Bezstaví

Proč si něco nalhávat. Osaměle žijící žena je pro okolí ještě stále krajně podezřelou osobou. Zejména, pokud žije na celkem malé vsi a není ani tamní a ani přivdaná.  Ať chce a nebo ne, ať se jí to líbí a nebo ne, samozřejmě že bé je  správně, nelíbí a nechce, je podrobována soustavnému zkoumání, každý její čin je probírán ze všech stran a úhlů a to nejmírnější, co na svou adresu náhodně, protože veřejní posuzovatelé zásadně nemluví s rozpitvávanou, maximálně se jí ptají ve snaze vytěžit do mozaiky zapadající informace, zaslechne, je asi shrnutí: je divná.

Ano je divná. Vyvolává otázky, ale neposkytuje uspokojivé odpovědi. Není vdova. Není rozvedená. Není svobodná. Žije bez manžela. Proč, když není ani vdova a ani rozvedená a ani svobodná, vlastně nevíme jak vypadá ten její.  Někdy má před domem o auto víc, jindy o dvě, pak chybí to její, ale viděli jsme jí za humny, tak doma je. A v pět ráno přijela sama a autem, ale to její to nebylo. Když jsem se jí ptala, jestli je ten její doma, tak řekla, že ne. A mně, že neví. A chodí za ní někdo? Taky jsem neviděl.

Děti za ní nejezdí ani na Hody.

Nakupuje málo. Sem tam balíček sušenek, sklenici kávy. Do kostela nechodí, to spíš do hospody.  Sama.

A tak vznikají pověsti o řetězu a okovech a Modrovousčině komnatě. Pověsti o nepřítomném štědrém sponzorovi „toho všeho“. Pověsti o manželovi uteklém do Města s jinou. Násobně mladší, jak jinak. Hbité pero Dobrého Přítele se činí. Hlavně směrem k Úřadu.

Ostatní Zkoumavé oči jsou mlčenlivé a více si všímají na první pohled přehlédnutelného.

Nevyslovená úcta v hlase, podaná sedřená ruka a její pevný stisk, jiskřičky zájmu v očích při hovoru. Služby placené protislužbou.  Zandi za mojím, že ťa posílám. Židle nabídnutá k posazení a mlčenlivé besedě.

Vést ve čtyři ráno manžela na vlak je vopruz, protože cestou domů si snídani ještě nemáš šanci koupit. Jet si pro něj na zastávku po pár dnech pozdě večer je také vopruz, protože vyrušení sovy  soustředěné nad prací. Čas strávený s manželem by bylo příjemné narušení stereotypu, kdybys neměla pocit, že se ti vrátilo na otočku domů dítko z koleje.

Nefrustrovaný partner –  pohoda k nezaplacení.

Nutno zažít.

Reklamy

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice někdy strašně kecám, povzdechy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

22 reakcí na Bezstaví

  1. Sedmi napsal:

    To máš jedno, pokud to tak vyhovuje tobě (vám)…

    • oldwomen napsal:

      Od samého počátku vztahu jsme se doma střídali. Nepřijde nám na tom nic divného. Díky tomu, že čas doma je omezen, tak práce nejde odložit. Je šance, že co se vleklo léta, bude do léta doděláno. Zatím samá pozitiva.

  2. jolana88 napsal:

    🙂 všude stejné … kam chodí, co dělá, kdo k ní chodí – a kdy (ráno? – nee viděli ho v noci) – který z těch, co chodí je který? … Gratuluji k dodělávkám ..

    • oldwomen napsal:

      Prosím negratulovat. Je šance. Pár plivanců do moře tsunami nevyvolá. Náznaky pozitivního obratu jsou. Hlavně žádné naděje. To už tu párkrát bylo a vyhnilo.

    • oldwomen napsal:

      Jo, sranda je, když jsem chycena, že nasedám do odchlupeného a odhnojeného Traktoru bez psa, ale v byznys hadrech. Nebo něčem ženském vycházkovém. A na přímý dotaz kam jedu, odpovídám jen jméno cíle.

      • jolana88 napsal:

        jsi slušná … nezveřejnitelnou odpovědí (diametrálně odlišné prostorové pásmo bez mapy a baterky) jsem počastovala „drbnovníka“ – kdyby nečučel u výtahu, věděl by.. Kdyby, třeba snad – někde motýl zamával křídly … PS: ta kůzlata jsou Boží!!

        • oldwomen napsal:

          No jo, jenže když povím, že jedu do Šumperka a nic víc k tomu, tak je to prakticky to samé 🙂 , a to, co si představuje, když řeknu, že do Brna, zejména když na rychlou kontrolní otázku, zda za dětmi, jen zavrtím beze slov hlavou, to si raději ani nedomýšlím.

  3. Witch napsal:

    jak víte, my, byť nejsme v bezstaví, jsme to dopracovali tak, že nečitelní v na polosamiotě, vesnice by si oddechla, kdybychom chcípli… takže furt dobrý, i když hodně, hodně těžký 😦

    • oldwomen napsal:

      Odlišnost se neodpouští. Za úspěch se popravuje. Ale nevěřím v kolektivní vinu. I ve Stepi je víc přejících a nechávajících mudrlanty užírat se. U Vás, na Konci světa, to bude stejné.

  4. Maruna P napsal:

    Tak v podstatě máte jen tři možnosti – něco málo prozradit, aby zvědavost opadla, nebo neurčitě odpovídat, aby to zapadlo do konvencí – za mámou, za tetou, za kamarádkou, na kontrolu, za děckama bez ohledu na skutečnost anebo na to dlabat a nechat věci při starém, lidi se kolikrát ptají jen tak cvičně, aby řeč nestála a houby jim na tom vlastně záleží.

    • oldwomen napsal:

      Varianta cé je správně. S áčkem jsem začínala, ale bylo to zbytečné. Čím méně slov, tím méně prostoru k jejich pitvání.

  5. kecka napsal:

    téééda, šrouby do hlavy spoluobčanům
    🙂 🙂 🙂

  6. vonrammstein napsal:

    Serte na ně 😀 Na mě to taky zkoušeli, na tancovačku, na pochod zvali… Nikdy jsem nikam nepřišel, asi po třech letech je to přestalo bavit a byl pokoj. Ale legendy kolovaly, to zas jó. Co já se vo sobě dozvěděl 😀

    • oldwomen napsal:

      Ano, storky člověka, který u vás nikdy nebyl, ale přesně líčí co a jak a kde děláte a jak je to blbě, protože byste měl … jsou značně tragikomické a prozrazují o jejich šiřiteli víc, než je schopen si přiznat.

  7. Strejda Olin napsal:

    Před lety jsem začal jezdit na vesnici (480 obyvatel). Mám-li se vyjádřit k mezilidským vztahům, tolik závisti, pomluv, falše a svárů jsem do té doby nepoznal.

    • oldwomen napsal:

      A to jste viděl jen víření na povrchu. Spodní proudy jsou mnohem temnější. Ale část z nich je klidná a přátelská.

  8. lukrecia napsal:

    Záštiplnost, čenichání, pomluvy a další nepěkné vlastnosti, nejsou specialitou vesnice. Tady jsou jen víc vidět. Ve městě je překrývá hustota, množství obyvatelstva a mimikri předstíraného nezájmu. Jakmile se člověk odlišuje nebo jen vymyká z běžného průměru, je podezřelý – všude. Ve městě se možná míň ptají, ale domýšlejí si zdatně. Vesnice se vyptává, protože si lidi vědomostmi o sousedech obohacují vlastní všední dny. Jsme jenom lidi, každý jsme na nějaký způsob ujetí, hlavně, abychom nevyznávali averzi vůči okolí. Taky jsem si všimla, že některé náplavy mají tendenci se nad domorodce vyvyšovat, což jim na popularitě nepřidá. Bývaly časy, kdy lidi moc chtěli venkov opustit a žít ve městě, ale mívali smůlu, museli zůstat v JZD, u polí a krav. Možná právě tehdy vznikal odstup, který někteří navrátilci k rodné hroudě nějak nechápou. Většina z nás má kořeny na vesnici, jezdívali jsme tam k babičce, užívali si prázdniny. V Mauglím se píše, že „jsme jedné krve, ty i já“. I když to platí v jiné situaci, hodí se to i ve vztahu k ostatním. Za sebe přiznávám, že počínání přistěhovalců, kteří přišli z města, mě svého času párkrát pokazilo náladu, už proto, že se chovali jako kdyby přinášeli venkovu osvětu, bez níž by zahynul. To pak domácí upřímně štve. Oni by použili trefnější výraz, což zde nelze.

    • jura napsal:

      Asi tak. 🙂 Lidé jsou stejní všude. Dobří i špatní. Ale myslím, že je vždycky lépe komunikovat. Ne přizpůsobit se. Ale třeba úplně normálně pokecat. Je to stejné, jako třeba ve školní třídě. Pokud se člověk uzavře moc do sebe, nemůže čekat na všech stranách „otevřenou náruč.“
      Ale pokud zůstanete ležet na chodníku, určitě vám pomůže vstát na vesnici víc lidí, než ve městě. Alespoň u nás určitě. 🙂
      Těžko může někdo očekávat slušnou odezvu, když na nevinnou otázku pošle člověka třeba do hajzlu. Vždyť je to úplně normální. Anglické „haj“ nás také nepohoršuje. 🙂

    • Maruna P napsal:

      Máte pravdu, v městském činžáku taky někteří jedinci všechno o všech věděli a ledacos hlásili na uliční výbor:-) Na vesnici si dřív lidi hodně povídali, scházeli se a znali se do hloubky několika generací. Mně třeba kdysi někdo omlátil o hlavu vyhlášenou hádavost mojí prababičky a její rodiny, my jsme si zase doma předávali jiné historky – lenivost číhos dědečka a celého potomstva, dlouhé prsty jedněch a sudičství tamtěch. Jenže za tři až čtyři generace jste měli šanci být v příbuzenském vztahu. Zkoumám matriky a vidím, že s opravdovými starousedlíky mám nějaké společné předky nejpozději v 300 letém horizontu. Se svým mužem mám společné předky pouhých 250 let dozadu, můj syn má ženu taky se společnými kořeny tak 200 let zpět a to jsme jen ze stejného regionu. Jsme opravdu stejné krve a jací jsou ti kolem nás, takoví jsme chtě nechtě trochu taky. Dnes už ale vesnice nepředstavuje tu stabilitu a kompaktnost, jakou měla kdysi (i ke své škodě), to jsou jen relikty. Mně se žije dobře v menším městě, ve velkém by se nežilo špatně, ale chyběla by mi ta zakotvenost. Moji synové vyrostli v městě, ale usadili se na vesnici. Zapadnou asi brzy, všechno usedlé a tradiční jim dost vyhovuje. Asi začnu maličké vnučce šít kroj:-)

      • lukrecia napsal:

        Někde jsem se dočetla, že přes pátého člověka se všichni známe, čili určitě je nějaká pravděpodobnost, že jsme historicky spříznění – a ne až přes neandrtálce.
        Jakmile se venkov začal osvobozovat od dřiny v kravíně a při jednocení cukrovky a při mnoha a mnoha dalších nepopulárních činnostech, lidi se začali uzavírat, protože závislost na okolí už není taková, jako dřív. Např:Ženské už nejdou v jednom chumlu dojit v hodině, kdy normální člověk spí.Když jdete ve dne přes náves, kolik lidí potkáte? Kdo má kliku, vyjíždí do města za prací, důchodkyně koukají za oknem, kdopak to jde a kam, děcka jsou ve škole, funguje to stejně, jako v městském paneláku. Rodina se schází až večer.O sousedech sice něco víme, ale pořád nevíme dost a událostí sezóny bývý hasičský bál, kde se obejdeme bez nákladných toalet. Pověst romantického prostředí zajišťují jedinci, mnohdy přišlí z města, kteří se, romantikou pološílení, vrhli na budování farmy a tak trochu rusoovsky laděný návrat k původním kořenům. Domorodci, kteří zažili dřinu, tak trochu žasnou, co ti naivní lidičkové dělají, aniž by museli. Pak po vsi pobíhají uprchlá zvířata, volně se pohybující koza ožere i kytky z truhlíků atd. Bývá veselo.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s