Další smíchovská šmodrchací sobota

Jízdní řád českých drah, konkurence nekonkurence, není ani omylem v souladu s rozvrhem hodin VSUŘ. Tento semestr jsem tedy ranním rušivým elementem. Drze se vetřu do učebny, která je právě otevřena, nebo nemá na venkovní straně dveří kouli, v půli povídání i tvoření. Sice klepu a omluvám se, že jen dva prstíčky a jen co se ohřeju a kafe vypiju, hned zase půjdu, ale vím, že kecám a lektor taky to ví taky a ke kouřícímu hrnku si vybaluji vlastní práci, samo, že je to úplně jiné řemeslo, než se učí tam, co právě ruším. A chválím práci a krásu řemesla, ke kterému jsem se právě vetřela a pýřím se, když je chváleno to, ve kterém se budu v další hodině a v jiné učebně a jiným lektorem zdokonalována. A nejsem zdaleka sama. Řemeslné dovednosti se  nutně prolínají, když má jedna NÁPAD, tak potřebuje trošku od toho a trošku od támhle toho a ještě tohle a jak vono se to asi, aha takhle, ne, takhle ne, možná že asi, zpátky na stromy, a jó, ukaž jak to děláš?, téda, takhle!.

Původně jsem letos chtěla tkát na kartonu, jen tak pro radost, malé gobelínky plné úmyslných porušení tkalcovských pravidel i utajeného procvičení nenápadných fint. Hned následující hodina je paličkovací. Tu další paličkovací – viz jízdní řád českých drah.

Sobotní ráno tento semestr začínají u „mé“ lektorky tkadlenky, které touží po štemplu, že umí tkát. Druhá přednáška je také tkací, ale ulétavací a řemeslo škádlící. Třetí a čtvrtá (sto padesáti minutová )hodina je paličkovací. Tak jak u tkadlenek. Napřed práce, potom zábava. Praví rozvrh hodin. Ale šedivá je teorie a strom života se zelení. Druhá hodina se stala přechodovou. Tkadlenky dodělávají rozdělané a předčasně přišlé krajkářky vybalují herdule a všechny dohromady si sypeme popel na hlavu, že jsme doma nestihly udělat ani fň a že je to děsný, jak jsme nemožný a jaká je to paráda, že v tom nelítám sama, nelítáme samy.

Šálu v barvách hadru na podlahu jsem do tkalcovskokrajkářské učebny přinášela již po ženských řečech a rozhodnutí, že i dlouhý cíp MUSÍ být rovný.  Měla jsem už plnou hlavu rákosí a ryb a rusalek a vůbec toho všeho vodního a podvodního, co chci do krajky zapaličkovat a taky asi ještě i kousek dozatkat. Polekala jsem se, když se ke mne vrhly kolegyně tkadlenky s výkřiky: Kanafas! Kanafas! Já to poznala, to je kanafasová vazba! Bránila jsem že, že ne-e-e-e, že je to plátno a že je z obyčejných moulinek a na paráda na kratším konci je z osnovních nití, ale marně. Tkadlenky tančily kanafasové kolečko.

Poslouchaly jsme povídání o plátnových vazbách a kanafasu a kelimu a stejnosti osnovy a útku a co se stane, když osnov není stejná jako útek, a šmodrchaly a kreslily jsme si každá to své rozdělané a nebo si připravovaly další dílo. Pozitivně jsme nabíjely jedna druhou. Paní lektorka se nám mezi odbornou řečí úplně obyčejně žensky přiznala, že je už unavená a že příští semestr si musí ubrat přednášek, protože již cítí věk a ačkoliv jí pobyt mezi žákyněmi staršími a pokročilými dělá dobře a je to práce radostná, přeci jen rodné číslo hovoří jasně, i když fyzický věk si ani jedna nepřipouštíme a mentálně jsme stále děvčata. Vyslovila za nás nahlas, proč si protahujeme kurzy o další a další a ještě další semestr a když už se nedá jinak, protože už fakt máme podepsané indexy ve všech kolonkách, proč si vymýšlíme důvody proč se musíme po odborným dohledem zdokonalit ještě v tomhle…

… protože přízemí domu U kašpara je duševní občerstvovnou.

Reklamy

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice šmodrchání. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 reakce na Další smíchovská šmodrchací sobota

  1. A já husa studovala práva. Dodnes to nechápu. Jak já bych byla pozorná, kdyby mi někdo vyprávěl o kanafasu a krajkách. Ale je fakt, že z mé kreativity by některým profesorkám připadalo, že jsou ještě starší 🙂

    • oldwomen napsal:

      🙂 já se s tu svou elektrikou taky totálně minula povoláním i povalováním.
      Neboj, zapadla bys. Rodné číslo je pomluvou u každé jedné (i jednoho) z nás.
      PS. Pokud nebudou padat trakaře, či se nebude zrovna konat apokalypsa a nebo jiný konec světa, tak v sobotu jedu na kafe ke Třem ocáskům. 🙂 Rozhodla jsem se.
      PPS. Ježíšků není nikdy dost 🙂

      • Witch napsal:

        Není, OW. Opravdu není. Byla jsem v v sobotu Brně ve Slovanu a jako v Jiříkově vidění. Ráda viděna, objímaná, hýčkaná. Zítřkem mi ale Ježíšek končí. Bude to spíš vystoupení na počest… Promoci zvládnu, protože tam na mne bude koukat i maminka a tohle si moc přála. Slavnostní oběd behemejako její kar. Chci to, protože by to právě tak chtěla. Odešla tak, jak si přála-mezi lidmi, tiše, jako když foukne. Možná nechtěla, abychom si ji z nemocnice převezli k sobě, ona všechno sama a bez pomoci, žejo. Zavřela oči, když mi bylo nejlíp…

  2. jolana88 napsal:

    chce to tlustší indexy 🙂 pustá závist .. rychle by objevily, že nemám ťucha, která bije – ale občerstvovna láká

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s