Vzduch dělá vedrem všelijaké kejkle

„Tak si dáme odchodový seriál,“ usmál se Honza a zalil nám kávu. Polední žár naředil vzduch nad betonem pojížděček natolik, že nebylo bezpečné přistávat a ani startovat. Až do šesté odpolední se tu nehne ani křídlo, ani rotor. Ale to už bude problém noční směny. My máme za dvě hodiny padla.
Odchodový seriál bylo cokoli, co končilo ve tři odpoledne a nechalo se naladit na černobílém šumítku zašitém ve skříni. V mrtvém čase jsme viděli celou plejádu šestákových detektivek. Jistě, ne všechny byly slaboduché dějem a šmírácké obsazením i hereckými výkony. Dramaturg se také občas spletl a zařadil do vysílání kvalitnější dílko. Sem tam to byl i samostatný film.
Kojak nás celkem nudil, nad MacGyverem jsme brečeli smíchy, u otce Brauna jsme pospávali, slečna Marplová sem tam vyvolala zívnutí, Hercule Poirot nás udržoval v napětí…
Oba jsme byli vysoce kvalifikovaní, reorganizace nás postihla jako první. Vlastně to byla klika. Unikli jsme další pětiletce agónie a planých nadějí. Honzovi se povedlo najít si místo v oboru, mně ne. Sem tam jsme se potkali na kafi a zaválčili si na pijávě. Brečeli jsme smíchy při společném vzpomínání.
Je hic, že i vrabci raději chodí pěšky, protože o řídký vzduch nad dlážděním dvora se křídla nemohou opřít a vrabec není hloupý, proč si natlouci zobák, když kočka v nedohlednu, psi se chladí v síni a jestřáb má ten samý letový problém. Zalévám si kávu, stavím hrnek na stolek k herduli, zapínám televizi a na obrazovce běží úvodní titulky Záhady na zámku Styles.
„Tak si dáme odchodový seriál,“ slyším zřetelně i zvuk vody tekoucí do konvice a tiché cinknutí lžičky o duritku.
Jenže Honza si v lednu zalil příchodový pracovní kafe, zapnul počítač a odešel na cestu bez návratu.
Dívám se přes herduli z okna na tetelící se vzduch nad chodníkem a naslouchám tichu.
Stále nejsem schopna přijmout nezvratné.

Reklamy

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice povzdechy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 reakcí na Vzduch dělá vedrem všelijaké kejkle

  1. 747 napsal:

    Na některý věci si prostě zvyknout nelze, nejlepší kamarádi nejsou nahraditelní.

    • oldwomen napsal:

      Když von Smrťák se asi urval z řetězu, řádil posledních pár měsíců po okolí fest. Když mi vzal zvíře, říkala jsem si, že třeba místo člověka… Jenže von ten hajzlík není spravedlivý. Vyzobával to to nejlepší. Naposledy, taky předčasně, Staňu. To taky chvíli potrvá, než se oklepu.
      Bojím se, že některé zesnulé prostě NECHCI nechat odejít, že mi dělá dobře, že chodí na návštěvu. No, tak to bylo souvětí zralé pro hospitalizaci u Chocholouška.
      Jenže znáte to. Závan vůně, úryvek melodie, nevědomé zopakování dávného rituálu…

  2. Witch napsal:

    Kamarád, to je ztráta navždycky. Nebo dlouhé ztrácení? Člověka se přece dotkne i prázdné místo někoho, s kám se potkával třeba jen jednou za čas, obchodně, pracovně. Mám takových ztrát, navázaných na nějakou situaci, místo, gesta, hodně. Na druhou stranu si říkám, že vlastně pořád zůstávají, nemizí beze stopy… 😦

    • Witch napsal:

      Psaly jsme totéž najednou… Je to právě tak. A proč bychom to měli odhánět? Na tu chvilku je nám s nimi jako dřív, třeba právě tohle potřebujeme na obou starnách – oba.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s