Když já tomu nerozumim

Přinesla jsem do obývačky příchodový společný kafe. Sedla jsem si na štokrle vedle manželovo sesle a opatrně se připomněla s touhou pokračovat v rekvalifikáči. Hledala jsem si spojení do Prahy. Nenašla jsem jeden jediný přímý vlak, vše z Olomouce a s povinnou rezervací. A to ještě je ten, co jsem se s ním vracela asi zrušenej, sem ho nenašla. Ach jo, co je delší jak holá a nebo ještě raději jen jednoslovná rozkazovací věta, to jde mimo drahého vnímání.
Co to? Neochotně odtrhl oči od monitoru s otevřenou stránkou íděsu.
Nevim, jestli pojedu do Prahy.
No a proč? Chceš tam a nebo ne?
Jo, chci, a moc, jenže jsem pako ze spojení. Jezdila jsem tak, že byla hoňka stihnout začátek hodiny a večer jsem se děsila, ať mi nefoukne metro, protože rychlík nečeká.
A voni ti porušili spoje?
Jo, ten večerní stopro. Dle IDOSu.
Jak teda jedeš?
No, to právě nevim. A přemejšlim jestli vůbec. Co je to za blbost na každý vlak povinná rezervace místa? Zlatý komančský rychlíkový příplatky.
Tak mi napiš, jak jedeš, já ti ty místenky zejtra koupim, stejně jedu z práce do Města.
Ne, si tam sjedu sama, mám rozvrh v hlavě, tak to budu řešit s bábou na informacích pružně.
Jak myslíš. Ani nezastírá úlevu, ach jo. Ale semestr mám v kapse.
——————————————————————————-
Dobrý den. Potřebuju být tehdy a tehdy v Praze plus mínus v tolik a vracím se ten samý den nejdříve v tolik. Můžete mi zjistit spojení?
Jo, pět padesát osm přímý bez přestupu v Olomouci, na Hlavním jste v devět. Tím samým vlakem ve čtvrt na osm večer, taky bez přestupu, zde jste v deset večer.
A můžete mi spojení vytisknout?
Již s menší ochotou Jo. Tady.
Děkuji.
—————————————————————————–
Dobrý den, můžete mi na tyto konkrétní spoje předprodat jízdenku? Měla by to být jedna zpáteční Praha, příjezd sem mám do půlnoci daného dne.
Paní v rezervační pokladně listuje programem a cosi si mumlá. Týjo, tak to vono jsou fakt rychlíky povinně místenkový. Dva kroky dopředu a tři zpět. Prej konkurence na kolejích zkvalitňuje služby…
Takže, takže, do půlnoci se vracíte? Jojo vracíte… . Hm. Tak já vám prodám místenku tam z Hranic, za tolik, a zpět máte jízdenku do Otrokovic, za tolik. Čtyři sta šedesát korun.
Ale já to mám do Hranic děsně daleko, snáz bych se dostala do Olomouce. Když už teda nemůžu odsud. Ale proč vlastně nemůžu, když na informacích mi řekli, že můžu.
Škoda, že jste nepřišla předevčírem. To to už na včasnou rezervaci nestihneme narazit. Akční slevy pro váš jízdní den a směr se týkají nejblíže těchto stanic.
A místenku nepotřebuji?
Ne, vámi vybrané spoje nebývají naplněné.
A opravdu mohu nastoupit zde? Přerušit jízdu a vystoupit mohu kdekoli, tak Otrokovice mne netrápí.
To je to samý.
—————————————————————————
Místo jedné zpáteční jízdenky držím v ruce dvě jednosměrné jízdenky. Je fakt, že sleva na jízdném je výrazná. Platila jsem o čtvrtinu méně, než vloni stávala zvýhodněná zpáteční. V hlavě mám zmatek. Proč na stejné trati do stejného cíle je ze vzdálenější stanice požadováno menší jízdné než ze stanice cíli bližší? Proč z veřejně přístupný jízdní řád nedává shodné informace s podnikovým programem? Proč….?
Zastesklo se mi po době řádu stabilních tarifů, po jízdních řádech nalepených na obrovských zasklených válcích, zastesklo se mi po romantice vlaků se smíšenou přepravou, kdy na konci dlouhatanánského vlaku plného klád pevně zaklíněných v klanicích byl vagónek půl hitlák půl osobák a pan vlakvedoucí bral na zastávkách od vesničanů obálky dopisů, protože když už je na dveřích napsáno Vlaková pošta, tak to se musí, i když dráhy tuto službu pěkně dlouho neprovozují, a normální pošta je stejně hned vedle cílového perónu, tak jakýpak copak a když byla půlka vozu veřejností nacpaná, tak se přeci nebudeme mačkat, mládež může sedět v hitláku na stolech, co tu zbyly po pošťácích… Zastesklo se mi po všech těch drobných jistotách, které jsou již jen vzpomínkou, ale které nahradily zase jiné záchytné body pomáhající se neutopit v řece žití.

Reklamy

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice Až já budu velká ...., povzdechy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

8 reakcí na Když já tomu nerozumim

  1. Markéta napsal:

    Milá ženo, stará či mladá, dnešní první věty mě dojaly. Já měla za to, že příchodový kafe vařím jen já, že jen já sedávám na štokrleti vedle manželovo sesle!!! A že jen já opatrně nadhazuju, že jedu do velkoměsta za vzděláním!
    Je mi fajn. Nemusím shánět jinýho chlapa. Vydržím to s ním dalších 25. Všichni jsou stejný…

    • oldwomen napsal:

      Ano, chlapci naši milení se pohybují v jiném časoprostoru. Jen velice neochotně a jen a pouze v sebeobraně a jen a pouze na dobu nejnutnější sdílejí ten náš.
      Vlak mi přijíždí tak, že už cca od desíti budu stepovat před výkladem, za kterým budete s panem Knappem štrikovat. Tak když vzhlédneš od jehlic a pustíš mne dovnitř, můžeš si mé „old“ definovat přesněji 🙂

  2. Markéta napsal:

    Těším se!
    Old z Kančích hor

  3. 747 napsal:

    Nj, každej si asi pokrok představuje jinak, ale že na Dráze to mají až takto šejdrem je od nich velmi nepěkné. 😛

  4. Kutil napsal:

    Ale vícero tarifů není jan tak samoúčelné. Kupující má pocit, že na tom vydělá (a přejme mu to vnitřní uspokojení), ale skutečně vydělá prodávající. Jinak by to nedělal. Dobrým příkladem jsou mobilní operátoři. Nebo slevové akce supermarketů. Po jednotném tarifu se vám stýskat může, ale to bychom nikam nedošli. Tedy nedojeli. A pozdravujte v Praze.

    • oldwomen napsal:

      Pozdravovat budu, bude-li koho.
      Nemám pocit vnitřního uspokojení . Celé to akční běsnění mi přijde zbytečně komplikované. Pokladní celkem dlouho lovila jak to zamiklíkovat, aby co nejvíc muziky za co nejmíň drobných… Asi už opravdu stárnu.

      • Bavor V. napsal:

        Nejhorší na tom všem je to, že narazíte-li na slušného člověka, vymyslí vám tarif k zulíbání, narazíte-li na vola, nejspíše už nikdy více nebudete podobně pokoušet osud.

        • oldwomen napsal:

          Přiznávám se, že na vola jsem, pokud neberu některé výjimečné dámy referentky na pracáku a našeho hospodskýho, nenarazila už hodně dlouho. Asi je nepřitahuju. Pokladní mi bylo až líto. Fakt mi bylo v tu chvíli teskno po převážně hnědých lepenkových kartičkách s vytištěnou stanicí odjezdu a naznačeným směrem a kam až lze, byla – li cílová stanice dříve, jet a po červeném proužku na lístku označujícím, že je to lupen na rychlík, o šestnáct kaček dražší než obyčejné jízdné do druhé třídy…… Po cestovatelské přímočarosti a předvídatelnosti. Nojo, stárnu 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s