Srub

Stavím šiji srub

Osobně nesouhlasím se šitím patchworkových dek, polštářů…. čehokoli z nových materiálů. I když nabídka speciálních látek je TAK lákavá. Přijde mi hříšné rozstříhat novou metráž dekorační látky a sešít z ní další dekoračku.  Nehledě k tomu, že je to i jisté zpronevěření se tradici. Tato technika vznikla v době nouze ve snaze „mít za málo peněz co nejvíc muziky“.  O historii vzniku někdy příště.

Technika SRUB je ideální pro pečlivky a chvátalky.  Základní čtverec se šije z úzkých proužků látek, kterými se obšívá středový čtvereček.

IMAG1853

Protože následující čtverec bude „solitér“, opět jsem porušila tradici a obšívaný střed je velký – dvanáct krát dvanáct centimetrů. Pruhy jsou tři centimetry široké i s přídavkem na švy. Postup šití je zřejmý z následujících fotek. Na první je rubová strana práce, švy jsou sežehleny stejným směrem.

IMAG1856

Druhá fotka je lícová. U techniky SRUB je důležité dodržet stejnou šířku proužků, zde dva centimetry, a rovné švy.

IMAG1854

Dále je standardní ladit k sobě světlé a tmavé odstíny. Při sezazování jednotlivých, zpravidla stejných čtverců se pak sešívají tmavé strany k sobě a tvoří další vzorování pokrývky.

Reklamy

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice ekošílení, jak to vidím. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 reakcí na Srub

  1. Vladka napsal:

    Patchwork je určitě zajímavá technika a v tom smyslu, co popisuješ, i užitečná. Osobně jsem mu nikdy nepřišla na chuť. Na druhou stranu ale existuje patchwork povýšený na fiber art nebo quilt, tak na to se ráda podívám. Zase by se tím ale stěží někdo přikrýval nebo si strkal pod sedínku. Takže, jak pravíš, držet se původního smyslu má smysl. Rozstříhat nový kus látky na kousíčky a skládat z nich jiný kus látky mi připadá také poněkud od věci. Ale patchworkářky své šití milují a jsou na něj hrdé. Myslím že právem. Asi jako já na svou trošičku propletených nití, které vlastně také obecně ničemu zvlášť užitečnému neslouží. Jen mi uklidňují mysl, vyplňují smysluplně čas a snad někdy někomu udělají radost.
    Hezký předvánoční čas!

  2. jediné splnitelné kriterium, které splňuju – chvátalka, hr a honem, jak bude vypadat výsledek
    jinak sdílím tvůj názor ohledně rozstříhávání nové látky na pididílky a následné sešívání k sobě….ale zas, kdo umí…je to nádhera…

  3. oldwomen napsal:

    Ano, klobouk dolů před trpělivostí a zručností a óch-ách-jé-jů sešívaček látkových „puzle“. A ještě hluboký hlavysklon před precizností prošití a množstvím vzorů, kterými se pokrývky prošívají.
    Jak se znám, tak velice pochybuji, že si patchwork přehodím do jiné škatulky než je ta, ve které u mne již řadu let bydlí – „luxus z odpadu“.

  4. jolana88 napsal:

    pošaškovala jsem si s pravítkem u monitoru (pokud máte hlásič stažených obrázků, to taky já).. je to fajný, fakt… ÁÁLE nic pro mě. skončila bych u nastříhání (středu). Zůstane ze mě zarytá obdivovatelka. Netušila jsem, že si materiál dokonce nově kupují – njn – v tomhle jsem za dinoušema..

  5. Maruna P napsal:

    Malý hlásek za „rozmařilé“ patchworkáře. Jsem začátečník, ale docela mně to chytilo. Látky si kupuji, protože jsem mnohé zbytky vyhodila a stejně to nebyla jednotná bavlněná kvalita, moc uměliny. Mně na tom chytila ta geometrie, která byla mou vášní i částečně i povoláním. Vezmu si fotku nějakého vzoru, co se mi líbí a vytvořím si sama ten postup – jak velké to musím řezat, aby nakonec vznikla ta velikost, jaká se mi hodí. Baví mně pracovat s tím pravítkem a řezákem a šít a hlídat si každý milimetr. Moc mně to uklidňuje. Výsledky nejsou profesionální, ale tak skoro. Kdysi jsem šila dětské oděvy – bundy a oteplovačky, sobě sukně a halenky, to dnes nemá smysl, Až ušiju všechna opravdu potřebná prostírání, přehozy a polštáře pro sebe, tak s tím třeba taky přestanu:-)

    • oldwomen napsal:

      Mně se líbí hra s trojúhelníčky a obdélníčky. Jak babička nutila pro pírko skákat přes plot, tak já skákala pro jakýkoli bavlněný či lněný hadřík. Vlny, pravda, byl v odpadovém textilu krutý nedostatek. A je stále. Je pravda, že jsem syslila s vizí koberců hadráků. Pak jsem potřebovala honem rychle něco originálního na přehoz na dětskou postel – a byla jsem chycena.
      A tak teď likviduji nasyslenou hromadu (dneska nabobtnala o froté dvojprostěradlo a pár trik).
      🙂 asi bych, kdybych neměla tu haldu, dokupovala spodní tkaninu na deky. Rouno (v krajích štěnětem sežvejkané deky) mi už také došlo, tak na další přehozy (jen domů potřebuji ještě minimálně tři obří, klasicky vzorované) budu dokupovat. Stále stříhám nůžkami. Přiznávám, že po řezacím kolečku a počmáranou podložku na snazší řezání přesně do úhlu stůňu celkem dlouho. Ale říkám si, že šiju tak málo, že se mi to ani neoplatí pořizovat si.
      Navíc, jak jsem zjistila, že hadrákové jdou i válecí polštáře a venkovní podsedáky…
      … patchwork asi zůstane okrajovým kreativním řáděním.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s