Vzhled čarodějnice bych měla. Jen místo kocoura sedává na rameni jezevčice.

Domluvila jsem si, že kolem poledne budu ve Vsetíně na určité adrese. Nastartovala jsem po jedenácté Traktor, nadatlovala adresu do navigace, padesát kiláčků, to do hodiny dám i s rezervou. Bára seděla v autě snad dřív, než jsem stačila otevřít dveře.

Jela jsem Báře známou cestou k míchárně krmiv a Bára pozorovala havrany na poli a káňata na kůlech. Ze sedadla spolujezdce, z mého klína, z bočního okénka i pevně zapřená předními packami o schránku  na doklady koukala snivě do dálky. Minula jsem odbočku a Bára znejistěla.

Čekala jsem diktát trasy Holešov, Bystřice pod Hostýnem, Hošťálková, Vsetín, tam ta ulice a tamto číslo.

Natašin hlas dirigoval jinudy. Vyloženě jsem se kochala a užívala jsem si jízdu  silničkou lemovanou jabloněmi s korunami obalenými jmelím kolem Roštění. Trošku jsem znejistěla při vjezdu do Rusavy. Ale čára na monitoru navigace byla souhlasná s projížděnou trasou, Nataša se neozývala s obvyklým „sjeli jste z trasy“. Maximálně zaševelila „připravte se, za osm set metrů mírně vlevo“, a tak podobně mírumilovně. U přehrady nad Rusavou Bára prvně pozvracela sedadlo spolujezdce. Mělo mne to varovat. Ještě bylo kde se otočit.  Jenže diktát navigace, nezažitá cesta, poslechla jsem tu nánu Natašu a jela dál a dál klikatou asfaltkou do kopce. V Obřanech jsem znejistěla. Jenže už nebylo kde se otočit. U chalup pod Držkovou skončil asfalt a já zjihla. To už bylo sedadlo spolujezdce psích blitinek plné. Nebylo kde se otočit. Nataša velela vijó koně vraný hore do toho kopce. Nemohla jsem ani zastavit a nechat psa proběhnout. Bála jsem se, že se na ledu znovu nerozjedu. A nebo rozjedu, ale tak nějak neřízeně…

Tak jsme jely dál. Stále dávící pes a já na pokraji paniky. Přes ledová zrcadla, zbytky sněhových jazýčků, zmrazky i hroudy. Vlevo stráň, vpravo sráz. Bez patníků a řetězů. Bez svodidel. Mrcha Nataša.

Sjížděla jsem z kopce, přede mnou neposypané kluziště ústící na asfaltku. Zatáčkou na kluzišti do zatáčky hlavní silnice. Najednou jsem věděla zcela přesně kde jsem. Pod Trojákem. Nad Hošťálkovou.

„Za tři sta metrů ostře vpravo!“, zaječela Nataša.

„To vím taky ty krávo!“, zařvala jsem na ni. Jako kdyby mne mohla slyšet. „A můžeš mi říct, jak na tom mám brzdit?“. Mozek maloval katastrofické scénáře. Viděla jsem se pod tahačem se dřevem. Viděla jsem, jak Traktor proráží svodidla, protože jsem neubrzdila a nevybrala a pokračuju rovnou dál dolů do potoka, kutálíme se s Bárou v modré zmačkanině z Traktora. Viděla jsem… Zařazený čtvrtý rychlostní stupeň, nohy mimo pedály, už od půle kopce. Nebrzdila jsem. Zastavilo to prakticky samo. Na kluzišti. Bára mi seskočila z klína a odložila poslední porci žaludečních šťáv. V Hošťálkové jsem setřela předsmrtelný pot z čela a velice sprostě vynadala škatuli navigace.

A tak jsem dojela do Vsetína dojela vlastně v pořádku a skoro i na domluvený čas. Vlasy proměněné ve vrabčí hnízdo, podřimující jezevčici omotanou kolem krku. S trošku oslintaným svetrem a jen trošku zabláceným klínem.

Obchodní partner se nedivil, nepozastavoval. Nemohl nevidět stav auta. Dvorně mi otevíral dveře. Bára to vzala skokem plavmo z mého ramene na chodník.

„Nemá pejsek žízeň?“ Zeptal se věcně. Bára již dělala druhé seznamovací kolečko na trávníku. S retrívrem.

Dobro došli.

Advertisements

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice Až já budu velká ...., Bára. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

8 reakcí na Vzhled čarodějnice bych měla. Jen místo kocoura sedává na rameni jezevčice.

  1. Witch napsal:

    Jste hrdinka! Zvracející pes mě vždycky odrovná. Přidávám se 😦

    • oldwomen napsal:

      🙂 v tom místa a za volantem k tomu byste se nepřidala. Až v Hošťálkové. Tam už je prostor k průchodu úlevných emocí.
      Dorazila jsem v čase tak akorát fofrem nakrmit zvěř, protože sluníčko za kopci, tma na krku.
      Desinfekce, desinsekce, deratizace a debordelizace Traktoru mne čeká dnes 😦 . Napřed ale natrénuji otupění vjemů v prasečáku.

  2. jolana88 napsal:

    Souhlasím … Co Bára – dobré? doufám, že si jen potřebovala ulevit, nechala bych Natašu pulírovat Traktor.

  3. Sedmi napsal:

    ty jo… no hlavne, ze jste dojely v poradku… btw ja mam i toho cerneho kocoura na rameno, bude se to hodit na halloween 😀

  4. Nataša selhala…. že by znamení?!?!
    PS: musíš si asi pořídit navigaci na odstranění problémů způsobených navigací

    • oldwomen napsal:

      Spíš měla mapy od Dajana Bajanoviče Murzina 🙂 a nebo Jána Ušiaka 😀 případně od nějakýho skauta, co v daném prostoru držel bobříka neviditelnosti.
      😆 už se směju, ale byly to horké vteřinky.

  5. Jáňa napsal:

    Jely jsme před 14 dny natáčet do Zlína a navigace nás taky chtěla vést po všech čerta dírách – řidička se nenechala rozhodit, z Brna nás to vyvedlo dobře a pak jsme sjížděly z dálnice pár km před Zlínem. Ale nechápu to. Aktualizace prý měla. Je to děs, tahleta technika.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s