Netušila jsem, jak snadné je bez vlastnictví správného klíče, otevřít auto

Skladovací prostory nemám nafukovací, hlavní mechanizací v hospodářství jsou moje ruce. Protože rostlináři jsou kluci a kluci mají rádi velké hračky a rádi hledí na obrovské výsledky své práce, zmizely z velkostatků vazače malých balíků a vystřídaly je stroje plivající na poli slámu i seno v balících rozměrů obřích a hmotnosti tfujtajxl velké. Jezdím si dokupovat chybějící slámu i seno k chovateli oveček a majiteli celkem slušné výměry pozemků v chráněné krajinné oblasti k tomu. Vím jistě, že krmivo i podestýlku dávám zvířatům čistou. Sedlák krmí a podestýlá tím samým.  Přijedu ke stodole, nakladač zvedne pěkně utažený válec suché traviny, přívěsný vozík zaúpí a zadek traktoroauta pod tíhou oje viditelně poklesne. Zkoušela jsem to. Ani ve dvou naložený vozík nejsme schopni zatlačit. Sama ani omylem. Vjedu tedy i se svým samohybem do dvora a týden, než odkrmím, abych s vozíkem vůbec mohla pohnout, jsem prakticky imobilní. Žádný trajdání po Stepi. Žádný vejletování do kopců nad Stepí, o krajích vinorodých za kopci ani nemluvě. Dost ses narajzovala, doma budeš sedět.

Přišel čas první letošní cesty pro slámu. Bára zaujala místo velitele vozu, já si poslušně sedla na šoférské místo a vyrazily jsme. Svítání dělalo na nebi dramatické efekty a slibovalo slunečný pozdně podzimní den. Bára chvíli dřímala stočená na sedadle, chvíli hrozila káňatům a poštolkám číhajícím na holých stromech podél cesty na polní myši, občas zasněně pohlédla k horám daleko na obzoru. Jezevčice miluje výlety. Plus se rozhodla, že jsem nerozumný dvounožec a musí mne na každém kroku hlídat a nepouštět mne z neviditelného vodítka. Pěkně na krátko mne drží. Symbiont psí.

Chvíli jsme na sedláka čekaly. Bára propátrávala neznámý prostor, já si fotila svítání za balíky materiálu na eko peletky. Ach jo, bývávala to tu obrovská drůbežárna a malý prasečák. Je tu výrobna peletek, autoopravna pro náklaďáky a vrakoviště kontejnerů, jednu halu má pronajatou sedlák na krytý stoh.

První hranatý balík byl napíchnut na nakladači a sunul se k vozíku. Ještě dva a jedem.  Přivolala jsem jezevčíka a zavřela ho v kabině auta. Tak jako pokaždé. Klíčky v zapalování. Tak jako pokaždé. Bára se postavila na své místo a přes okno mi nadávala. Tak jako pokaždé. Pak přeběhla na místo řidiče a roznadávala se víc. Tak jako pokaždé, když z bezpečnostních důvodů musí být na chvíli zavřená. A někdy tehdy se to stalo. Packou zamáčkla čudlík ve dveřích řidiče a centrální zámek zafungoval bezchybně. V autě s pečlivě zavřenými okny bylo vše. Mobil, doklady, bunda, jediné klíče od auta, klíče od domu, peníze, nadávající jezevčík. Průser jak vrata. Spíš ještě o pár vousů větší.

Sedlák ukazoval Báře, jak má vzít čudl do zubů a vytáhnout, Bára jazykem na skle pečlivě následovala sedlákův prst…

… a to bylo tak nějak, kromě dalšího přívalu psích výčitek, vše.

Šli jsme do servisu v protější hale. Jo, jen doděláme a podíváme se. Sedlák odhrnoval gumu u skla řidiče, že někde tady drátem, ale neví kde a jak. Ubezpečila jsem jej, že ani já auta běžně nekradu a neznám tyhle věci, jak se na lopatě péci.

Přišel starý fachman a hrnul se k oknu řidiče, že guma a drát, a sakra, tohle neznám. Drbal se na hlavě a přemýšlel kudy tudy na centrál. Mladý automechanik se přiloudal se svazkem klíčů. Šel ke dveřím spolujezdce. Bára lítala po kabině jak kulový blesk a nevěděla na kterou stranu dřív štěkat. Pasoval hned první klíč. Jako by byl můj vlastní. Osvobozená jezevčice opacičkovala všechna dostupná kolena a stehna a zasprintovala pár vítězných koleček.

Co se stalo jednou, může se kdykoli opakovat. Když je Bára v autě, musím mít klíčky v kapse. Ale stejně. Ukrást auto je jednodušší a rychlejší než ukrojit namazat chleba. Nemohu se zbavit pocitu, že to není zcela v pořádku.

Pár fotosů z ranního dobrodrůža:

IMAG1876 IMAG1857 IMAG1861 IMAG1863 IMAG1869 IMAG1874

Reklamy

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice Až já budu velká ...., Bára. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

8 reakcí na Netušila jsem, jak snadné je bez vlastnictví správného klíče, otevřít auto

  1. Kutil napsal:

    Dvě základní pravidla řidiče: Jezdí se vpravo a při opuštění vozidla klíčky vždy (!) u sebe. První pravidlo lze občas porušit, druhé nikdy. Nechat puštěný motor a vystoupit je pak jen obyčejná frajeřina a dobře každému tak…
    Ale vážněji – včera kolegyně přišla z fitka, a že prý klíčkem od své skříňky omylem otevřela tu vedlejší (a málem jí kleplo, protože byla prázdná, její věci byly fuč). Se nedivím, že to fitko nabízí slevy…

  2. Maruna P napsal:

    Tak musíte být zmítána protichůdnými pocity jak ta korouhvička. Radost z toho, že to otevřít šlo, rozmrzelost, že až tak lehce. Jo, ty balíky jsou problém. U nás naštěstí existují takoví „troškaři“, že novou mechanizaci ještě nemají, furt dokola opravují ty staré křápy, takže je k mání seno i sláma v malých balících. Zvláště „malá“ sláma je dobrá, dá se z toho ovečkám vytvořit koutek nebo hodně zvýšený práh do otevřených dveří, aby netáhlo. Protože je máme na zahradě, kam jdu jednou za den, tak je nikdy nezavíráme. U nás není taková zima a ony jdou rády ven.

  3. oldwomen napsal:

    No jo, jenže když jezdíte po poli a nebo v prakticky uzavřeném objektu, tak je to druhé pravidlo značně rozvolněné a první je modifikováno na „jezdí se tam, kde je míň děr“ 🙂
    Poslední malý lis „umřel“ předloni. Brečím za balíčky slámy i sena. Ó, to byla radost. To se odhadovala roční spotřeba. Ó, jak hospodárné. Vím, že kulatý balík sena mám na deset až třináct krmných dní. Podle toho, jak je utažen a podle toho, jakou slámou zrovna podestýlám. Pšeničnou. Jenže některý balík je lahůdkový a některý užitkový. Nechápu. Na lidský pohled, pohmat i očuchání je to všechno stejné.
    Jj, jak jedu s Bárou, tak při opuštění auta mnou, opouštějí auto i klíče. Jednou stačilo.

  4. jolana88 napsal:

    další iluze v .. vniveč … že např. v bazenu v Magoříně byly skříňky proházeny (dámy a pánové) – „šetří se, pani“..mně nenadchlo, ale auto tam neparkujou.. žila jsem v domnění, že od aféry škodotenisáků byl učiněn krok vpřed

  5. Markéta napsal:

    Milá stepní ženo,
    doufám, že už balíš herduli. Těším se, že si třeba někde kolem krajek řekneme „hezký poledne“.
    Žena z Kančích hor

  6. oldwomen napsal:

    Markéto, balím herduli malou, paliček hromadu, špendlíků jen lehce, bavlnky ještě nevím, ale rozhodně kreslící papíry a pastelky a tak podobně čmáravě, protože s sebou vezu rozdělanou šálu. Potřebuji ženský pohled a soud, jak s druhým, podstatně delším cancourem. Jestli rovně, a nebo, protože je plánován jako přehazovací a krásným starým perleťovým knoflíkem proti sklouznutí na rameni jištěný už s tím počítat a rovnou dělat krajku do oblouku. A zítřkem pro tento semestr končím, v lednu si netroufám, kozí břicha hrozí povánoční explozí. Leda stihly všechny slehnout do 18.1.
    Ale i přes kyselé ksichty robátek plánuji i pár sobot v letním semestru. Tvořivý týden v domě U kašpara a ani v Poniklé časově nezvládám.
    Jsem ostuda. Napřed hurá akce „pracovna – dožia jsem se jí“, do toho brigoška jablečná moribundusem zákeřným opepřená, a když už jsem došla klidu a sedla k povinné perverzně navržené obtahovačce v dírkové půdici, tak duševní klid ten tam pro ouředního šimla krmení. Takže za dva měsíce pauzy hotového nemám docela nic.
    Nestihneme třeba i rychlý kafe?

  7. Markéta napsal:

    Já myslím, že jóóó! Tedy podle toho v kolik dorazíš. Já se budu trápit u pletení od devíti do dvanácti, ale musím se přiznat, že pobyt v téhle učebně mě zmáhá a mírně otravuje a tak ráda prchnu dřív do vedlejších místností na „konzultace“. Po dvanácté musím vyrazit křepkým krokem chasníka Třasoně na oběd k rodičům. Už jsem slíbila…
    Jsem zvědavá na šálu a na pokec o důležitosti paličkování pro zdraví každé ženy stepní i kančí…

    • oldwomen napsal:

      Na Hlavním jsem, dle IDOS v 8:53, na Holečkové tím pádem plus mínus v půl desáté. Takže zase zaťukám. Čistě teoreticky bych měla šmodrchat do půl páté, ale budu to muset zapíchnout dřív, taky zaúřadoval rodič. Znáš to. Já jsem na Roztylech přespávám, ty jsi na Smíchově a jen na otočku, to je skvělé, dáme rande … v Roztylech, aby ti líp utekl čas do odjezdu vlaku. Poslední vhodný vlak mi jede ve čtvrt na osm. To si kafem od maminky spálím pysk 😦 a zase budu za nevděčné dítko, co nechce společně trávit čas. Rodinný folklór.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s