Chaos, zmatek, kvas očekávání v baboletním čase

Těšila jsem se na asi tak dva demižony burčáku z baga. Fasáda byla napřed zelená, pak zelená a narůžovělá, pak fialová se zelenými šmouhami listů. Šla jsem pro žebřík a koš, ozvalo se vššššššvvvvvv a trošku se za jasného dne z nebe šedě zamračilo a zase se ozvalo všššvvvvvvv a opět bylo jasno a zářivo a fasáda byla zase jen zelená a vypařené demižony zůstaly prázdné a hejno špačků s plnými panděry baga se proměnilo v noční můrku zklamaného těšení.
Dala jsem si rok pauzy od smíchovského šmodrchání. Začaly mne opět svrbět prsty, tlačit svatozář a pálit neměnný stereotyp. Tak na svatého Václava jupijájou koně moje rychlí a vijou a hyjé od Anděla do kopečka s herdulí do domu U kašpara a pak zase do Stepi. Raději se netěšit. Nejen kvůli špačkům. Nakonec, co si to lakuju. Dírkovou půdici motám už druhý týden. Upřesnění. Druhý týden se mi práší na herduli s rozdělanou dírkovou půdicí. Obtahovačka je v ní ďábelská a za umělého světla na jemnou práci už nevidím. Za denního světla suším otavy. To po večerech a nocích také dost dobře nejde.
Kozy žerou jak prorvané a břicha mají podivná. Nevím, zda čekat vánoční kůzlata a nebo tuhou zimu. Kozel nechává svou pachovou stopu na každém stromu v sadu, parfémuje si harém, ale neflémuje. Jako by již doma bylo zaděláno a dával Stepi na vědomí, že je tu a v plné kozlí síle. Možná, že bych měla být připravena na oboje. Na tuhou zimu i vánoční kůzlata.
Zjistila jsem, že občas musím opustit zdi dvora a být chvíli mezi tvory stejné krve. Nejen pro to, abych nezapomněla mluvit. Náhodou jsem objevila brněnskou skupinku dam praštěných klubíčkem a dloublých háčkem. Jsou mi sympatické svou kreativitou a také tím, že capáčky s bambulkami své háčky netýrají. Jsou mi sympatické, že v Brně provádějí to, co je celkem běžné za Atlantikem a také za Kanálem. Domluví se kde a kdy, obsadí stůl či dva v kavárně, objednají si občerstvení, vysypou klubíčka, vytasí háčky a jehlice, a už to sviští po kluzišti, takhle se to dělá, ukaž, tohle neznám, wau, to je dobrý….. Že prý první sobotu v říjnu ve Vaňkovce. Nabudily mne. Pilňačky šikovné. N e t ě š í m s e na osobní setkání. Protože kdybych se těšila, tak mi do toho zcela jistě něco vletí. Skřítci domácníčci jsou schopni se urazit, že snad s nimi nebývám ráda, a z pomocníčků se proměnit ve škodílky.
A taky pan SE je stále na cestách. Ale i přes jeho setrvalou nepřítomnost začínám mít náznak naděje, že snad už TUTO sobotu budu drhnout podlahu a šoupat knihovnou a přitloukat skoby pod nástěnky a obrázky a v tomto životě již naposledy stěhovat štosy časopisů a hromady krabic s odstřižky i výstřižky, klubíčky i cuchanci, látky, hadry, cancoury, pytle s molitanovou drtí a bubínky a rámy a stav a rezervní brejle a osm čarodějnic, protože já jsem ta devátá do party. Naděje se zhmotňuje. Nechci ji zakřiknout a přivolat nějaký další „nutný“ odklad spojený s následným mlčenlivým smutněním. Podle všech náznaků to vypadá, že vánoce jsou již tuto zářijovou sobotu, protože se konečně dočkám holčičí dílny. Od ložnice i kuchyně oddělené holčičí dílny.
No jo, sakra a k čertu a i k šípku a do háje dalekýho s panem SE. Tuto zimu ještě bez připojeného radiátoru. Dokonalý svět je prý v ráji. Jenže konduktér procvakává pouze jednosměrné lístky. Ty na cestu tam.

Reklamy

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice Až já budu velká ..... Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 reakcí na Chaos, zmatek, kvas očekávání v baboletním čase

  1. samazakanalem napsal:

    Teda, clovek se uricene stavi mezi dvemi cestami, a vidi, ze v tomhle prispevku je tolik slov ktery ve mne vyvolavaji ozvenu…

    Treba BURCAK. Chjo. Letos na ten cesky asi nedojde. Neni cas, tento podzim jsem rozlitana (a rozcestovana vlakem, busem atd.) jinym smerem nez je ta nase zemicka. Krome jinych veci se mi zacal nejak moct plest do zivota Londyn – a jak jsem ho nikdy nemusela, najednou mu zacinam prichazet na chut – a tam se sice da koupit kde co, co se piti tyce, ale pochybuju, ze by meli i nas burcak. O tech dalsich mistech a zemich ani nemluve….dobre jim tak, nevi, o co prichazeji. To je furt jenom cider a podobny veci, ale poradny piti jako burcacek nikde.
    Takze si zdravi burcakem letos neupevnim. Nuze dobra.

    Jehlice a strykovani – a v kavarne? SUPER! V Praze je jedno spesl misto – ted se asi tak trosku necham unest, omlouvam se – a prominte, ale opravdu nereknu kde – takova mirne alternativni dira pro trosku mimo mainstream ruzny plebs ktery si nepotrpi na luxus zato rad kafra o vsem moznym (a u toho si rad da dobry vino/pivo). Nepatrejte kde to je, musi se vedet kam, jinak se to prakticky neda najit ;-). Prehlidnete to jak krajinu uprostred daleko vystavnejsich obcerstvoven. Lec nekteri z nas maji asi jakysi extra (hospodsky) cit a tudiz si tyhle zvlastni mista dokazi nejak najit, (nekdy aniz by to vubec zamysleli, asi je to podle hesla “svuj ke svemu“). No a tak teda tam se tak dobre sedi, pocucava napoj, keca o vsem moznym (nekdy bohuzel i dost huli nebot zvaro jaksi patri do ruky mladeho intelektuala – tech tam chodi asi nejvic). Clovek tam strasne rad vysedava, protoze krome paradne osuntelyho prostredi vne i venku tam proudi vyslovene zajimavy typy na kterych se daji bezvadne pozorovat m.j. i ruzne filozoficke a zivotni smery, kterymi zrovna tyhle navysost zajimave bytosti prochazeji. Takhle pekne odpoledne, kdyz vas nikdo nikam uz nehoni, nikdo nechce nahle s necim pomoct a nic se uz nemusi prekladat, Anglani a podobny narody nekde relaxuji a vy mate cas a potrebu jen tak hakovat a sledovat cvrkot…..nadhera. Kavarna, jaka se dnes uz malo vidi. Ale proc to pisu – prave tam jsem totiz uz nekdy loni zaznamenala neuveritelnou vec, a sice ze jedna z mladych, stale jeste studujicich intelektualek, ktere tam tak rady chodi, vytahla u stolu plneho podobnych mladych studujicich alternativcu, piti a cigaretoveho koure pleteni a v pohode strykovala. A nestalo se to tam jen jednou, videli jsme to tam vickrat. To me tak nadchlo, ze to nekdy hodlam udelat taky. Sedet si takhle v klidu a pohode v kavarne, rozvadet vselijaka temata, k tomu posrkavat ledovou kavu a nebo vinko, a aby cas nestal a ruky nelezely ladem do toho vseho jeste strykovat, to je naprosto dokonale stravene odpoledne (pro nas mestsky lenochy, co nemame hospodarstvi na vsi ve stepi 🙂 ).

    Taky jsem totiz po mnoha letech zacala znova plest, nekdy pred lonskymi Vanocemi, cas na to sice moc nebyl ale toto se nastesti da delat i pri cestach – teda, vyjma tech leteckych protoze jehlice cloveku na palubu zcela jiste nepovoli…..strykovala jsem to cosi proto, aby byla prca a porad o tom chci napsat na svuj blog, ale neni cas. Jsem furt pryc…..ale to tvoje povidani me nejak inspirovalo. Ja vim, ze mam dodelavat na blog jiny prispevky, ale ze bych tam nakonec prskla konecne to, co jsem to vlastne pletla? Protoze je to docela sranda :-). A mam na to i fotky.

  2. Ella napsal:

    Moc hezke cteni ,at se setkani v rijnu vydari ,clovek obcas prece musi mezi lidi a pak je rad kdyz je zase doma bez lidi.

    • oldwomen napsal:

      Dáváte mi zabrat. Vždy mi chvíli trvá, než si uvědomím, že u Protinožců jsou otočený nejen nohy, ale i roční doby. Ráda se k Vám chodím koukat na fotky kytek. Asi před měsícem jsem strávila skoro celou noc obdivováním ptačích portrétů.
      🙂 no jo, česká zima po dlouhých letech zažitá na vlastní kůži zase musela být exotika pro Vás.

  3. Tak doufám, že setkání v říjnu vyjde! Držím pěsti.

  4. kecka napsal:

    úžasné počtení, včetně komentáře „samazakanalem“ a hluboké pavdy od „Ella“. Se špačky je potíž – ví kdy, ví kam a jsou neuvěřitelně rychlí. A na setkání se těším…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s