci a že bychom neměli brát lázeň bezprostředně po jídle a že alkohol je metla lidstva a zvíře v bytě je zdravotní riziko a vůbec že život je smrtelná choroba šířená pohlavní cestou.

Jenže jsou dny, kdy toho musíte udělat tolik, že i trénovaný obyvatel gulagu by se z toho sesypal a děžurnyj by vás minimálně profackoval za to, že ho bolí nohy jen z pobíhání za vámi. Co dny. Jsou série takovýchto dnů, kdy musíte a práci odložit nemůžete, protože hoří i když prší. A tak hodíte hlavu do režimu „autopilot“ a po vzoru zombie pomalu a vytrvale a stále dokolečka házíte nad hlavu cosi na lopatě, necháváte dopadat před své nohy krumpáč, bušíte kladivem, kalačem, sekyrou… Jsou dny, kdy nejde jinak.
Tělo vás ještě nebolí, otočíte se a vidíte hotové. Chemie mozku je mrcha. Cítíte radost a jste vlastně šťastný, protože krááásnýýý vzhlééééd je na ten bóóóžííí svěéééét a bude ještě krásnější, když támhle tu horu srovnáte a přemístíte ji tááámhle a to tak, že hned…
A pak se začne stmívat. Mozkový autopilot začíná problikávat nouzové režimy a ta dura Nataša ječí, že vysoká hladina kyseliny máselné, nízká hladina cukru, zvyšující se hladina sodíku, klesající saturace kyslíkem, a … opasnyje abaróty.
Kolaps?
Prdlačky, švagrová!
Zašpuntujete vanu a pustíte vodu. Teplejší, než je doporučováno. Načnete si pivo a přelejete ho z hrdla do hrdla. Ukrojíte si chlebovou brzdu a nebo dvě. Nakrájíte si k chlebu maso a talíř postavíte na kraj vany. Otevřete si druhé pivo a postavíte ho k talíři s masem a chlebem. Vana je ze čtvrtiny plná. Natáhnete se pro brejle a knížku. Víte, že podle všeho lékařského vědění následná akce není dobrý nápad. Jenže je třeba vyhnat čerta ďáblem. Každé bolení má svou bylinu. Čmelák dle zákonů aerodynamiky nemůže vzlétnout, ale čmelák nezná zákony aerodynamiky a tak létá.
Pomalým čůrkem připouštíte k nohám vřelou vodu a doufáte, že se vám neodloupnou nehty na palcích. Přemýšlíte, jestli Bábi Zlopočasná poslechne volání divokých hus a nebo jestli to se stařenkou Oggovou ještě pořádně rozbalí. Upíjíte studené pivo a přikusujete k němu chléb. Maso moc ne. Jezevčík stojí na zadních a říká vám, že on teda červené maso může neomezeně, jezevčíkům dna nehrozí. Když zjistí, že talíř je prázdný, ustele si na propoceném triku a nechá vás s Anežkou Nulíčkovou o samotě.
Potí se vám i konečky vlasů. Balíte se do županu a jezevčík nadšeně olizuje poslední kapky vody na kotnících nohou.
Zalijete si kávu a zachumláte se do deky. Hlavně neprochladnout. Neztuhnout z prochladnutí. Kávu dopíjíte již v polospánku vřelou.

Zítra přeci máte pohnout horou. Možná i Zeměkoulí. Ale to by bylo dobré najít ve vesmíru pevný bod. Nebo želvu.

Reklamy

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice někdy strašně kecám. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 reakcí na

  1. jolana88 napsal:

    občas stačí i špendlík… Nevlastníme lékárničku. zbytečná krabka. Náplast se vejde na poličku, nanukáč do mrazáku, bylinky ve špajzce. Homeo nechápu (buňky šedé se vzepřely), ale Logikova alergie zmizela – asi holka nemá rozum. Léky nesnášíme po žádné stránce, předávkování nehrozí. Představuji si, jak je prťaví mužíčci už v jícnu rozeberou na součástky, aby zjistili, co všechno si náš organismus dokáže vyrobit sám – a obaly se prostě vyloučí. Antibiotika jsme viděli na poličkách příslušných prodejen. K těm se tělo ještě nedostalo. Bojovníků leukokrevních na rozdávání. Bacila Urputného, co tréninkově zasílá Matka Příroda cyklicky dvouletně, přecpeme zmrzlinou – ó ten se má. Co na tom, že některé postupy medsina nechápe – hlavně Zdraví.

    • oldwomen napsal:

      Lékárničku na zdi máme. Stařík ji přivláčel, určil místo, přibušil a naplnil. Měla bych se podívat čím. Minimálně dát výpověď z bytu squaterům pavoukům. Na flašku slivovice a stahovací fuseli (chybějící vazy v kotníku občas opravdu postrádám)spešl polici nepotřebuji.

  2. Sedmi napsal:

    díky, zvedla jsi mi náladu, krásné čtení… a Pratchetta si asi naordinuju taky i s tou vanou 😀 btw teď čtu Žítkovské bohyně, taky zajímavý…

    Jolano, nemohla bys tohle téma léčení neléčení trochu rozvést třeba ještě u sebe?

  3. jdu si napustit vanu, hned!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s