Krutihlávek gruntovací

Snažím se celkem pravidelný úklid. Nejsem žádný domácí mor s hrnky v kredenci v zákrytu a knižní vazbu taky nekupuji na metry a v odstínu, který ladí s potahem sofa. Provozní nepořádek máme doma značný, ale špína, tak špína mi vadí. Ani nemusí být zažraná.
Známe to asi všichni. Něco se musí uklidit, umýt, vyprat, vyhodit… hned, něco počká do zítřka, na něco je času habaděj a ještě o rok déle.
Nikdy jsem nechtěla celoplošný koberec. Bráním se i „peršánkům“. Od nohou je chladno, vzala jsem na milost hadráky, které mohu vyprat v pračce. Nikdy jsem nechtěla celoplošný koberec.
Pat se dušoval, že křivou prkennou podlahu na horní komoře pomocí OSB desek vyrovná tak, aby bylo možno položit světloulinkou plovoucí. Kdybych to byl bejval věděl, tak bysem tam nechodil. Oprava. Nepustila bych Pata přes práh, do kolena si vyvrtala ještě jednu díru a opasek utáhla proklatě pevně a zůstala u holých (nových) prken. Stalo se. Křivost podlahy se ještě zvýraznila.
Sbohem světlá břízo.
Na šedesáti šesti čtverečních metrech horní komory přistál zátěžový koberec. Od zdi ke zdi, od rohu k rohu. Ten nejsvětlejší, co zrovna na trhu byl. Šedý.
Vysavač jsem pořídila výkonný. Profesionální. Nikoli průmyslový. Má cuc, že to tahá hřeby z trámů.
Nepřála jsem si sdílet horní komoru se psí smečkou. Hm, vlastně nejen se psí smečkou. Mělo to být moje šmodrchaniště, přemýšliště, zadumaniště, skrýš před světem. Se samostatně stojícím stavem, kolovratem, míčem na sezení, knihovnou kolem dokola, patchworkovou dekou skládanou po čtvercích na podlaze po neomezeně dlouhou dobu. Ženská míní, život mění. O jezevčici nemluvě.
Vysávání koberce je práce, která nepočká a dělá se minimálně jednou denně. Musím, Bára je neřízená střela a nepřezouvá se. Ubryndlé kafe, psí nehoda z přežrání, silvestrovský chlebíček padající obloženou stranou – to jsou drobnosti řešené okamžitě suchou pěnou. Podlaha se proto jeví šedě stále stejně, sešlapat v klidné části domu zátěžový povrch je skoro nemožné. Vyčistit celou plochu vyžaduje minimálně tři podmínky. Vysokou teplotu vzduchu při jeho nízké vlhkosti. Tedy buď žhavé léto a nebo sakra mrazivou zimu se sálajícími radiátory. A Staříka alespoň na tři dny v kuse mimo ves. Nutno mít časovou rezervu pro nečekané. (Pánové, opravdu nejúčinněji při velkém úklidu pomáháte, tím že vysublimujete)
Teď! Pravě teď! Módněji: WOW! NOW! Pro němčináře. NEU!
Hic je k padnutí, vzduch se suchem sype a skřípe v plicích, Stařík mimo na celý týden.
Čas mokrého vysávání, šoupaných skříní, pyramid z křesel, změny šedé v šedou.
Hotovo.
Zírám na hnus v nádobě vysavače. Čekala jsem lehce obarvenou vodu. Přeci podlahy debordelizuju denně. Přemýšlím, zda tou smradlavou kaší neucpu záchod, jestli to prokape mříží kanálu.
Ohledy na mužskou nervovou soustavu musím vyškrtnout z osobního plánu.
Šedá zůstala šedou.
Bosé chodidlo vysílá do mozku informaci, že zátěžový koberec v klidné části domu má šanci vydržet nesešlapaný až do bájného skonání věků.
Mokré vysávání je do budoucna podmíněno vysokou teplotou vzduchu a jeho nízkou vlhkostí.
Stařík, s Bárou v náručí, se naučí levitovat.

Advertisements

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice Až já budu velká ...., povzdechy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

15 reakcí na Krutihlávek gruntovací

  1. Witch napsal:

    Užijte si tu naději… 😉

    • oldwomen napsal:

      Ale bylo by to krásný… 😀
      Už je sucho a šedo krátko vlasovo smyčkově nadýchano. Stařík se vrací s pondělkem. Tahle 🙂 změna 😛 bude pod jeho rozlišovací schopnost 😦

      • 747 napsal:

        To musíte Olmanovi pořádně popsat, jak je to včíl ta správná šedá, holubí nebo ocelová, prostě po sanitárním zásahu ta skutečně dokonalá a neskutečně čistá. 😛

        • oldwomen napsal:

          Barva nezměněna. „Vlas“ koberce asi o dva mikrony vyšší. Obsah sběrné nádoby jsem neuchovala. Přes noc se jí TO rozhodlo opustit po nakloněné, velmi nakloněné rovině jejích stěn, sklouznout po hladkém porcelánu mísy…. připadám si jak Viktor Čistič. Po mrtvole ani stopy 🙂

  2. Kutil napsal:

    Nemáte to genederově mimo? Gruntování považujete výhradně za ženskou práci? Že vy vyháníte chlapa jenom proto, abyste mu pak mohla vyčítat: „Já se tu dřu a ty se pořád jen válíš.“

    • oldwomen napsal:

      Nemám. Nevyčítám. Nevyháním. Strategicky plánuji.
      Kutile, nebavíme se o šoupání skříněmi a malování baráku. Kdy a jak třeba čistíte čalounění postele? Suchou pěnou a stejně nejspíš jen tehdy, když víte, že na ní nebudete alespoň jednu noc spát 🙂
      Vaření bývá považováno za ženskou práci. Tedy to domácí.Když je manžel doma, o přípravu jídla se nestarám.
      Bych ty genderový stereotypy zas tak neprožívala. Vono si to dycky nějak sedne k všeobecné spokojenosti.

      • Kutil napsal:

        Nevím, co přesně myslíte tím čalouněním postele, ale máte pravdu, když její látková část projde pračkou, potřebuje aspoň den nebo dva na uschnutí, leč na prostěradle přehozeném přes matrace se taky dá spát… Já to spíš myslel tak, že když jsme si předl oltářem slibili rukou společnou a nerozdílnou, tak jsme tím mysleli i to gruntování. Kdybych spočítal, kolik metrů jsem za těch třicet let najezdil vysavačem, určitě by to hodilo pěknou štreku… 🙂

  3. Bavor V. napsal:

    A to když takhle přijde kocour s chlupy podobnými angoře, na které se nachytávají kuličky svízele tak, že vlastně nevidíte ani ty chlupy…

    • oldwomen napsal:

      Au, to musí být síla. Zlatý lopuší.

    • 747 napsal:

      Pche, nám takhle chodí Prďoš obalenej svízelí přítulou, k tomu nějaké větvičky akátu a sem tam ještě listí – to vše ze sebe vevteřině oklepne hned v jídelně a přejde do kuchyně, že co by jako za to všechno dostal. Funguje jako „oslíčku-otřep-se“, akorát, že z něj padá furt jen smetí a žádný dukátky 😦 Pořídili jsme si kvůli tomu pohotovostní akumulátorový vysavač a průběžně ty jeho poklady odklízí ten, kdo je zrovna nejblíž.

      • Bavor V. napsal:

        To máte dobré. My ho musíme obrat jako borůvku. A občas přinese i maličkého slimáka (pochopitelně alive), větvičky nepočítáme.

        • oldwomen napsal:

          Vískat koucoura ve snaze oddělit svízel přítulu… jste nominován na titul Trpělivec roku. I s kocourem. Přiznávám se, že ze Štěničky (kříženec s jorkšířím osrstěním)jsem lopuší odstříhávala. Nenáviděla česání.

          • 747 napsal:

            Nj, tak občas neotřepe všechno a dojde na obíračku. To po třetí kuličce přestavá bavit Prda po páté už i mě. Takže nastupuje akce kartáč a celkem drsné dvorkové násilí, páč Prd se snaží zdrhnout, ale nemůže. Když ta tortura skončí, dostane on za trpělivost (tsss!) tyčku 😉 a já…. nic. 😦

  4. Věra napsal:

    Při gruntování se snažím manžela vystrnadit mimo, nebo v nejhorším, aby byl zalezlý ve své pracovně. Jsem puntíčkář a mám za ta léta vypracovaný systém. Při převlékání postelí matrace vyluxuji, otočím a čabraku vyperu. Na koberce mám tyčový lux na takové běžné luxování po dětech. pak velký Bosch, ten zpravidla vytahuji v sobotu a vyluxuji v pokojích. Velký Kärcher na mokré čištění vytahuji podle potřeby, ale minimálně tak 3x až 4x do roka.

    V lince není moc místa, tak musím mít nádobí srovnané podle určitého systému, jinak by se mi do skříněk nevešlo. Ale v prosklené části, kde jsou hrnky, musí být vše v zákrytu a ouška jedním směrem. Manžel má proto zákaz vyklízet myčku, protože to nikdy nerespektuje. A mne nebaví to pořád po něm přerovnávat… Nemáme sice doma žádné zvíře, domácí to nedovolí, ale zato tu mám téměř denně děti a ty dokáží udělat neuvěřitelný nepořádek.

    • oldwomen napsal:

      Já ta ouška neprožívám 🙂 , ale kredenc je prťavý, tak uložení musí mít svůj řád. Stačí pomoc robátka či aktivita manžela a vznikne chaos. Ale to je drobnost nehodná zmínky. Nehledě k tomu, že u sporáku víc řádí manžel, tak když mu to vyhovuje, co se vzrušovat hloupostmi. A pořadí pánviček v kredenci se mi opravdu jeví nedůležitým. Když se už skříňka na nádobí zavírá pomocí kolena, tak to pod záminkou utření prachu přeskládám.
      Kärchra s vodním vysáváním mám jako hlavní vysavač, normálně je v něm strčený velkoobjemový sáček, postele vysávám při každé výměně prostěradel… astmatik a psi v jednom bytě,,, že jo 🙂
      Jenže při velkém úklidu to lítá. Nikoli obrazně. Hadrákové předložky, deky na vyprání…výhoda chybějícího zábradlí – prostě odkopnu o patro níž. Původně jsem chtěla sešup rovnou k pračce, ale narazilo to na nějaké konstrukční drobnosti. Ale kdybych měla možnost stavět (čti fackovat zedníky, aby to dělali pořádně a neflákali se za moje drobné) domeček mých snů, tak by měl buď dlažbu a nebo poctivý dřevo na podlahách, centrální vysavač, sešupy k pračce a do kotelny a z koupelny do prádelny ďouru na kopání jetých vršků i spodků od vany k pračce 🙂
      Tak to na vyprání, vyklepání, vyvětrání slítává pod schody a já na sucho povysávám vše, včetně stropu. Máme přiznané trámy, je jich jedenáct. Pokoutničí ráj. To je první fáze. Pak jdu vyhodit sáček z vysavače, udělat si kafe, zapnout první pračku, namíchat čistidlo, mezitím za pochodu vypiju to kafe a jupijájou na mokré čištění „suchou“ pěnou. Židle a křesílka stavím do pyramid na stoly, aby byla podlaha co nejvolnější. Jo a stoly jsou hore nohama na posteli, matrace opřené v čele o zeď . Toto je ta fáze, kde Stařík prostě nesmí být. Je to katastrofik a přivolává, poskakováním po letišti a přidržováním se pyramidy, že aby to nespadlo a výkřiky o stabilitě valných hromad (vono některý znalosti jsou fakt spíš na škodu než ku prospěchu) pád mobiliáře, nehledě, že hamtá po vlhkém koberci a pouští na něj psí smečku s piškotem v mordách a vůbec je rušivým elementem, ba přímo sabotérem.
      Dole koberce nejsou žádné, tak jen vyčistím čalounění, vyčistím a nechám vyschnout vysavačové filtry, dám nový sáček na suché vysávání. Jsem někde na devadesáti minutách prouklízeného času, včetně vypití pochodového kafe. A dál jsem limitována už jen rychlostí pračky a rychlostí vyschnutí vyčištěného. Až je sucho, tak maximálně půl hodina na rozebrání seslových pyramid. Přehozy, polštáře, deky, hadráky…. jak dosychají – proto ta časová rezerva.
      Skříně, knihovny, pracovní stoly – to tak nějak průběžně a každý své. Nádobí, častěji já, hloubkový úklid kuchyně rozhodně já, sociální zařízení a tak podobně – co si kdo zapatlá, to si i uklidí, plus na mne je takové to sezonní načančání.
      Ale pucování tépichů – mám jen jedno duševní zdraví. Bez Staříka!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s