Druhý pracovní den týdne – že by skvrny na Slunci?

Nudlotok se mi podařilo zredukovat do celkem normální rýmičky.  Hurá.

Vzdálené kamarádky prohrábly archivy. Ó, globalizovaný a ve virtualitě fyzické vzdálenosti pomíjející Svět nejde jinak, než milovat! V poště mi přistály scanerem prohnané obrázky i odkazy na stránky, kde by snad…

Zamotaná v dece, s hrnkem potopudného čaje u úst, jsem proklikávala jednotlivé linky a propadala se z lehké nostalgie do depresivních hlubin.

Znáte někdo ženskou, který dělá dobře, když je jí na plnou hubu sděleno, že je pamětnice a vlastně skoro vykopávka a že asi teda ráno se neprobouzí, protože ty zmatený pohyby, kterejma se přivádí k vědomí je docela obyčejnská reinkarnace? Já ne. Každá jedna moje osobnost je v hloubi duše pružnou vílou a to stříbro ve vlasech je přece od měsíčního třpytu a ne ze ztráty pigmentace.  Jasnačka jak polední sluníčko.

Zamotaná v dece, s hrnkem potopudného čaje u úst, jsem proklikávala jednotlivé linky a propadala se z lehké nostalgie do depresivních hlubin. Od „jé, tohle jsem vyšila babičce nuselský“ a „jé, to mám v šupleti“, přes „to je vopajclý z Anny“ a „doprčic, toho bylo v osmdesátých plno, VKUS tím zaplavil republiku od prostírání po záclony“ jsem se prosmrkala k otrávenému „VKUS – mám, VKUS – vyhodila jsem ten hnus, VKUS z padesátých – mám“ a „ó, pašované ananasové z Maďarska“ i „vodkud, kluku si? – Plzeň – takže prodáváš babičku od Klatov – přísun matroše v sedmdesátých letech od helmutů je vidět…“  Snažila jsem se najít Inspiraci, nechat se políbit krajářskou Můzou. Marně. Z pavučinovýho kouta se na mne šklebil Skřet, že je mé stáří a že se rozhodně stěhovat jinam nebude. Vědomí, že nesmrkám do plátěnýho šnuptychlu, ale do Vintage textilie mi pocit luxusu nepřihrálo.

Udělala jsem si radost aukro-koupí dečky půvabně sestavené z motivků „každý pes jiná ves“. Prodávaná babička oním plzeňákem ji zcela zjevně měla už od měšťanky jako vzorník pro větší práce a mně poslouží stejně. Divný čas. Skutečná starožitnost a poštovné je dražší než věc sama.

Sebrala jsem Skřetovi pavučiny a Báře uloupený pantofel. Jsem krásná a mladá a pružná rekonvalescentka. Udělala jsem si přece právě radost a je třeba to ještě oslavit.  Bez odkladů. Dámy na štrikovacích kávových dýcháncích okouzleně vzdychají po vzorech na ravelry.com. Uživatelské jméno, heslo, potvrzení hesla, šup na vítací mail, klik na link, jupijájou tady je to, vzory, vlny, kurník šopa! Z monitoru se na mne valí barvy i střihy i vzory  šedesátých let. Jen místo chemlonu-stokrát-jinak kvalitní merino vlna a pravé hedvábí.

Skřet se v koutě protahuje a uchichtává se. Bára si někde vyhrabala zbytek žužlací kostičky a hraje si s ní na házenou a honěnou a skolenou lovenou.

Je čas začít uléhat do rakve. Že aby pak se mnou nebylo tolik práce. Až se jedno krásný ráno nezreinkarnuju.

Reklamy

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice povzdechy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na Druhý pracovní den týdne – že by skvrny na Slunci?

  1. jolana88 napsal:

    a lafetu nazdobí kdo? kdepak – žádné uléhání. Radostně popoběhnout po domácích pracech, tvořit, snad sluchátka do uší povolena.. pamatuješ vládní heslo? v jedné ruce tašku, v druhé děti, před sebou plán, za sebou domácnost. Mládí vpřed .. tady, vzadu, nám zbyla práce .. Brzké ozdravení přeji, dneska jsem viděla sníh – cca 5minut než ho déšť smyl…

    • oldwomen napsal:

      Jéžiš, nojo, LAFETA! Přece se se mnou nebudou dřít růčofůčo! Rakev na kolečkách se mi jeví jako schůdné řešení 😀

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s