Stále zpomaleně

Hurá.
Již jsem zvládla shlédnout celou jednu epizodu Červeného trpaslíka bez klimbnutí.
Nikolivěk pak, po řádném odpočinku, další dávku násilného snižování počtu obyvatel hrabství Midsomer. To jsem klimbla. A u klimbání jsem se neflákala. Úplně obyčejnsky jsem podvečerní genocidu prospala.
Co to budu okecávat. Zase je pro dnešek poměr bdění ku spánku vůči normálnímu stavu otočený. Tak asi pět ku devatenácti.
I háček jsem už v ruce měla. Háčkovat jde v posteli celkem dobře. Tedy šlo by to velice dobře.
Pohodička by to byla. Čaj na nočním stolku upíjený zvrhle rovnou z konvičky. Hubičkou do hubičky. Když tak fungují lázeňské kalíšky, tak proč ne skoro dvoulitrový čajník… Joj, dva denně dávám a ještě vodku vodovodku s citronem na žízeň k tomu.
Jídlo tělo nežádá. Maximálně jablíčko.
Hm, taky kafe tělo stále odmítá.
Pohodička by to byla. Na hardu mám filmů, co jsem ještě neviděla, a muziky, co jsem si ještě pořádně nenaposlouchala.
Velká paráda a pohodička a taky relax by to byl. Kdyby mi neklouzaly brejle po zpoceném nose, příze navlhnutím nedrhla a nerezový háček nebyl naleptáván upocenými tlapkami.
Tak jen tupě zírám na rozdělané „sněhové“ vločky, usrsávám vlažný čaj z čajníku, podřimuju a s probuzením převlékám propocené tričko za suché a říkám si, že je to paráda, že tělo se čistí. A jsem trošku radostná – to z potoků potu; a trošku smutná – v pracovně mám vytažené deky a odstřižky a cancourky na sešití a prošití, návrh je jen v hlavě, a šicí stroj zahálí. Herdule taky. Ještě pár dní tomu tak bude. Soustředit se je dřina.
Chybějících dvacet čísel posledního pracovnu krášlícího hadráku jsem v pominutí smyslů (cca půl hodinky práce) dotkala v pátek. Skřítci domácníčci mě za to potrestali další horečnatou vlnou.
Nezbude, než je poslechnout. Počkat na hladové probuzení a touhu po hrnku silnýho horkýho voňavýho kafe se smetenou tak hustou, že v ní stojí lžička.

Advertisements

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice povzdechy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

12 reakcí na Stále zpomaleně

  1. Sedmi napsal:

    teda koukam, ze virak nechce pustit… taky to mam tak, ze kdyz mi je spatne, nemam chut ani na kafe…

  2. lukrecia napsal:

    Byla už do léčby zapojena lichořeřišnice? Nejlepší je tinktura. Tělu pomáhá, látkovou výměnu podpoří a trochu účinkuje v antibiotickém, leč důsledně přírodním stylu!

    • oldwomen napsal:

      Řeřichu si sypu na chleba s máslem a na vajíčka docela často. Nicméně, když už se svěřím do ruky nealternativnímu lékaři, nemíchám účinné byliny s předepsanými medikamenty.
      Tento problém by byl bylinami asi zvládnutelný, ale nikoli ve smyslu úplného vyléčení.
      Lukrécie, ono náš obvoďák ví, že když se k němu obtěžuji na nespolečenskou návštěvu, že je ouvej.

      • lukrecia napsal:

        Máme tady komunikační šum, nejde o řeřichu, nýbrž o lichořeřišnici, což je popínavá, nádherně kvetoucí kytka, původem z Jižní Ameriky. Většinou ji doktoři znají. Než si nasadím bylinky, vznesu dotaz u lékaře, oni jsou proti bylinkám jen někteří. Touhle dekorativně vypadající kytkou snad ani nelze se předávkovat, putýnku by toho sotva někdo vypil. Vzpomněla jsem si na ni proto, že pomáhá – kromě jiného – při Vámi popsaných potížích. Je účinná, i když určitě ne zázračná. Vhodná spíše na podpůrnou léčbu. Používá se i při očistě organizmu, na kterou sice nevěřím, ale někomu to dělá dobře. Asi to vzniklo z toho, že kladně působí na močové cesty. Přeju sílu a brzké uzdravení! Ať už s bylinkama, nebo bez nich!

  3. jolana88 napsal:

    jen tak dál – více a houšť – vstříc světlým zítřkům 😉

    • oldwomen napsal:

      Jen co mne vír u dveří vcucne do pracovny, dám vědět. Zatím by to tu bylo jak zprávy ČTK o prezidentově zdravotním stavu. Zakašlal, ukrůpnul si do gatí, trefil se do futer, netrefil se vidličkou do nosu….
      To nééé, to raději „tvůrčí pauzu“.

      • jolana88 napsal:

        bezva termín – „tvůrčí pauza“ půjčuju si – tuto jsem na bližní ještě neprubla.. ačkoli – obávám se – vyslovím první část a povezu se.. moje „(ne)nadání“ je v tomto směru provařené…

  4. 747 napsal:

    Ukrutně umanutej bacil. Nebude to chtít povolat na něj graduovanýho mastičkáře? 😉

  5. Kutil napsal:

    Že by ve vaší moravské spíži nebyla domácí slivovička, lék to na všechny neduhy světa?

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s