Zpomaleně

Horečnatý týden sbírá ovoce. Jsem zpomalená, unavená. Velmi unavená.
Normální průběh virózy bývá, že s Večerníčkem usnu, probudím se až druhý den k polednímu, zpocená a zmatená. S černým svědomím letím ke zvěři a děsím se, jak strádá hladová a žíznivá. Kolikrát ještě nemá vyžráno od večera. Pak se osprchuji a znovu usnu. Probudím se, znova se převléknu do suchého trička – a jsem zdravá. S pocitem, že jsem prospala minimálně týden a prošvila termíny všeho. A údivem, že nic nehoří, nic jsem důležitého nezmeškala. Překvapena záchvatem žravosti.
Jenže teď si připadám, jak baba Jaga, když si uvědomila, že neškodila, ale pomáhala.
Ani jíst mi nechutná, ani pít mi nechutná, ani spát mi nechutná, ten, co tu byl, mne velmi, velmi, velmi unavil. Kdo to byl, netuším.
Nudící se jezevčice mi snahu o rekonvalescenci dává vyžrat. Jistě, ráno nakrmím a poklidím. Trvá mi to zhruba trojnásobek času, než normálně, ale vyřízená jsem, jako kdybych lopatou přeházela vagón štěrku. Čtyř-osý. To samé v podvečer. Na procházku mi již chybí energie. Na rozdíl od jezevčice. Ta se snaží zabavit se, jak umí a co jí síly stačí. Za myšky ulovené na verandě (a donesené do postele) chválím piškotkem (a štítivě je vyhazuji v mikrotenovém sáčku do popelnice) a s povzdechem převlékám kontaminované prostěradlo a deku. Neuhlídané rozcupované klubíčko Sněhurky nějak někdy zpracuji. Jinak a do jiného, než jsem původně chtěla. Rozžvejkanej polštář holt bude mít zkosené rohy. Přešívat a zmenšovat to nebudu.
Pozitivní je, že sajrajt, co mi v horečce putoval tělem, konečně doputoval a uhnízdil se na jednom místě. Velice pozitivní to je.
Zatím polehávám a pospávám a odkládám a provinile se omlouvám za momentální výpadek a taky moc srandy se mnou zrovna teď není.
Zase mi padá hlava.
Třeba se probudím v potem promáčeném triku (no,to zcela bezpochyby), s obrovským hladem (ó, to by bylo skvělé) a pocitem, že dnes je den vhodný k lámání skal a přenášení hor a tak podobně. Šípková Růženka není mým idolem. Nikdy nebyla.

Advertisements

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice povzdechy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 reakce na Zpomaleně

  1. Sedmi napsal:

    drzim palce… treba si proste telo potrebuje trochu vic odpocinout…

  2. 747 napsal:

    Snad se bacily už vyřádily a ráčejí se odporoučet co nejdříve. 🙂

  3. Witch napsal:

    jak jsem ráda, že se jen pohybuju jak praštěná…

  4. jolana88 napsal:

    Držím vám palce – fšecky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s