Je fajn, znát alespoň přibližný směr cesty

Víc jak měsíc jsem se budila pocitem, že jsem zanedbala, nedodělala, zapomněla na… . Uprostřed noci jsem běhala do pracovny a zkoušela okamžitý nápad. Pokud jsem v pracovně rovnou nespala. Pár nocí jsem v pracovně strávila a nespala. Bylo to jak za mlada. Z mejdanu rovnou na šichtu. Jen už splývají hranice mezi prací a večírkem. Že bych naplnila nedávné politrucké příručky a stala se vyšším člověkem a práce by se mi stala potřebou? Nebo se stala součástí nových píár letáků o „když práce baví, tak se na mzdu a čas nekouká“?

V podivně vybuzeném vědomí a s žaludečními šťávami sakra agresivními jsem startovala Traktor směr Město z cihel a betonu. Ve Městě z cihel a betonu jsem měla schůzku s kamarádkou. Procházka po antikvariátech a galanteriích mi měla vyčistit hlavu, myšlenky se měly utřídit a odlehčit při rozesmátém povídání nad kávou v dopoledním bistru. Po poledni jsem měla být v kopcích nad Městem i Stepí – v sídle Firmy. Měla jsem s majiteli vyřešit zadané „jdi tam, nevíme kam; udělej to, nevíme vlastně co“.

Procházka byla, posezení i povídání bylo, na smích také došlo, knihovna mi nabobtnala o další svazek beletrie. Uklidnění nepřišlo. Trávící šťávy si začaly budovat předpolí pro baterii vředů na dvanáctníku. Jela jsem serpentinami do kopců, na sedadle spolujezdce místo jezevčice koš plný bloudění slepými uličkami, útržků snů zamotaných do nití i obav nahozených na pěti jehlicích. Na rameno přilétl Skřet a přivolal kamaráda. Zaparkovala jsem u Firmy, vzala koš s hotovou prací a projekty realizovatelnými i odvrhnutými. Skřeti byli těžcí snad jak celý Vesmír a drželi se pevně.

Přijela jsem domů s košem plným materiálu pro další práci a zadáním „dělej to, tušíme co“.  Za oknem mne vítala Terezina kraví hlava a nadšené bučení, že to dokázala a odvázala se.  Na koncích kozích struků byly kapičky mleziva a kozy se tvářily, že vony nic, že vony panny a nějaký kůzlata, kde by k nim přišly a navíc hele koukni podívej se, už umíme sežrat králíkům z kotce i v horní řadě.

Bylo mi to fuk. Usnula jsem nad hrnkem a spala jsem dlouho. Probudilo mne až denní světlo. Bez dohledu Skřetů. S klidným trávením.  S čistou hlavou. Je fajn, znát alespoň přibližný směr cesty.

Advertisements

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice Až já budu velká ...., povzdechy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

7 reakcí na Je fajn, znát alespoň přibližný směr cesty

  1. Witch napsal:

    Je Vám přáno -) Hezký víkend!

  2. město z cihel a betonu…. z cihel hlavně…
    a antikvariáty jsou fakt nebezpečné

  3. oldwomen napsal:

    Červených cihel….
    Beton je na okrajích.
    Antikvariáty nejsou nebezpečné. Samy o sobě. Jen jejich nabídka vyvolává závislost. Nebezpečnou závislost. Ukájí touhu po vzdělání a vyvolává otázky a potřebu je zodpovědět.

  4. vlaďka napsal:

    Hlásím, že u nás na blatech už to vypuklo, první kozulka je na světě 🙂 Snad už si budu moct dát pauzu od očumování kozích zadků. Přeji, ať se obdobně daří i ve stepi!

    • oldwomen napsal:

      Ve Stepi stále jen napětí a šmírování kozích zadků. Psina je, že vetka děla už počátkem prosince, že jak se tak kouká na tvar břicha, že nejpozději na Tři krále. Já byla v klidu do nalití vemen. Jak nevím datum skoku, tak je to s výpočty porodů na pytel. Nejspíš na podzim zainvestuju do připouštěcího postroje.

    • oldwomen napsal:

      Krásná hnědá holka vám přibyla.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s