Kostlivci skříňoví i koutoví

Název jsem ukradla z blogu „Děděčkova zahrada“. Autorka má jednu rubriku pojmenovanou „Sysel a kostlivci“. Člověka – ženskou vždycky potěší, že v boji se zbylými a uschovanými klubíčky na-pak a může-se-hodit, případně krásnej-matroš-to-rozpářu-a-přepletu(přešiju, jinak zašmodrchám) není sám a že ani není osamocen v zoufání si nad kopicí rozpleteného, rozešitého, nezašitého, nedodělaného.
Budu se opakovat, ale z pracovny, která také ještě není zcela hotová, že jo drahoušku, kdepak jsou slíbená šuplata pod postel s spodní police v knihovně a dodělané dveře do nikam…? a taky topení!?! jsem nadšena. Vše holčičí řemeslné a nasyslené mám na jedné kopici. Ne snad, že bych byla zaplavována kdovíjakými libými pocity, ale nám radost, že už nikde po domě nevykukují zpoza rohů a nepadají z vršků skříní krabice a igelitky a košíky s čímsi textilním a že podlahy i sedací a lehací plochy jsou špendlíků a jehel prosté.
Těší mne, že haldy dostávají jakési logické uspořádání a z chaosu pracovny se zpět do domu vrací dokončení kostlivci. I když zatím jsou to jen ti z rodu „chybí knoflík“ a „praskl šev“, případně „chce to zkrátit/založit“. Nemohu si nevšimnout poklesu hadrové hromady a ani optického zvýšení místnosti, protože zmizely čtyři pytle molitanové drtě narvané do prostoru mezi vrškem příborníku a stropem. Hm, nezmizely. Přemiklíkovaly se do sypků polštáře zazáďáka obrovitého a bucánků obecných gaučových i křeslových. Sice, kdyby byly soustředěny na jednom místě, zabírají podstatně více prostoru, ale estetičtěji a malebněji.
Trošku kysele zjišťuji, že židle vytažené z kotelny jsou štěněcími zoubky zasaženy víc, než se původně jevilo. Na funkci to vliv nemá, ale na jaře budou potřebovat pohladit rašplí i šmrirglem a postrašit asi Balakrylem. Ale oblečení hadrákové již mají a navíc vyšla osnova i prostěradlové a tričkové cancoury na polštářek do, taky štěnětem zasaženého, ratanového křesla. Takže spokojenost. Pár kostlivců je zase obaleno svalovinou a vráceno do víru všedního žití.
IMAG1691

IMAG1692

IMAG1698

IMAG1690

Advertisements

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice jak to vidím. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

19 reakcí na Kostlivci skříňoví i koutoví

  1. oldwomen napsal:

    Celkem psina – co hadrák, to originál. A stejně je to nerozdělitelná soupravička 🙂

  2. jolana88 napsal:

    a kucí od Marzotta zíraj´ 😉 v podstatě „bydlíme“ na zemi, takže polštáře, koberečky atp. oceňuju … a joo – ladí naprosto dokonale

  3. Witch napsal:

    Nádhera!!!

  4. Sedmi napsal:

    tuhle zručnost opravdu obdivuju… já jsem příšerně levá…

  5. zarox21 napsal:

    Tak o tom sním. Jednou budu žít někde v horách a tam se věnovat ručním pracem. Jenže asi to zůstane navěky jen u té myšlenky ….

    • oldwomen napsal:

      Ale věnovat se rukodělnému řemeslu můžete i v paneláku uprostřed megapole. Je to dokonce i lepší. Nemáte problém s odbytem. Kolovraty, stavy, šicí stroje – vše se dělá i ve skládacím a do skříně zašupovacím provedení. Většina stolních stavů jde pověsit na zeď i s rozdělanou prací. Navíc se spousta šmodrchání nechá dělat jen na laťkovém rámu – tapiserie, malé kelimy, krosienky, rozměrnější výšivky. Paličkovat, drátovat, filcovat, modelovat z hlíny a nebo FIMO hmoty či vizovického těsta, skládat patchworkové čtverce můžete u běžného stolu, stejně tak kudlama řezbařit 🙂 nebo motat košíky z papíru či pedigu; vyšívat, háčkovat, plést, frivolitkovat lze kromě křesla či židle i v posteli, stejně tak pak ručně zdobně prošívat hotové deky. Jen sestavování patchworkových čtverců do větších ploch a pak jejich stehování na rouno a podkladovou tkaninu musíte buď na óbrstole a nebo, nejčastěji, na podlaze.
      Takže pokud jde o ruční práce -stačí si jen vybrat kterou a začít.
      Žití v horách – romantický sen. I pro mne nesplnitelný.

      • zarox21 napsal:

        Jéje a to všechno umíte? Já jsem kdysi dost šila a taky jsem se učila tkát, i když jen tak na blind rámu, ale když přijdu z práce, sotva navařím a už se mi do ničeho nechce… Tak čtu, koukám na filmy a vlastně jen konzumuju, co vytvořili jiní. Budu to muset změnit. 🙂 Dík za inspiraci.

        • oldwomen napsal:

          Proboha, neumím.
          Se šitím se peru. Cizímu bych nešila určitě, nevěřím si. A na sebe sem tam něco, ale je to celkem dřina se sukněmi a vůbec se vším, co je třeba při šití zkoušet a upravovat na těle. Sama sobě na sobě si…. .
          Tkaní – mám jednolistý stav o šířce hřebene 60cm, tak technika je jasná. Plátnová vazba stokrát jinak. Na kartonu či rámu „dávám“ ještě ryps a nějaký ten řetízek. Rozhodně bych o sobě netvrdila, že jsem tkadlena. Plus mám řeben jeden jediný, 7,5 dpi. Ale pilně šetřím na druhý tentýž a ještě pilněji na páry hustějších. To co mám je na silnou vlnu a hardáky dobrý, ale bavlněnou tkaninu už mám hodně řídkou a do lnu se raději ani nepouštím.
          Vyšívání – cokoli, čímkoli na čemkoli.
          Pletení – neumím anglické oko, tak žebrové vzory ne, krajkové jen v sebeobraně. Copy, křížené oči, vyplétané vzory, dutinky, rukavice, fusekle… neomezuje mne ani střih ani počet jehlic.
          Háčkování – neomezuje mne ani technika a ani rozměr.
          Drátování – hrnec jo, šperk ne.
          Předení – kolovrat je na seznamu, tak jen drobet jak husopaska na vřetánku.
          ————————-
          Tuze ráda bych se naučila zapjastky, krosienky.
          Lákaly mne frivolitky a síťovací jehla, ale jak jsem zkrotila paličky, tak frivolitkový člunek se mi jeví nedůležitým.
          Na řezbářství nemám. Ale strašně ráda bych zkusila lipovou či topolovou zadělávací mísu nebo korýtko. Poslední pokus skončil blbě. Byl u nás na byt a stravu čeledín. Chtěla jsem po něm, ať uklidí dřevo na dvoře a pořeže ho. Zanedbala jsem jak instruktáž, tak kontrolu. První, co ten magor rozštípal byly dva roky sušené lipové špalky. Grrrrrrrrr, Tohle ještě přežil. Pak pohár trpělivosti přetekl a letěl. Nikdy bych do sebe neřekla, že dokážu být TAK energická a důrazná.
          Vizovické bych také tuze ráda. Moc se mi líbí. Ale skončila jsem u ježků a strohých adventních svícínků.
          Jo a taky s tenerifkou bych se ráda posunula od origoš nitěných knoflíků trošku dál a výš.

          • zarox21 napsal:

            Tedy vy jste úplná studnice technik! Já si jako městský člověk kupuju časopisy o venkově a tam občas narazím na věci jako je modrotisk, košíkářství, pletení pomlázek, domácí vaření mýdla … a to mě všechno hrozně zajímá, ale asi jen teoreticky, protože kdybych se do toho chtěla pustit, musela bych na to mít dílnu, protože by mě možná i z „domu“ vyhodili ;-). Můj hlavní problém je, že bych si to všechno nejprve potřebovala vyzkoušet, zjistit jak moc jsem na to levá nebo pravá 🙂 a pak by se vidělo. Ale halt budu muset vydržet ještě těch pár let (možná i méně) než skončím v úřadě 🙂

  6. Vladka napsal:

    Hmmm!!! Tolik pěkného utkaného, ušitého, ušmodrchaného, jak ty říkáš. Komůrka se ti pěkně zútulňuje. Jenom nechápu, jak to všechno můžeš udržet jen v jejím nitru. Já jsem roztažená všude (i když komůrku mám taky). Občas mi někdo vynadá, když se zamotá do nití, ukopne palec o kolovrat apod., a pak zas mávnou odevzdaně rukou.

  7. oldwomen napsal:

    Vlaďko, je to fuška.Aktuálně likviduji „binec“ do patchworku. Zatím šiju čtverce a obdélníky. To je pohodička, vejdu se na stůl a žehlící prkno. Průšvih nastane, až při kompletaci a prostehovávání všech tří vrstev k prošití a olemování. Zjistila jsem, že i když dám židle na postel a vůbec „uvolním“ podlahu, tak mi to nepomůže. Volné místo na podlaze je výrazně menší, než povlak na peřinu.Se to nezdá… Budu muset, zcela výjimečně,expandovat do síně a nebo Robátkovo pokoje. Ale to bude v době, kdy jsem sama doma.
    Když jsem tlačila manžela, aby proboha alespoň něco dodělal (no jo, i tak je to jen na tři čtvtě hotové), tak jsem argumentovala právě hadrárnou roztaženou po celém baráku. Samo, že třeba háčkování si k televizi vezmu. Ale sama jsem měla plný zuby poletování po místnostech a hledání, kde mám tohle a tamto a jak to, že to tu není, když ještě vloni. Tak jsem ráda, že mám vše naházené na jednom místě. Ono si to postupně sedne a získá řád. Momentálně dělám hlavně „hoří“ věci. Už teď vím, že kolovrat buď skládací – a může být v pracovně trvale, nebo hodit ksicht, že to je přesně ta dekorace, která by se tááámhle pěkně vyjímala – a to pak normální pevný velký. To samé stav. Toužím po osmilisťáku. A je mi jasné, že musí být horizontální. Sen o poctivém „krkonošském“ stavu jsem zahnala ve chvíli, kdy se z horní komory (60m2) stala ložnice a do zamýšleného štrikovacího výklenku si drahý pověsil RC lítadlo. Do s bídou dvanácti metrové pracovny se s klasickým stavem prostě nevejdu.
    Zarox, modrotisk je celkem fuška již materiálově. Plátno, indigo, vosk – to seženete celkem snadno. Problém jsou vzory. Protože to jsou dřevěná „razítka“. Šel by dělat klíďo píďo i v panelákové koupelně. Stejně jako se dělají ostatní batiky. Košíkařina, stejně jako třeba předení kopřivových nití, pletení chlebových ošatek, orobincových košíků… k udělání samotného výrobku není dílny třeba. To se stejně většinou dělalo v zimě v kuchyni a odpad se přikládal do kamen. Nejnáročnější je příprava materiálu. „Sklizní“ počínaje. Ono hodně záleží na tom, jak moc se chcete tomuto věnovat. Jestli jde jen o vyzkoušení – proutí plně nahradí pedig. Modrotiskový šátek by šel na kuchyňském stole udělat taky bez větších problémů. Problém vidím v dostupnosti „tiskátka“. Mýdlo mám taky nastudované teoreticky. Usoudila jsem, že lůj dám raději sýkorkám a kosti psům.
    Je jasné, že když byste se chtěla třeba košíkařením živit, tak se bez poměrně velkého „skladu“ nařezaného proutí a přípravny materiálu neobejdete. Ale jestli jde jen o vyzkoušení techniky – pedig, papírové ruličky, klidně i v obýváku 🙂 .

    • Vladka napsal:

      Já si kutím ve vstupní hale, páč tam je rodinný krb, je tam nejtepleji, podlaha je dlažbová a nábytek snese ledasco. Problém je, že vlněné chuchvalečky se rády nesou celým bytem.
      Stav mám složený v ložnici, oba kolovraty se roztahují v obýváku a boxy s vlnou i rozpletené věci mám fakt všude (vyjma WC, vida! to mě ještě nenapadlo). Právě se dívám na dvě herdule, co obsadily křeslo, protože už jsem je fakt neměla kam odložit. Holt, někdo rád uklízí a já zas ráda dělám bordel.

      • oldwomen napsal:

        Se prosím pěkně ohražuji proti nařčení, že ráda uklízím. To tedy ani omylem. Jsou zábavnější činnosti.
        Slíbila jsem, že když se přestanu posouvat z kouta do kouta a přetahovat Nitku jak kočka koťata po všech čertech, že definitivně zmizím za jedny dveře. Což jsem i udělala. Je fakt, že když bych teď udělala takový ten kruhový snímek aktuálního stavu, tak slabší povahy volají Chocholouškovi, ať pro mne honem jede, že trpím hromadící mánií a možná i tývýKRVA by přihodila tklivou reprtáž. Jenže ono je to moje separé i dost dobrý bič manželovu lenoru. Plus to blaho, když mám záchvaty nespavosti, prostě potichu vstát a nepřevalovat se v posteli.
        Přes třicet let syslím materiál, protože z něj CHCI právě tohle. Podařilo se mi zakotvit, podařilo se začít si plnit šmodrchací sny. Užívám si to. Strašně ráda bych se dostala do stavu, kdy je nábytek oproštěn od hald a nepadají z něj od stropu krabice a igelitky. Právě proto, že nerada uklízím, vyhovuje mi soustředění se v jedné místnosti se snadno udržovatelnou podlahou, o kterou se nemusím bát, když mi něco upadne, nebo jí potřísním.
        I když v ní musím mít na nohou pomalu celoročně důchodky.

        • Vladka napsal:

          Se prosím pěkně ohrazuji z nařčení, že jsem nařkla:-) To je mi jasný, že každý tvůrčí člověk musí mít kolem sebe to správné tvůrčí prostředí. Jen mi tak při pročítání předešlých komentářů vytanula na mysli víkendová sousedka, co k nám zaběhla v okamžiku, kdy jsem byla oproštěná od vaření a dalších nutných úkonů kolem rodiny (den sama doma, no kdy se to naskytne?) a uspořádala si tvůrčí orgie. No tak právě v tomto okamžiku se nechala slyšet, že ona není líná pořád uklízet a takové to vyšívání a pletení, to dělávala, když byla mladá (jsme stejně staré, tak mě to urazilo dvojnásob :-()
          Tvořilkám zdar!!!!

          • oldwomen napsal:

            Chachá, já měla červa, že jde o komunikační šum.
            Já jsem zase aktuálně velice, velice, ale opravdu velice, naštvaná na manžela. Kromě drobných každodenních sabotáží prováděných Bárou, jsem dneska zakopla o kýbl s namočenými hladítky a špachtlemi. Smrad jak z kopřivové jíchy. Nojo, vono je to píchlý vedle vchodových dveří, že zítra ty dveře dodělám už sedmý týden! A taky jsem si uvědomila, že celou dobu, co mne klátila viróza se drahý ani jednou neobtěžoval vyvenčit svého psa….
            Mládí vs rodné číslo – ber to tak, že někdo se už starej narodí a jiný prostě nemá čas zestárnout. Si nedovedu představit, jak se jí o víkendu vleče čas. Při představě, že by mohla být i klientem ÚP – to je děs, vždy´t už je vlastně mrtvá a ani o tom neví.
            Psala jsem zdvořilý dotaz prodejci tkalcovského ořezu. Ještě se neozval. Nevím, mám se radovat,že nemusím řešit kam s metrákem a kousek cupaniny, a nebo být naštvaná, že nemám z čeho tkát, a nebo zatnout zuby a obalit masem a poslat do světa další (nešité) kostlivce, do kterých se zatím vůbec, ale vůbec nechce? S jezvčíkodním symbiontem šít fakt nejde. To je o nervy a o přivolávání veterináře. A když jí hodím za dveře, tak brečí a brečí a brečí a škrabe….. achjo.

  8. Markéta napsal:

    Milá ženo, mladá tak akorát.
    Tady jeden pokušitel. Leží mi tu kolovrátek. Smutně kouká, páč předu na jiným. Nechceš zkusit? Ráda Ti daruju…

    • oldwomen napsal:

      Markéto, musím odšít nasyslené odstřižky do dek a podprdelníků, ano obého máme doma setrvalý nedostatek a konečně je šance k nápravě, a odstřižky z odstřižků zatkat do hadráků, abych si udělala místo na podlaze. Asi hodím sebemrskačskej příspěvek – stoupnu si pod lustr a budu fotit dokolečka dokola… Něco jako byl chlubivej 🙂
      Cifix, kdybych alespoň byla babička holčičky a nebo teta, klidně i ta sousedská. By to do panenkovských výbaviček odsejpalo svižně 🙂
      Zatím se mi nevejde ani skládací kolovrátek 😦 Ani další herdule 😦 Ani monitor 😦 😦 😦

  9. já jsem zatím kostlivce zavřela na půdu – mrkali na mě tak často a tak intenzivně, že jsem málem chytila tik
    ale ani tam nejsou dost daleko…a co hůř, oni se rozmnožují dost záhadným způsobem
    pracovna je sen, tvoje multišikovnost úžasbudící
    PS: už jsem přišla na to, kudy tudy k tobě s nickem

    • oldwomen napsal:

      Že jo. Když dáš dva kostlivce k sobě, tak do týdne praská kostnice. Obalíš jich pár masem, pošleš je do světa a v kostnici neubylo, naopak. Makáš jak stachanovec v čelní ražbě, nezačínáš nic nového, protože ses rozhodla, že dokud nebude čistý stůl… – a kostlivců neubývá. Nechápu.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s