Placky všeliké – motané i vrstvené

Na Facebook (fakt je mi buřt, co si kdo o této vymoženosti myslí a jak k ní přistupuje) existuje zájmová skupina „Společnost odporu proti zdrobnělinám“. V reálném světě sobě si navzájem neznámé lidi spojuje alergie na nadužívání a zneužívání zdrobnělin všude kam oko dohlédne a ucho doslechne.  Boj s blbostí se vyhrát nedá, ale bojovat se musí, aby blbost neměla vítězství tak úplně zadarmo a humor je boji na této frontě velice účinným prostředkem.

Samozřejmě, čím početnější kolektiv, tím více třecích ploch a komunikačního šumu. Objeví se sem tam někdo, kdo si hraje na „obrozence“ a hledá jak zdrobněliny odstranit z aktivního slovníku zcela – a to včetně slov odborných a přesně určujících dané.  Sem tam někomu zní jako zdrobnělina slovo přejaté a rád by, aby se změnilo v něco chlapáčtějšího a dospělejšího…

… jako třeba taková palačinka. Co na tom, že pojmenování této placky z mléka, mouky a vajec má původ v maďarštině. -nka je zdrobňující přípona, pryč s ní a honem najít v češtině synonymum pro placku tenoučkou jak list papíru a velkou jak kolo od vozu a potíranou náplněmi všelikými, smotanou jak koberec připravený k odnesení na klepadlo, a ještě na servírovacím talíři polévanou a zdobenou něčím s náplní chuťově ladícím.

Jedním z prvních (zavržených) nápadů byla omeleta. Jenže omeleta má s palačinkou společnou jen pánev, na které se připravuje. Omeleta je rozšlehané vejce, občas nastavené mlékem, nalité na rozpálenou pánev. Ano, i ona má své sladké a slané verze a i její pojmenování je nečeské, s původem ve francouzštině.

Další verze byla amoleta. Tak zde nevím, kde se název vzal, ale obě moje babičky velice přísně odlišovali omeletu od amolety. Omelety mívaly převážně zeleninovou náplň, nebo se vejce s kapkou mléka lilo na skoro opečenou a škvířící se směs slaniny, cibule a kousků vařených brambor. Amolety bývaly něco mezi piškotem a palačinkou a připravovovaly se jen a pouze ve sladké variantě. Pozor, neplést si se svítkem. Ten se peče v troubě.

Ani placka není vhodná náhražka. Placka je něco úplně jiného než palačinka. Je silnější a má menší průměr. Plackou může být lívanec (mouka, vejce, mléko – suroviny s palačinkou shodné – ale ještě droždí a nebo kvásek, a těsto je to rázem jiné, chutí i vzhledem), stejně tak i bramborák, vošouch, posouch, langoš.  Langoš netřeba představovat. Původ v Maďarsku, nejblíž by mu byl asi český smažený vdolek.

Posouch je placka pečená na tálu kamen. Bez podmazání tukem. Na sucho. Nejčastěji to byly odkrojky z nudlového těsta. Když hospodyně připravovala nudle a fleky a nudličky a flíčky a vzácně i mašličky do zásoby, tak děti roztřepené kraje vyváleného plátu těsta „kradly“ a opékaly si je na kraji kamen. Smradu jak v Cařihradu, hurdování hospodyně, nebe v dětské hubě. Posouch může být ale i tenká placka z těsta z vařených brambor, mouky a vejce.  Po upečení na tálu se buď mastila sádlem a solila a nebo potírala povidly. Přikusovala se k meltě s mlékem. Nebe v hubě u dospělých i dětí, voňavý dým vznášející se pod stropem, kuchyně větraná až do rána.

Ale takový vošouch, to je už jiná. Skoro. Těsto je bramborové, velmi podobné posouchovému. O jedno vajíčko bohatší. Peče se na pánvi s trochou sádla a nebo oleje. Maže se povidly a nebo se přikusuje ke špenátu. Je možné, pro slanou variantu, do těsta přidat zbytky škvarků, kostičky pečeného tlustého, i uzeného, bůčku, slaniny.

Dost krojovaných jídel. Přivodila jsem si těžké trauma. Od včerejška mi zbyla necelá porce vařených brambor. Chtěla jsem si je opéci ke kopřivovému špenátu a buličáku. Jenže opečené brambory a palačinka se špenátem je skoro lepší variantou rychlého oběda. A nebo vošouchy? Horké se špenátem k obědu a studené s marmeládou k večeři? Vařené šišky také nejsou marné a už dlouho nebyly…..

Buličák je volské oko s polotekutým žloutkem.

Reklamy

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice Až já budu velká ...., jak to vidím. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

13 reakcí na Placky všeliké – motané i vrstvené

  1. jolana88 napsal:

    mňo – vošouch a bramborák – mám za jedno. Ale – dělávali kdysi – brambory na hrubší nastrouhané + klasika + uzené či houby – upéct na pánvi. Rozdíl mezi omeletou a amoletou slyším prvně – netušila jsem. Tatin řekne omeleta i selským bramborám?? A o palačince mě, kdysi, učili, že latinská (resp.řecká) placenta. A kdybys v Polsku dělala naľešnik – tatin se dožaduje palačinky, já bramboráku d:)

    • oldwomen napsal:

      Babičky to takto diferencovaly. Mně je to fuk. Celé plackové vaření mám v kategorii „zatřep špajzem“ , případně „no jo zbylo pro dva málo“ Manžel preferuje slané, robátka jak kdy a mě je to fuk. I když připouštím, že cukrový absťák nejčastěji ukájím palačinkou a nebo smaženou bramborovou plackou s marmeládou 🙂
      U nás se často dělala cmunda (klasický bramborák ze syrových brambor smažený na pánvi) velikosti palačinek a stáčela se plněná syrovým kysaným zelím. Mňam.
      Ruštinářka dělala tvarožniky a přísně oddělovala bliny od lívanců.
      A dost. Jen o tom píšu, tak kynu. Nikolivěk ručkou, milostivá 🙂

  2. jolana88 napsal:

    😀 stejně je ta čeština krásná …

  3. kde ty na to chodíš 🙂
    dík za rozšíření obzorů v kategorii placatých pokrmů… 😀

    • oldwomen napsal:

      Dlouho trvalo, než mi bylo dovoleno zakotvit. Krojované názvy jednoduchých jídel se ve mne nějak uložily. Plus jedna babička z Prácheňska, ale druhá sice pražská a naučená od dědečka na lidová jídla z okolí Bonkovic (region na Benešovsku), ale s pevnými kořeny v moravských Chrlicích 🙂 Joj, to bylo chuťových i zvukomalebných variací!
      Takové moravské erteple chutnaly úplně jinak, než jihočeské bandury. I když obojí byly brambory a nejčastěji na loupačku 🙂

  4. lukrecia napsal:

    A co sejkory, znáte? Lahoda nebeská! Ale jen pro nás, co jsme jimi byli krmeni od úplně raného věku. Je to o zvyk. Nastrouhané brambory, vajíčko, sůl a hladká mouka se smíchají v těsto. Peče se na tále, na který hmotu roztíráme lžicí. Jedna vrchovatá lžíce=jedna placka. Těsto je řidší – roztíratelné. Po upečení na obou stranách se sejkora namáčí v husím, případně kachním sádle. Může být i máslo, ale to už není ono. K tomu podáváme meltu – bez mléka, prosím.

    • oldwomen napsal:

      Tyto sejkory budou alternativou bramborových posouchů. Dělají se z brambor vařených a nebo syrových?
      Sejkorky znám pečené z kynutého těsta. Jako rituální pečivo. Uzlík ze šulánku těsta, cancour horní se nastřihne jednou a trošičku horizontálně – představuje zobáček, rozinky místo očí; a dolní cancourek se nastříhá vertikálně tak třemi až pěti hlubšími střihy. Po upečení je z toho ptáček boubelatej se složenými křídly jak vyšitej 🙂

      • lukrecia napsal:

        Výchozím materiálem jsou syrové brambory. V kuchařském pořadu v telce jsem kdysi zahlédla jakési sladké jídlo, taky pod názvem sejkory, asi to bude podle kraje, ale ty, které znám já, jsou super a snad i zdravé, pokud člověk šetří omastkem, ale to bych neradila, protože to je na tom nejlepší.

  5. oldcrow napsal:

    Ctu Vas pravidelne a rada. Jen se mi vzpricil v usich ten „vosouch“. To je klasicky bramborak. Na Plzensku a v prilehlem okoli.
    Jinak Vam moc fandim. oc

    • oldwomen napsal:

      Děkuji za doplňující informaci. Voušouch mám ze slovníku prácheňské babičky, asi zkomolené přenesení jednoho bramborového na jiné bramborové placaté. Prácheň je od Plzeňska, co by kamenem dohodil 🙂
      Stejně je to zajímavé. Bramborák cmunda byla smažená placka. Bramborka byla už ale buchta pečená na plechu (kynutý bramborák), litina byla to samé v bledě modrém, ale chutnalo to trošku jinak, krajkovice byla také bramborová a pečená na plechu a kynutá, ale bylo to něco úplně jiného…
      A dost dobrá a široká je i škála názvů jídel z „recyklovaného“ pečiva.
      Možná, že zmýlené vošouchy přihodila do kuchařky máma. Pár měsíců jsme bydleli v Kralovicích 🙂 Byla jsem batole, tak plzenština se kolem mne mihla bez významnějšího obohacení slovníku 😀

      • lukrecia napsal:

        Kynuté bramborové, jakoby v základě bramborákové těsto pečené na plechu se jmenuje po našem bác, tak mu říkala babička a bylo to v Brdech. Vzniká nám tady úžasný názvový propletenec. A já mám chuť na bác.To máte jako s oukropem. Polívka z brambor, česneku, vajíčka atd. je oukrop, zatímco takové to zalití žloutku, česneku atd. v misce, to je česnečka. Do obojího se přidává chleba, do oukropu opečený. Jinde to určitě rozlišují jinak.

  6. Jáňa napsal:

    Amoleta se říká u nás, je to palačinka na sladko.
    V Ostravě jsem si v jedné podnikové jídelně (ne, On nezve na oběd do restaurace, ale k sobě do práce :-p ) objednala lívance – donesli mi 2 obrovská kola přes celou pánev, z kynutého těsta. Konečně jsem pochopila existenci slova lívanečky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s