Sto lidí – sto chutí; plus sto kuchyňských rozpočtů k tomu

Náš graduovaný mastičkář a šaman zastává názor, že obezita není dědičná. Že za generace přescentů v rodě nemohou geny, ale předávané rodinné recepty a v podstatě neměnný životní styl. Souhlasím s tím. Znám rodiny akční, neustále v pohybu, ale znám i rodiny pohybu se bránící. Znám rodiny, kde je králík na talíři tabu, protože se u nich traduje, že se páří s krysami. Znám rodiny, kde zeleninové jídlo není jídlo. Každý máme nějaký potravinový předsudek, každý máme své oblíbené jídlo a o některém tvrdíme, že ani kdybych hlady umřít měl…. Některým surovinám se vyhýbáme podvědomě, jiné odmítáme z rodinné tradice. Já třeba od dětství nerada rajskou a zelí, kedlubnu a ředkvičku k chlebu se sádlem zobnu jen ze slušnosti, na druhou stranu mám občas chuť na černou ředkev. Když imunoložka pátrala, proč po vyléčené borelioze stále nejsem dle jejích představ, zjistila, že kromě schopně rozjetého astma (šťáva z ředkve je tlumí) mám potravinovou alergii na brukvovité, papriku a rajské.
Nadáváme nad účtenkou ze sámošky, nadáváme na kvalitu potravinářských výrobků, brečíme jak je všechno drahé – a točíme se v bludném kruhu cca dvaceti jídel vařených stále dokolečka, v domnění, že na jiné buď nemáme finance a nebo na tom nejsme tak špatně, abychom TO žrali, případně máme zafixováno, že příprava je složitá a zdlouhavá.
Schválně, kdy naposledy jste:
– jedli pohanku (jedno jestli jako přílohu místo rýže a nebo sladkou s ovocem);
– vařili kroupy (houbový kuba, vložka do vepřové či uzené polévky, šoulet, nastavovaná kaše);
– zapékali si jahelník a nebo snídali jáhlovou kaši;
– zpracovali zbylou půl porci vařených brambor do placek a nebo omelety;
– měli na talíři luštěniny.
Kdo se obtěžujete nošením lupy do potravin a studujete nálepky na balíčcích s párky, na jogurtech, paštikách, hotových pomazánkách. Prosím pěkně – nepohoršujte se nad masovým separátem. I při domácí porážce se snažíte kosti „oholit“ do čista dočista. A z oškrabaného se dělají klobásy a nebo mele sekaná. Stejně tak jaternice, jelita a tlačenku bez drobů a kůží není možné udělat. Víc se ale dívejte po mouce, soje, kukuřičných derivátech. Stále je plátek uzené kýty drahý?
To samé mléčné krémy. Mixér či šlehač je snad v každé kuchyňce. Živý bílý jogurt je v chladícím pultu jeden z nejlevnějších, kostka měkkého tvarohu také průvan peněžence neudělá. Půl litr mléka a sáček pudinkového prášku také ne. Tvaroh plus jogurt plus vanilkový cukr rovná se základní „dobrá máma“ a většina ostatních tvarohových krémů. Čerstvé (mražené, kompotované) ovoce nebo lžíce marmelády zamíchané do jogurtu či tvarohu, případně jogurtovo-tvarohového či jogurtovo-pudinkového krému vs pidi kelímky Danone. Půl kostky tvarohu ochucené pažitkou (v samozavlažovacím truhlíku se rozrůstá i na panelákovém parapetu prakticky bez péče), stroužkem česneku a postrašené mletou papriku vs kelímek budapešťské pomazánky (a druhá půlka kostky třeba s ovocem a cukrem jako náplň palačinek).
Je zajímavé, že když jíte jídla připravovaná ze základních surovin, tak jíte méně. Ne proto, že na větší porci, či častější přísun bašty nemáte drobné. Docela jednoduše nemáte tak rychle hlad.
Předpokládám následnou zběsilou argumentaci o rychlosti a zběsilosti životního stylu a časové náročnosti domácího vaření.
Ale přátelé, dobrá hospodyně (dobrý hospodář) je především vynikajícím managerem.

Advertisements

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice jak to vidím. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

21 reakcí na Sto lidí – sto chutí; plus sto kuchyňských rozpočtů k tomu

  1. Witch napsal:

    Prvnííííí! 🙂 Tři body splněny. Pohanku dlouho nee, tu koupím jen při akci a kaše u nás nefrčí, takže spíš do polévky jako něco jiného, jáhly to samé. nejlepší je nějaká kaše, podle mne. To už je pro mne snazší ovesné vločky jako poridge nebo i jiné vločky spařit do chlebového pečiva a tak… Takže včera 🙂 a dneska vařené brambory zbytek jako br.salátek k svačině.

  2. Maruna P napsal:

    Postupně začínám měnit jídelniček ve prospěch jídel připravených doma ze základních surovin. Odbourávám hlavně uzeniny ve prospěch čistého masa. V oblasti luštěnin mám hodně co napravovat. Vím, že to na stará kolena už nevytrhnu, ale nikdy není pozdě. Proč třeba kupovat ovocné džusy, když je plný sklep nestříkaných jablek a odšťavňovač máme? Ta chuť je tak rozdílná, že donutí překonat lenost a vyrobit nejen pro sebe ale i pro mladé.

    • oldwomen napsal:

      Drť z ovoce, pokud si zrovna nehraju na Frutu a nedělám mošt s vagonu jablek, suším a pak z ní v zimě dělám čaj. Vyloužené jde kozám do pití. Občas mám záchvat makrobiotiky. Snídám celero-mrkvovo-petrželovou šťávu. Suším výlisky, míchám se solí a v předjaří používám místo vegety k oživení barvy i chuti skladováním vycmrmdlých brambor.
      Ehm, když si hraju na frutu, tak drť dosladím, doliju vodou, promíchám v bečce a ….
      Konzumaci luštěnin jsem nenaťukávala kvůli zdraví, ale kvůli tomu, že je to levná potravina. Kromě toho, že vařením znásobí objem, tak i na dlouhou dobu zasytí, protože patří k potravinám s nízkým glykemickým indexem. Nehledě k tomu,že se jich nechá najednou uvařit kotel, k nejbližšímu jídlu odebrat potřebné množství a zbytek nasáčkovat do mrazáku. Třetinka litru vařené čočky je porce pro jednoho, jako hlavní jídlo třeba s vajíčkem, nebo dávka na čtyři normální talíře polévky. Z fazolí je třeba, kromě polévky i vynikající salát, klidně majonézový.
      Uzeniny jsem nikdy moc nekupovala. Robátko (30+) mi dodnes věří, že párek je luxusní a sváteční potravina a vuřty jsou určené jen a pouze k opékání nad ohněm při velevzácných příležitostech.

  3. Sedmi napsal:

    hezky… taky tocim par vyzkousenych jidel, ale spis proto, ze deti nic moc jineho nechteji jist…ano jsou rozmazlene, zvlast mladsi… nebyl by nejaky recept na jidla z pohanky nebo jahel? Ty taky muzu…a diky za nakopnuti, zkusim zitra k obedu neco jineho, nez klasiku (mamiii, ja ci testoviny samotne plosim)

    • Maruna P napsal:

      Dovolím si poradit – starala jsem se o 1a1/2letou vnučku. Naštěstí není ničím zkažená, tak baštila pohankovou kašičku s trochou másla a protože máma byla daleko, dostala navrch i med:-). Samozřejmě jsem jedla s ní, což jí evidentně dodalo chuti. Pohanku jsem dávala 3x týdně do polévky jako zavářku – rada zdravotní sestry, když mi pořád praskaly při napíchnutí žíly – „copak vy nedáváte občas pohanku do polévky?“ připadala jsem si jak úplná blbka. Je to opravdu výtečná zavářka. Taky jsem třeba vyzkoušela pohanku uvařenou ve vodě hodit na cibulku a vajíčko do toho a třeba i česnek nebo nějakou bylinku a s chlebem docela dobré.

  4. samazakanalem napsal:

    Tak to vsecko co sem pises jsou pro me davno zname veci ktery jim porad. Maso moc nemusim a peclive si vybiram co snim, ja radsi zeleniny a ryby. Faktem ale je, ze vim co delat, protoze jsem mela matku, ktera nez by koupila nejaky hotovy blaf, tak radsi varila od zakladu a ackoli mela fakt rada vsecko z masa, pres tyden delala ruzna lehci jidla a to i ta, o kterych u dneska sotva slyset. Proste to znala z domova, z gruntu kde se pres tyden klidne na obed delala treba jen husta lusteninova polevka a k ni nejaky obycejny buchty. Nebo jen chleba s maslem. Kdepak aby kupovala nejaky polotovar. A ze uz tech polotovaru v te dobe par bylo. Nedej boze dnes. Vzpominam si, jak to lidi u nas zavideli tem na Zapade, jak se porad vykladalo, ze tam zenska nevari, ta koupi hotove a nebo se jde za jidlem ven a zivot se muze uzivat. Jo, a vysledky toho vseho jsou dnes jasne videt. Decka vypasena jako selata, cim dal vic ruznych alergii a kdyz prijde krize, stoji takova rodinka jak Lotova zena a nevi co delat, protoze na ty hotovky uz nema a ze zakladu varit neumi. Zaklady vareni zmizely i ze skol a pokud uz tam neco klohni, tak je to napul z polotovaru. Dnes se kdekdo divi, ze zenske neumi varit ale ja se nedivim vubec. Kazda maminecka si mysli, ze ma doma princeznicku ktera prece nebude posluhovat jednou chlapovi (jen at se stara kdyz chce jist a spinavy fusky at si pekne taky pere sam). Tak je tu generace naprosto neschopnych zenskych ktere jsou navic tak line, ze nezvednou zadek ani aby poradne navarily svym detem. Kdyz se stane, ze prijde krize, nevi co delat. Stejne nemozni uz jsou i muzi, protoze malo platno, ti budou vzdycky jen tak dobri/spatni, jako budou zeny. Stara jidla byla kdysi smahem odsouzena jako nudna, zastarala, kaloricka, skodliva, takze je dneska sotva kdo zna. Misto toho se lidi cpou svinstvama jaky bych nedala ani psovi. Navic skladovanyma, mrazenyma a konzerovanyma kdovi jak a kdovi jak dlouho. Pritom vsude je plno zeleniny a zakladnych surovin ze kterych behem chvilky lze vyrobit vic nez slusny jidlo. Chce to jen namahat si mozek a trosku se naucit hybat v kuchyni.
    Problem je, ze dnesni decka veci jako lusteniny, kroupy a zeleninu nevezmou do huby protoze je k tomu nikdo nevedl. Nekde se nejaky pokus udelal, ale sotva decko jednou fluslo jidlo ven a nechtelo to, tak se preslo na to co si pralo. Misto co by se mu jasne a zretelne reklo ze bud sni to co je, nebo ma hlad. Kdyz se clovek podiva dneska lidem do kosiku tak se nestiha divit. Tolik sladkosti a zbytecnosti za co utraci, tolik vyhozenych penez za sunty. A pak ze je mezi lidma bida.

  5. lukrecia napsal:

    Moje dítka znala hranolky z vyprávění, co jsem na světě, nepožila jsem v mekáči nic víc, než kafe. Nikomu z nás to nechybělo. Občas ulítnu na kousku uzeniny, to přiznávám. Když vidím mladé matky, jak se vydají i s dítky na oběd buď k Číňanům, nebo do KFC apod. a jak ty dětičky dlabou hranolky s kečupem, běhá mi mráz po zádech.To už je pro ty děti lepší domácí jablkový knedlík. Když ženy nevaří, uživí se snáz různé podniky, které jídlo prodávají, tudíž je vlastně lepší, pokud se lidé stravují mimo domov a dávají vydělat. Pohanku nevařím, protože s ní neumím. Čočkovou polívku jsme zrovna dojedli, teď máme zeleninovou. Brambory používám denně. Kroupová polívka je náš domácí hit. S chlebem je super. Výborná je i dršťková z kuřecích žaludků. Kdo nezná, ať zkusí. Ze zvědavosti jsem koupila „hotovou jíšku“ – hříšně drahou. Odhaduju, že je to v podstatě škrob, co k tomu přidávají netuším, ale základ je jasný, protože omáčka zeřidla téměř okamžitě. Zhoubou hospodyněk jsou supermarkety, které ohromí nabídkou a člověk snadno zapomene, že nemusí denně vyvářet jako v interhotelu. Víte, že se dá připravit vynikající vařená majonéza, která je levná a na rozdíl od toho, co se nám nabízí, viděla i opravdické žloutky? Teď před Vánocema je taková chuťovka výhodná i proto, že salát je trvanlivější.

    • oldwomen napsal:

      Zítra máme vepřovou s kroupama. Zbyl vývar z jazyků, co byly v neděli k obědu. Taky trocha vařeného podjazyčí. Z kuřecích žaludků dělám rizoto, dršťkovou dělám kromě hovězích či telecích žaludků (téda, to je fuška to vyprat a vybělit, klika, že neporážíme častěji než jednou za rok) z žaludku vepřového. Ten se nechá sem tam i koupit.

  6. jolana88 napsal:

    ha – jsem manager (čti, jak píšu 🙂 ) Dneska – vyhrála jsem?? Hrachová kaše, Začala jsem kdysi (synovi se držela v těle voda) sojou. vypustili knedlíky, ozdravili .. dneska si dát svíčkovou se čtyřma, jsem v limbu. Máme intoleranci na mléko – takže buď čerstvé anebo žádné. Maximálně kefír. Jogurt – domácí a bílý. Zvykla jsem si, dá se. Děti cukr nepotřebují. Logik zobne – tabulku čokolády na měsíc. Dává přednost chlebu, domácímu. On – a doktorka Kateřina .. 😉 Představa ňamky jsou zelňáky. Souhlasím s Vámi – jde to. Vyhazovat, nespotřebovat – nebo kupovat, co si můžu vyrobit (ano, dám si kafčo o 10minut dýl) je nesmysl. Takže – ve finále, když spočítám „vyšší“ vstupní náklady (máme svého řezníka i zelináře)- pořád vařím levněji. Tudíž ani o úspoře kupovaného nemůže být řeč. A chuť? Kdo jednou zkusí – nechce jinak 🙂

  7. Vladka napsal:

    S tvojí alergií na něteré potraviny jsi mi připomněla moji sestru. Když byla malá, dělala všechny možné kejkle, aby nemusela k svačině sníst rohlík nebo krajíc chleba. Mamka pak nacházela ztvrdlé a zaplesnivělé pečivo po všech možných skrýších. Ve čtyřiceti letech začala mít problémy se žaludkem a s trávením, lékař v žaludku nic nezjistil a odeslal ji na alergologii. Vyklubala se z toho alergie na lepek. Už mockrát se mi osvědčilo, že čeho si tělo žádá (a po čem mu není špatně), to taky potřebuje. Jsou druhy jídla, po kterých je mi vysloveně dobře. Např. domácí kozí sýr nebo jogurt. Právě zasušujeme kozule a už se mi po těhle dobrůtkách stýská.

    Když tak čtu komentáře nad sebou, říkám si, že bydlet na vsi odříznuté od civilizace není zas tak špatné. Přijdete do místního obchodu, tam naleznete velké povadlé nic a tak nezbyde nic jiného, než pěstovat, chovat, běhat po lese, zavařovat atd. A dodatek na obranu školních jídelen – v té naší vaří výborně! Domácí jídla. Máme často zeleninu a tak dobrou, že jsem se naučila papat i druhy, o které jsem dřív rypáčkem nezavadila. Co mi chutná, zkouším pak i doma s malými úpravami.

    Do třetice – na soběstačnost musí mít člověk čas. Ráda pěstuju zeleninu i ovoce, ale to zavařování! Přijde vždycky v ten nejmíň vhodný okamžik. Mám potom pocit, že mě to zavalí. Naštěstí na konci je to příjemné – je kam sáhnout.

    Díky za příjemný příspěvek. Ráda jsem zaskočila na pokec.

    • oldwomen napsal:

      Laďko, samo, že zavařování a ládování mrazničky přijde ve chvíli, kdy nevím, stejně jako ty, kam dřív skočit a potkávám se mezi dveřmi sama se sebou. Zatínám zuby hecuju se a sahám si na dno, ale vize, že v pozdním podzimu a až do další sklizně jen sáhnu do mrazáku a nebo do sklepa a jediná zelenina, kterou čistím jsou brambory, česnek a cibule, tak tahle vize je nabuzovač jak hrom.
      🙂 taky mám už zasušeno a absťák po čerstvém kozím mléce. Sýr mám ještě tak do vánoc. Luxusní. Povedl se mi rokfór a ve vrcholné zralosti bude akorát na Silvestra.

    • lukrecia napsal:

      Zavařování mě taky nebere, ale mám systém. Nezpracovávám kvanta. Stačí, když při koukání na telku nachystám pár hrušek. Používám výhradně sklenice, které se „šroubujou“. Žádná víčka, která se přutlačují hlavou. Tolik toho nedělám. A nakonec, abych pojistila kompot, přidám kapku rumu. Ono to má vliv na kvalitu. Teď, když se sklenice dají vypařit v myčce, je zavařování tak trochu pohodovka.

  8. oldwomen napsal:

    Dámy (a mlčící pánové). Pohanka je běžně ke koupi v hypersuperkrámech i v nebio kvalitě, takže celkem levně. Dražší je loupaná, ale co je dražší není lepší. Výhodou přípravy loupané pohanky je, že odpadá první bod přípravy: pražení, ale nespálení. Nevýhodou je, že většina prospěšného je se slupičkami fuč. Pominu její konzumaci jako léčivo, to si vygůglete. Pro sladké i slané platí, že (krok jedna) rozpálím SUCHOU pánvičku, hodím na ní cca hrst pohanky na porci a prohazuji, až začne pukat. Není to takový cirkus jako kukuřice, zrnka nelítají po kuchyni, jen jemně poskakují po dně. To je ta pravá chvíle na (krok dvě) na zalití naběračkou vody (minutka, maximálně dvě od vhození na pánev), stažení plamene a promíchávání. Voda zmizla a zrna jsou ještě tvrdá? Přidej LŽÍCI vody a přidávejte po lžících až do změknutí zrn (deset, patnáct minut maximálně, ale to už je megapánev). Krok tři je jednoduchý. Pro sladkou verzi buď přihodím na drobno nakrájená jablíčka či hrušky a promíchám na pánvi a nebo pohankovou „kaší“ přeliji ovoce na talíři. Chuť zvýrazním skořicí, osladím a postraším máslem, nebo se vykašlu na skořici a cukr a máslo, ale směs omastím medem či javorovým sirupem. Vhodné jsou i švestky, vynikající maliny, ořechy není co pokazit. Bacha! po naběračce kaše můžete jít kácet stromy kamennou sekerou a hlad nebude mít hodně dlouho. Sytivost pohanky je až neuvěřitelná.
    Slaná varianta, samostatné jídlo. „Kaši“ promíchat se slaninovými či normálními škvarečky, dle chuti přisolit, klidně omastit brynzou, zvýraznit chuť cibulkou (iosmaženou) – příloha je snad nejlepší zelný salát.
    Varianta přílohová. Jen lehce osolím. Tuto variantu mám velice ráda jako přílohu ke kačeně na pomerančích a nebo huse s jablky. Šťouralové panelákoví, že na balkoně nemáte kachní rybník a v hypersuper je to drahý, tak na ovoci můžete klíďo píďo upéci i Babišovo kuře. Plátek špeku na omaštění pekáče a následně pusy vás nezabije.
    Pohanka jako zavářka do polévky – osobně ji dávám jen do hrstkové.
    ——————————
    Jáhly dělám jen ve sladké variantě. Buď jako kaši s ovocem či kakaem a nebo jako jahelník – nákyp se švestkami. Jestli někdo znáte i jinou úpravu, ráda si rozšířím lístečkovou kuchařku.

  9. jolana88 napsal:

    pokradeno z Logikovi školní kuchyně – rizoto (kuřecí, vepřové) (jáhly popražit na cibuli, zalít horkou vodou, udusit doměkka (hlídat, přilévat opatrně, aby byly sypké). Zbytek – běžný postup… dochucuji i česnekem.. Jáhlové knedlíky – zelí, špenát, maso.. uvařit jáhlovou kaši, přidat mouku – hladkou, vykoulet. Vaříme v osolené vodě – cca 8min (vyplavou). Stejně knedlíčky do polévky (+vejce). Přitáhla jsem si ještě recept na karboše (+vejce – nemáme problém s lepkem) – přidávám do nich a)maso poměr halbcumhalb, anebo zeleninu (varianta zeleninových karbošů). Povedlo se i z čočky. Z bulguru nee. Doporučuji zkusit i červenou čóču .. jako netradiční polévku, kam se přihodí rajče – pokrájené (desetiminutovka) … jj – u nich v kuchyni prostě umí .. Jinak – k těm cenám – jsem taky „paneláková“, a proto veřejně prohlašuji, že oboje /husa, kachna/ se pořídí ve stejné relaci jako kuře (rozdíl je +9kaček na kile), králík je drahota 😦 , ale zase se nedělá každý týden.. Prostě platí – přemýšlím, pak nakupuju – a nevymlouvám se, že nende ..

    • lukrecia napsal:

      Díky, jáhly zkusím, králíka nee!Kdykoli ho vidím, vzpomínám na dětství – co by za to děti v Africe daly – a to každou neděli, prosím!!! On má králík ty ohavné zuby. Tohle už asi nepřekonám. I kdyby to bylo nejzdravější jídlo na světě. Každý máme něco, co nám nešmakuje.

      • Honza napsal:

        Heh teď ode mě odešla bývalá kolegyně která má stejné předsudky jako Vy. Udělal jsem z králičího masa řízky a zmizely v ní jak Němci v krytu 😀 a to tvrdila , že králíka pozná na sto honů a nepozřela by ho ani náhodou. Jinak tak jak tady o řádek výše zazněly jáhly tak úplně stejně používám i pohanku. A když jí připravím jako přílohu a zbude tak jí klidně zamíchám do zeleninového salátu s jogurtem.

        • lukrecia napsal:

          Kdyby mě nějaký šikovný kuchař ošálil, asi bych tu zubatou potvoru snědla, jen to nesmím vědět. Co je běs a hnus, to je pro mě nutrie! Soused nás obdaroval před více, než dvaceti lety. Poslechla jsem a zvíře upekla, avšak nejdřív jsem se šla kouknout, jak ta superzdravá krmě vypadá. Letělo to do popelnice i s kastrolem a škytala jsem ještě v úterý! Lidi snědí všelicos a já jim to nerozmlouvám a ani nezávidím.

  10. jolana88 napsal:

    souhlasím s Honzou – ošálit není problém. Dobře připravenou soju u nás zobou i zapřísáhlí „masaři“. většinou se jedná o předpojatost, kterou popisujete – „jak to“ vypadá, kde to žije… Nemá smysl někoho do něčeho nutit, Soused to s Vámi jistě myslel dobře .matka měla těžkou dietu a sehnat nutrmaso byl sakra problém. cena taky nebyla z laciného kraje – necelá dva roky zpátky jsem cvakla 130,- za kilčo (pokoušela jsem se Logika naučit jíst něco jiného než vepřovou kýtu. A věřte nebo nee – na rozdíl od dospělých, Logik se nikdy ošálit nedá, ani kdyby mi v kuchyni sekundoval Mistr Novotný (mistr kuchař..)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s