Blýskám si na časy. Tedy, doufám v to.

Jedna vlaštovka jaro nedělá a usilovným brečením a flusáním do potoka povodeň rozhodně nevytvořím. To, že jsem dnes vynechala spánek po svačině, ještě vůbec neznamená, že zítra dorubu horu a naštěrkuju skálu a při protahování se zapřáhnu do pluhu a tak podobně. Budu šťastna, když se obejdu bez dopoledního zdřímnutí i zítra. O nutnosti lehnout si před obědem ani nemluvě.

S pobytem venku to zatím ještě nepřeháním. Povětří má sílu. Já ještě ne. Znova pomalinku objevuji, co se v domě nachází mimo postele. A jaké změny jsem způsobila, aniž bych si byla vědoma. Není to až taková hrůza. Uvedení dvorku zpět do lidského rozměru bude větší dřina.  Kozí svět má své kouzlo, prasečí kreativita také, ale nějak si neladíme s názory na krásno. Vím, že přijde den, a zase budu šéfem na pozemku já. Doufám, že ještě toto pololetí.

Navštívila jsem dnes osiřelou pracovnu. Vysavačem dala výpověď pokoutníkům a také chuchvalcům prachu z textilního ořezu. Ano, poslední workoholický záchvat byl nad stavem. Hadrák rozdělán, nedodělán. Proto tolik prachových koulí po podlaze.

Zjistila jsem, že pel-mel aktivit si sám našel své police a kouty. Tak jak jsem kdysi dávno i předpokládala. Potěšilo mne, že se na mne nevyvalila lavina nedodělků. Že halda „zašij, dopleť, zaštupuj, rozpárej“ je násobně menší, než se mi zjevovala v horečnatém blouznění. Úděsné je, že si vůbec nevybavuji, kdy jsem to dělala.

Utřela jsem prach z polic, udělala dobře kytkám, vyvětrala, zapnula topení. Přišel čas brouzdat po NETu ze židle a psát na normální klávesnici a honit myšáka po podložce a znepříjemňovat život myšákovi, co se usalašil pod podlahou.

Přišel čas postupného plnění slibů (ó, ještě že mám notes a psala jsem si) a spánku bez Běsů.

Slibuji sama sobě, že budík oznamující, že je čas seknout s tvůrčí prací a jít spát, budu poslušně poslouchat a nebudu mu říkat: však jo, jen to doklepnu, to bude hned, jak to že je venku světo?. Je lehké být sám sobě nepřítelem. Mít se rád a rozmazlovat se – to je dřina!

Advertisements

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice Až já budu velká ...., jak to vidím. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 reakce na Blýskám si na časy. Tedy, doufám v to.

  1. Witch napsal:

    Myslela jsem, že popíšete krůček po krůšku 🙂 Kdepak, jste to zase vy, jsa ještě rekonvalescent, tak jen malé tornádo, ještě ne uragán 😉 😀 To je moc dobře, že už to jde takhle 🙂

  2. oldwomen napsal:

    Vždyť se přiznávám, že stále spím a že mám okno jak hrom, zhruba čtyřměsíční. Ještě, že mám blog a mohu zírat, co jsem v zombie stavu vyváděla. Včerejší celodenní akce bylo povysávání prachu v pracovně a napsání úkolníčku. Prosím pěkně samé papírové práce. Objednat ušní známky, vytisknout opakující se v katalogu a tak. Stav, všechny herdule, šicí stroj je pietně přikryt hadrem, klubíčka víkem v koši a krabicích.
    Zjistila jsem, že mám rozepsáno několik článků, ale takové bláboly… V poště jsem žádný odeslaný nenašla, tak snad v redakci dobrý 🙂 .

  3. jolana88 napsal:

    zpátky do reality? tak pomáálu a opatrně … jo – a MĚJ se ráda, stojí to za to ..

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s