Mám roupy. Úplně maličký roupečky mne přepadají

Houbelec, zvrhlíci natěšení. Nekolonizují mne parazité. Jen mi zlehka odlehlo. Na přenášení břemen, lámání skal, posouvání hor a tak podobně všedně to ještě není. Na řádění s klubíčky a norování do hadrárny se také ještě necítím. Mám sílu a výdrž tak akorát na úklid harddisků. Joj, je to fuška archeologická a taky emočně to dává zabrat. Třeba zrovna nepojmenovaný list WORDu zašouplý v dávno zapomenuté složce „Pošli“ zafungoval jako vyvolávač duchů. Recepis na knedlíky v něm byl. A turbo spouštěč vzpomínek k tomu.
To přijel manžel od rodičů, vybaloval tašky, povídal co neteř a co táta a jak na dálnici samý nedouk čepičář…
… a že babka posílá tohle a tamto a ještě…
… a já držela v jedné ruce kilovku cukru a v druhé ruce sáček ryže gulaté a skočila jsem do proudu vybalovací řeči, že tvoje maminka měla velkou radost, že ses po tak dlouhé době objevil doma, viď. Manžel se udiveně ptal, jak vím, a já jen pozvedla ruku s rýží, kterou nekupuji, protože tento druh je po uvaření lepivý i přes všechno proplachování a restování a dušení s podléváním po lžících vody. Drahý rád rýži sypkou. I rizoto musí být sypké. Manžel vytřeštil oči a řekl, že babka dělala kurčo s rejží a že rejže sice lepila, ale že jí chtěl udělat radost, tak chválil a chválil a babka fakt měla radost už jak ho viděla na parkovišti a že jí spravil tohle a přitáhnul támhle to a s děduškem udělali konečně todlecto a že si s babkou povídal celý víkend a že babka vzpomínala na knedle v Havlbrodu, že jí chutnaly a že jí slíbil, že jí zavolám recept.
Ou, ou, drahý. Brzdi. Nevím, jaké knedle babka kupovala v pětasedmdesátém v Havlíčkovo Brodě. Jaký ty moje houskový? Myslíš hrnkový, ubrouskový a nebo normální? Jak normální míče? Aha, blbouny myslíš. Tak ty ale nevařím. Jen šíšule. V ubrousku i ve vodě. No recept teda nevim. To sypu od oka. Roštěná je k večeři. Brambor jsem chtěla. Dobře, udělám víc majdy a udělám blbouny, načančám talíř, abys mohl mamince nafotit…
Sypala jsem suroviny do mísy postavené na váze, zaznamenávala její vzrůstající hmotnost a odečítala z ní kolik čeho že to.
Postavit kastrol s vodou na plotýnku a zapnout na plný výkon.
Smíchat v míse půl kila hrubé mouky s jedním práškem do pečiva a půl lžičkou soli. Rozvrdlat dvě vajíčka ve čtvrt litru mléka a nalít to do mísy s moukou. Uhňahňat těsto, které vypadá řídce, ale není, protože šup do něj s nakrájenými rohlíky nebo houskami. Když dvě vejce, tak dva rohlíky. Promíchat, vyklopit na postrouhankový vál, fiknout na půl, uplácat osm tenisáků (nebo dvě šišky) a šup s nimi do vařící vody. Knedle chtějí půl hodiny mírného varu, by se nerozvařily, blbounům by mohlo stačit dvacet minut. Když nevím, jestli střed není ještě blátíčkový, píchnu špejlí.

Slyšela jsem přes SKYPE, tchána volajícího manželku, že synek píše a přidal fotku. Slyšela jsem tchýni jásající nad obrázkem roztrženého blbouna v majdě k roštěné, že to jsou přesně ony, ty havlíčkobrodské. Slyšela jsem manžela povídajícího si s rodiči.
DOC.1 – DELETE
Ani nevím, jestli je vůbec vařila a jestli se jí povedly a jestli to byly opravdu ty, které vařívala dávná bývalá sousedka. Děduško ovdověl hned následující rok.
Fly data record – DELETE
Python – DELETE
DELETE
DELETE
DELETE
COPY
DELETE
COPY
COPY
DELETE

Reklamy

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice povzdechy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

5 reakcí na Mám roupy. Úplně maličký roupečky mne přepadají

  1. 747 napsal:

    Tady by se taky mělo leccos DELETE (a ne jen v kompjůtru), ale zatím probíhá jen fáze DĚLEJTE. 😀

    • oldwomen napsal:

      Mě fáze DĚLEJTE momentálně drhne. Upřesním. Takové to drobné tvůrčí žvýkání, co lze dělat zachumlaně a zabořeně v polštářích, to už tak tři, čtyři dny zlehka šolíchám. Herdule ještě nee, šicí stroj také ne, tkát ani omylem. A zvěř obstarám, ale mrvu jen stahuju bokem, vidle a lopatu a sprint s naloženým kolečkem – tohle ještě pár dní počká. Taky soustředění ještě trošku drhne. Mi snad horečkama votek mozek či co 😦
      Ále co, i Danielsovic Jack tvrdí, že občas je nejlepší dělat nic 🙂 .

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s