Vy psí sirotečci

Jezevčice všudypřítomná střela neřízená Bára hyperaktivní a uštěkaná mi dělá z kabiny traktoru značky Peugot chlív blátivý. Při putování po stepních cestách je mi to celkem fuk. Sama jsem při těchto příležitostech zdatným přinašečem čehokoli, co ulpí na podrážkách pracovních bot a ošoupe se o pedály. Když vím, že mne čeká cesta do civilizace, debordelizuju auto. Povysávám zbytky šrotu a jehličí a vápna a cementu a tak podobně z nákladového prostoru, suchou pěnou vydrbu sedadla (a modlím se, abych uhlídala Báru), vysavač schroustne omrvinky bramborových chipsů a psích piškotků ze záhybů krytu řadící páky i z pod ruční brzdy, zmizí vylínané psí chloupky ze stropního filcu, nebo co to je tam nalepený. Okena zlikviduje stopy psího jazyku na vnitřní straně skel. Občas se i palubní deska dočká olíznutí hadrem namočeným v nějakém pachy pohlcujícím renovátoru plastů.

Auto z vnější strany před těmito cestami nemyji. Všimla jsem si, že velkoměstští řidiči se zahnojeného traktoru štítí a urychleně si vybavují, jak že je to s tou bezpečnou vzdáleností.

Odvezla a uklidila jsem fůrku mrvy, zatlačila vozík k chlévu a zacouvala do průjezdu. Ráno mne čeká cesta do Brna.  Budu konverzovat na téma hladce a obrace a ano, děkuji, laskonku k presu s mlíčkem samozřejmě neodmítnu, ne, svařák bohužel, I am driver. Proběhnu trh na Zelňáku, zahýřím masovým burkem. Velké těšení i očekávání se mi honilo hlavou při vybírání vysavačového příslušenství z kapsáře.

„Vy moji psí sirotečkové. Vona vás tu nechala samotný. Hned to bude, vy nebozí psí sirotečkové. Jen se zuju a bude piškotek pro psí sirotečky…“

„Dáš si kafe?“

„Ty si  d o m a? A kde máš auto?“ Manželův hlas se láme z údivu do zděšení.

„Ve dvoře. Ráno jedu do Brna.“

„Nerozmyslilas sis to.“ Rezignovaný smutek a ztělesněná výčitka.

Výlet jsem si užila. Občerstvila jsem tělo i duši. Vyhnala jsem z hlavy pseudoprobémy a nimravé křivdičky. Při řízení si vygruntovala v hlavě.

„Čoveče, muži, cesta v pohodě až do Vyškova. Jak vyjedeš na Drahany, tak mrznoucí mrholení, poledovice, hnus fijalovej. A zpátky to samý, nepoznáš jestli je silnice mokrá a nebo klouzavá. A až do Vyškova v koloně. Mám vypálený voči, nějakej dobrák si zapomněl přepnout z dálkových a k předjíždění se neměl. Děs běs. Sem chtěla, za světla, zakecaly jsme se.“

Usrkávám čaj, nohy na stole, přehrávám si uplynulý den. Slyším, jak drahý, co nevystrčil za celý den nos ze dveří, skajpuje s tátou.

„No mrzne tu. Normálka náledí.“ Vyznívá to, jako kdyby bylo tak deset pod nulou a fičel severák skoro orkánově a obývali jsme skleněný vršek.

Potichoučku vstávám a koukám se z okna. Mlžná syrovina. Na displeji meteostanice plus dva.

Psí siroteček Richard hlasitě chrápe zanorovaný pod polštářem a psí sirotečka Bára pod křeslem soustředěně žvejká ukradenou kostičku z bůvolí kůže. Potichoučku. Aby si senila Richard s probuzením nevzpomněl.

Advertisements

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice Až já budu velká ...., povzdechy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 reakce na Vy psí sirotečci

  1. Witch napsal:

    jo, minulý pátek z Brna na vyškov jsme radši jeli po staré, protože na dálnici se to šíleně ploužilo. Tedy spíš stálo.Sobota ráno i noc byly dobré, neděle taky. Ale jak mužíček vrčel na některé řidiče, to bylo každou chvíli… Policajti říkají,, že lidi jezdí hlavně teď o adventu úplně běsně. je dobře, že jsete už v teplíčku – a ten nápad se zabláceným autem je vynikající. My jezdíme otřískanými a všichni taky dbají na bezpečnou vzdálenost 😉

    • oldwomen napsal:

      Taky jsem jela po staré. Pokaždé mne dostane socha Svobody na kruháči v Komořanech 🙂 . Jak tam stojí uprostřed polí. Seina a nebo Atlantik, moravské ornici zvlnění pluh fik. 🙂 Hm, kouká na rousínovskýho Jabůrka.tak asi spíš ta Seina. Napoleónská.
      Na otřískaný a zahnojený auto nedám dopustit. Jsem ráda, že bylo oboulované již „nové“. Neřeším další drobné provozní škrábance. Nejde o plech na plech. Spíš větev místo rydla, šutřík od sekačky odlítlý a tak.
      Těch pár kiláků z Brna do Vyškova bylo příšerných. Neviděla jsem. Cestu poslepu ještě naučenou nemám, je tam dost celkem ostrých zatáček. Světla v protisměru mi nevadily, ale ozářené zpětné zrcátko bylo jak laser.
      V Brně jsem zahýřila. Koupila jsem si třicet deka „jezerní“ pravé merino vlny na obří hřejivý šátek ala calaiský šál. Troška marnivosti neškodí. Vlna je áááááááách kráááásná a heboučká a tenounká a jemňounká a hřeje. Netušila jsem, jak moc takové skoro nitěné nic dovede hřát. Těším se, jak se zahalím 🙂
      Okouzlující a čarodějná – držte se v nadcházejích neradostných dnech.

  2. vonrammstein napsal:

    Ty dálkový, to je místní folklór, kterej se vyskytuje od hranice Vysočina/JČ až po jižní Moravu. Není to ojedinělej blbec, je to standard. Lhostejno, je-li za Váma, nebo v protisměru. Tenhle zvyk ze mě udělal nejsprostějšího řidiče v daných regionech.

    • oldwomen napsal:

      Jo, rozumím. Slovník klášterní chovanky je značně odlišný od toho, který mimoděk používám za volantem. Mám obavy, že občas by se rděl i verbíř barona von Trencka. Dozajista, zavřeni v pojízdné plechovce, si vulgaritami neulevujeme jen my dva. Za dálkový v koloně bych lámala v kole, rvala provinilce kleštěmi, nechala jej klusat ve španělských botách, zbytky jeho ostatků pak hodila na pranýř a nechala je roztahat kočkama a ožrat potkanama. A to jsem ještě vlídná a milosrdná.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s