V nedělním odpoledni stane se

Sedím na manželské posteli, záda podepřená megapolštářem. Stokrát slyšený hlas kapitána Exnera uspává, dějové zvraty chronicky známého příběhu uklidňují. Ze sprostého podezřelého se stává obviněný. Aha, to je už jiná pohádka. Jsem obklopena důvěrnými zvuky i vůněmi. Propadám se do jiného časoprostoru. Dotírají na mne vzpomínky i dávné sny. Zjevují se Odešlí. Rukama pohybuji nad klínem bezmyšlenkovitě.

Neřízená střela prolétla pokojem, cosi mokrého mi sráží brýle z nosu a skokem vrací do reálného světa.

„Di do hajzlu, Báro, ty nůžky sou vostrý a špičatý!“ řvu v obranné i ochranné reakci. Ano, v pravačce třímám ostré nůžky na látku a levačkou si přidržuji triko, které proměňuji v hromádku barevných špagetek. Uražená jezevčice se snaží zanorovat někam vedle mne a tlapkou dupne na ovladač od televize. Sbohem přehrávaná smyčko detektivek z hard disku. Zvednu oči k obrazovce, co že to tedy dávají dle vkusu psího peoplemetru. Rozbrečela jsem se smíchy. Britské báby debordelizátorky se snaží procpat do ložnice, která vypadá tak trošku jako je právě teď ta moje. Alespoň, co se lůžka týká. Halda hadrů vpravo, halda hadrů vlevo, hadry všude kolem postele… Přestávám vnímat. Je mi buřt, kam se poděje televizní textil.   Ty moje kopice jsou voňavé. Mýdlem, aviváží, jarním lednovým větrem. Ach jo, i počasí je šílené. Pomalu a trpělivě beru zleva kdysi trika a kdysi prostěradla a napravo se vrší nastříhané a nebo natrhané pruhy látky.

Na dno krabice se zbytečky textilního ořezu jsem vysypala dva vrchovaté prádelní koše hadroviny úpletoviny.

A jedeme dál

Sám sám na kolo usedám osnovu si navlékám

Šlapu, šlapu, co to dá,

ó já se mám

Vědomí, že v klubu hromadičů nejsem, ani hostujícím, členem, mne tak trošku nadnáší.  Ou jé, to bude pecka a šlupka a rána, až si kecnu zase na zem.

Advertisements

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice Až já budu velká ...., Bára, ekošílení. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 reakce na V nedělním odpoledni stane se

  1. Bavor V. napsal:

    Cokoli doma dělám, musím mít dozor. Ať psí či kočičí. Ale bez dozoru nelze pracovat ani v domácnosti 🙂

  2. jolana88 napsal:

    táhne hlavou kdysi precizně domluvená sestava – počítači, sběrači, třídiči, trhači, lámači – požírači jakožto výstupní kontrola. jj – tohle všechno naše robátka zvládnou. řízla jsem se – protože naše kočka je ˇtubka, kterou lesklé vábí jak straku (živoucí evoluční důkaz).

  3. oldwomen napsal:

    Bára je neskutečný závislák. A pomstychtivej. Nemohu jí všude brát s sebou. Při návratu odněkud, kde jsem mohla já a jen já sama, pokaždé louže mezi dveřmi. To v lepším případě. Většinou následuje ještě něco dalšího rozžvejkanýho a rozcupovanýho. EKonomická ztráta nulová, ale grrr, kdo to má furt uklízet.
    Ale záchvaty psí lásky ve chvíli, kdy je nečekám, klika, že musím mít na blízko brejle. Některá zranění by se hodně špatně vysvětlovala.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s