Není nad psí pohodlí

Doprošila jsem „deku s jelenem“. Zavěšení na lištu jsem vyřešila jednoduše. Vlastně geniálně. Je pět camprlíků na liště, krajní jsou podstatně vzdálenější, než je délka závěsu. Tak jsem si zopakovala ruční práce z třetí třídy základní školy a na horní kraj „deky“ jsem přišila pět velkých knoflíků na líci s pěti knoflíky malými na rubu. To proto, aby se knoflíky velké netrhaly i s látkou a rounem. Protože gravitace je potvora, nehledě k tomu, že k nechtěné trhací zkoušce po zatížení tahem může snadno dojít.

Podařilo se mi vytvořit bezva teplý štrikovací a čtecí kout. Taky dřímací. Připadám si jako medvědi v pohádce o Marušce. Znáte to: „kdopak to jedl z mé mističky, kdopak to ležel v mé postýlce…“ Já jsem medvědí rodina. Bára a Richard si uzurpovali roli Marušky. A taky moje kanapíčko a polštáře na něm a tak vůbec a podobně.

Až nebudu vědět co by, nahradím smyčky z prádelní šňůry, které drží deku za knoflíky na caplících tkanými, nejspíš karetkovanými, tkalouny. IMAG1850 IMAG1846 IMAG1849Doplnění, kterak že to na liště drží… včetně důkazu, že Richard je starý rozkošník milující TEPLO:

IMAG1851 IMAG1852

 

 

Viz černý flek vyčuhující z rozhrabaného (Bářino dílo) přehozu – to jsou zadní psí běhy. Již od štěněcího věku se Richard dovede zastlat do postele tak, že neporuší uhlazený povrch. Na rozdíl od Báry, která si kolem sebe tvoří kruhovou hradbu a spí uprostřed stočená do klubíčka.

Advertisements

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice Až já budu velká ...., jak to vidím, povzdechy, šmodrchání. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

11 reakcí na Není nad psí pohodlí

  1. Maruna P napsal:

    Krásné. Celé to k sobě pěkně ladí. Chtělo to jen detailní záběr řešení s těmi knoflíky a tak, pro méně chápavé:-) a jako inspiraci.

    • oldwomen napsal:

      doplněno v příspěvku

      • Maruna P napsal:

        Díky. Je to ještě vychytanější, než jsem si představovala.

        • oldwomen napsal:

          Pracovna je mrňavý pokoj. Šetřím každým centimetrem. Ty dřevěný camprlíky, co slouží zároveň i jako věšáčky na něco lehkého, co musím mít stále po ruce, maskují celkem bytelný šrouby, který ve hmoždince…..
          A přikrývka použitá jako zateplující podklad prostě nemůže být delší, než je dospělé lůžko. Toto jsem si neuvědomila, když jsem čmárala na liště, že tady díra a tady díra…
          Jiné řešení, než poutka, už nešlo. Převrtat lištu… ó. tak velký průšvih si manžel vyrobit nestačil 🙂

  2. to je bomba nápad, nejen že to zútulní, ale ještě izoluje, chrání omítku a navozuje pocit „teplo domova“
    a přitom, pamatuju si, že babička měla zavěšené deky kolem každého sedacího místa….

    • oldwomen napsal:

      Teplo domova – nevím…
      …, ale je fakt, že od zdi nezebe. Tahle vede do sousedova průjezdu. Takže je vlastně venkovní obvodová. Nezdálo se to, ale jak přituhlo, byl chlad z ní vanoucí citelný.
      Bylo mi líto vyhodit obryzanou pokrývku a odstřižků a starých textilií mám nasysleno oujé, tak jsem to dala dohromady. Hm, ještě křeslo a přehoz – a pak už další recyklát jde do světa. Čti: „nezůstává v hadrárně“.

  3. Věra napsal:

    Geniální řešení, užitečné a ještě pěkné na pohled. Moc se mi líbí, uvažuji, že se budu inspirovat. Všimla jsem si, že máme úplně stejnou Veritasku. Hadrů a různých odstřižků mám také nysyslený plný pytel v komoře. Uvidíme… ale líbí se mi to fakt moc.

    • oldwomen napsal:

      Věro, syslila jsem několik let. Další patchwork už by měl být učebnicový srub.
      🙂 stejně mne nejvíc baví hra s trojúhelníčky. Přiznávám se, že jich mám plnou krabici a těším se, jak si je budu skládat do tradičních čtverců…… příští rok. Tedy zimu.
      Zatím si oblékám pracovnu a opakuji si rovné švy a vůbec krejčovskou abecedu. Nešila jsem snad patnáct let.

  4. jolana88 napsal:

    teď se prošívá ve čtvrté – vím to, minulý týden byl domácí úkol 🙂 paňučitelce jsem byla ukázat, kam který knoflík přijde.. já myslela, že takhle šííju už jen já (záchvěvy vzpomínek) vypadá to suprově. u nás je hlavní zašívačka číča – cokoli, kdekoli je zaručeně JEjí pelíšek .. zvl. moje deka

    • oldwomen napsal:

      Dneska si ochořelý manžel pochvaloval, jak je Bára hodná a tiše mu zahřívá bok, že si konečně vzpomněla, kde má pravého pána. Soustředěně mu žvejkala deku, tichá jak pěna. Tuze vzácnou potící deku…
      Dík za pochvalu. Hlavně je to funkční 🙂 „hadr“.

      • Bavor V. napsal:

        Co se šití týče, jde to mimo mne, ale zvířecí schopnost „zabavit“ kdejaký výtvor, znám také dobře. Ať udělám jakoukoli poličku, vždy první, kdo ji vyzkouší, je některá z koček, případně – je-li to v dosahu – i pes.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s